Být součástí anglosféry znamená být neustále vystaven intelektuální módě ze Spojených států amerických, zejména pak z Kalifornie, kde akademické kotle bublají nejintenzivněji.

Jedna taková vlna, tentokrát v podobě speciálního zacházení s lidmi na základě jejich rasové příslušnosti, dorazila do Austrálie v podobě navrhovaného dodatku ústavy. Na jeho základě by vznikl speciální orgán australských domorodců, zvaný „Voice“ („Hlas“), který by nějakým vágním způsobem radil australské vládě ve věcech týkajících se právě domorodců.

Navrhovaný orgán a jeho pravomoci byly pojaty extrémně vágně, ve smyslu „je to jen symbolické, ale zároveň velmi důležité, věřte nám, my s tím už budeme umět zacházet“. Vlastně se člověku hned vybaví „naše“ Istanbulská úmluva, kde jde sice o gender, a ne o rasu, ale která je nám předkládána s velmi podobným koktejlem zdůvodnění: má být symbolická, zároveň strašlivě důležitá, ale přitom nikdo není schopen ukázat žádné konkrétní výhody, které z ní pošly, a to ani v zemích, kde už nějakou dobu platí.

České obyvatelstvo bohužel nebude o Istanbulské úmluvě moci hlasovat, její schválení či odmítnutí se „uvaří“ tam nahoře. Australané však dostali možnost o rasovém ústavním dodatku hlasovat a zřetelně jej odmítli. Zavádět se tedy nebude.

Mezi několika málo volebními okrsky v zemi, kde „yes“ získalo nadpoloviční množství hlasů, byly disproporčně zastoupeny velmi bohaté čtvrti v největších australských městech – přesně ta místa, kde se koncentrují voliči, kteří už mají všechny materiální potřeby vyřešené a v rámci svého blahobytu si potřebují dokázat, že jsou dobří lidé. (V těchto čtvrtích obvykle na australského domorodce nenarazíte ani v roli metaře, natož jako na místního občana.) Naproti tomu v převážně imigrantských čtvrtích velkoměst, kde žije směsice přistěhovalců z celého zbytku světa, ale většinou z Asie, návrh totálně propadl. S asijskou kulturou tvrdé práce a úcty ke vzdělání se speciální práva přidělovaná na základě toho, kdo byl váš dědeček, nesnášejí.

Pravidlo, že je-li nějaká iniciativa nesmírně populární mezi všemi správnými, šlechetnými obyvateli sociálních sítí, pak skoro určitě neprojde všelidovým hlasováním, se tak zase jednou potvrdilo. Možná bychom se tím měli inspirovat a posílit přímou demokracii i zde. Vůči pokusům o budování utopie na vachrlatých základech podivných ideologií by mohla představovat účinnou stopku.