Kníže Klemens von Metternich byl čelní postavou první poloviny 19. století. Věrný služebník Habsburků se snažil o stabilitu jak doma, tak v zahraničí a téměř tři dekády řídil politiku monarchie. Často považovaný za konzervativního až despotického politika, který potlačoval liberalismus, ale i praktikanta reálpolitiky. Jedním z největších expertů na Metternicha je německý profesor Wolfram Siemann, jehož biografie Metternich: Stratég a vizionář právě vyšla v českém překladu. Právě to, čím je kniha i Metternich výjimečný, popsal v rozhovoru pro Echo24.

Kníže Metternich není úplně neprobádanou postavou. Proč jste se rozhodl napsat jeho nový životopis?

Již jsem své zaměstnání zastával docela dlouho a říkal jsem si, že bych měl napsat knihu, která spojí veškerý můj výzkum. A pak mě napadl Metternich. Studuji mezinárodní vztahy, studuji změnu od starého režimu k modernímu 19. století, od feudalismu ke kapitalismu, znám organizaci habsburské monarchie, která není dostatečně studována ve všeobecných dějinách, i když byla důležitým faktorem v mezinárodní politice. Francie, Velká Británie, možná Prusko, jsou oblíbenější. Takže je co napravovat. A pak jsem se dozvěděl, že kompletní archiv rodiny Metternichů je uložený v Praze. Je neporušený, je kompletní a nikdo ho předtím nepoužil. Někteří historici použili jeho části, ale já jsem první, kdo prošel všech 500 krabic.

Změnilo to váš pohled na Metternicha?

Byl to úplně nový pohled. Zjistil jsem hodně o jeho myšlenkách, které ale nešířil v oficiálních dokumentech a prohlášeních. Zjistil jsem, že se zajímal o anglický parlamentní systém. To jsme vůbec nevěděli. Všichni si mysleli, že byl absolutistický ministr. Ale ne, byl to ten, kdo se zajímal o parlamentarismus. Také se zajímal o mezinárodní mír. Je velkým a důležitým protikladem k Napoleonovi. Takže jsem v jeho postavě mohl shromáždit veškerý svůj výzkum a narýsovat celou éru. Metternich byl mnohem víc než člověk, reprezentuje změnu od starého světa k modernímu.

Ve své knize nabouráváte pohled na Metternicha jako arcikonzervativního, despotického kancléře. Kromě toho, co jste již zmínil, jaký tedy byl?

Nejdůležitější bylo zjištění, že nebyl proti národnostem a budování národů. Ale v těle Habsburské monarchie bylo osm až deset národností, které byly schopné proti sobě bojovat. Jeho cílem bylo zorganizovat mír mezi národnostmi ve státě, který nebyl centralizovaný. Habsburská monarchie nebyla homogenní, nebyla centralizovaná, a takže sloužila jako garant pro národnosti, že si mohou zachovat vlastní identitu. Bylo pro něj velmi důležité vytvořit multikulturní stát, který by garantoval nezávislost národů v ohledech jazyka, zvyků a dokonce politické participace. To je Metternichův obraz, který byl naprosto neznámý.

Jaký byl jeho pohled na německý nacionalismus?

Brzdil německé sjednocení. Měl vizi státu, kterému by nedominovala jedna národnost, chtěl zkombinovat jednotlivé národnosti v jednu nadnárodní identitu. V něco jako Evropskou organizaci 19. století.

Jak k těmto názorům přišel? Byl prostě loajální k Habsburkům, myšlenka velkého Německa ohrožovala monarchii? Nebo byl prostě kosmopolitní aristokrat?

Byl kosmopolitní. Ale také si musíte uvědomit, co je říše. Říše není národní stát jako třeba Německo. Ruská říše, Britské impérium, Osmanská říše – to vše byly organizace, kde národnosti spoluexistovaly, nebyly donuceny změnit svou identitu. To platilo i pro Svatou říši římskou, tedy starou říši, která existovala do roku 1806. Tyto organizace se nezaměřovaly na národní centralizaci. A to chtěl Metternich zachovat. Takže v tomto byl konzervativní, pokud to chápeme jako snahu zachovat transnacionalismus, který existoval v mnoha říších 18. století, včetně Habsburské monarchie.

Jaký byl Metternichův vztah k Čechům a českým zemím?

České království se stalo jeho domovem. Na Kynžvartu a v Plasech měl svou ekonomickou základnu. Měl tam závody na železo, lesy, svůj zámek, archiv, knihovnu. Takže tam měl i kulturní základnu. Přišel z Porýní, odkud musel utéct kvůli francouzské revoluci a následné invazi. Po francouzském obsazení Koblenze odešel do Čech, kde jeho rodina vlastnila majetek od roku 1630. Takže svou základnu měl v českých zemích.

A vnímal to prostě jako místo, kde měl svůj majetek, nebo měl i nějaký vztah k tamějším lidem?

Měl přímý kontakt se zemědělci a s pracovníky v továrnách. Sice měl správce, ale v době hospodářské krize dokázal pomoci. Nebyl kapitalista v anglickém smyslu, ale staral se o poddané.

Metternich je také známý jako tvůrce koncertu velmocí po napoleonských válkách, kdy se snažil o udržení míru vyvažováním zájmů mocností. Co tuto politiku utvářelo?

Jeho zkušenost, že válka je strašná. Chtěl válkám předejít. Napoleon pro něj byl diktátor, někdo, koho nezajímají práva slabších území. Jeho ideálem bylo mezinárodní právo, které uvedl v život Vídeňský kongres, aby se předešlo válce a garantovala se rovnováha mezi mocnostmi, tak aby žádná nebyla natolik silná, aby mohla terorizovat ostatní.

Nakolik byl úspěšný, v zahraničí i doma? Protože po revolucích v roce 1848 se tento systém sesypal.

Z dlouhodobého hlediska nebyl úspěšný. Jeho snahy byly zničeny v roce 1848. Od 50. let 19. století začíná éra budování národů. To už nebylo Metternichovo období. Toleroval budování národů, třeba v Belgii nebo v Řecku, ale všeobecně byl proti tomu. Dle jeho názoru by to zničilo Habsburskou monarchii a vyvolalo hodně válek. Takže byl proti budování národů v Evropě. Bál se, že toho nelze docílit mírovou cestou.

Jaký byl jeho postoj k Rusku? Jestli se nemýlím, snažil se udržet Rusko mimo střední Evropu.

Francie i Rusko byly expandující říše. Habsburská monarchie byla příliš křehká a slabá na to, aby mohla provozovat politiku mocnosti a expandovat. Rusko expandovalo po celé 19. století, i do Indie a Afghánistánu. Francie zakládala kolonie. Metternichova myšlenka byla neutralizovat ruskou a francouzskou sílu a vytvořit uprostřed Evropy zónu, která by byla dostatečně silná, aby si zachovala svobodu a bránila se takovým politikům jako byl třeba Bismarck nebo Cavour v Itálii, tedy státníci, kteří se nebáli prosazovat svou politiku pomocí válek. Chtěl to neutralizovat a bránit tomu, ale z dlouhodobého hlediska nebyl úspěšný.

Takže snahy Rakouska-Uherska v druhé půlce 19. století o expanzi směrem na Balkán je něco, co by Metternich nepodporoval?

Ne, to by určitě nepodporoval.

Žijeme v dost nestabilních časech. Co by na to říkal Metternich? A je něco, co si od něj můžeme vzít?

Můžeme vidět, jak americký prezident Donald Trump ničí mezinárodní dohody a pravidla. V politice, ekonomice se soustředí pouze na to, jak z toho může Amerika získat, přitom si neuvědomuje, co ničí. Metternich by byl proti jakékoli politice bez koordinace, proti mezinárodnímu právu, proti expanzivním válkám, jako vede Putin na Ukrajině, nebo když americká vláda prohlašuje, že chce Grónsko a Panamu. Ničí to mezinárodní organizace, ekonomické organizace, NATO. Vše, co dokázalo udržet mezinárodní řád, kde nebyla velká šance na válku.