Díky infračervenému vidění teleskopu Jamese Webba získali vědci z NASA nejdetailnější snímek planetární mlhoviny NGC 1514. Odhalil složité prstence prachu a otvory v jejím zářivě růžovém středu, kde rychlejší materiál prorazil ven.

„Před Webbem jsme většinu tohoto materiálu nebyli schopni vůbec zachytit, natož ho takto jasně pozorovat,“ sdělil Mike Ressler z NASA. Ten prstence objevil už v roce 2010 a dnes díky přístroji MIRI může podrobně sledovat, jak turbulentní mlhovina je.

V centru mlhoviny se nachází dvě hvězdy na těsné devítileté oběžné dráze. Jedna z nich, dříve mnohem hmotnější než Slunce, odhazovala materiál pomalým hvězdným větrem. „Jak se vyvíjela, nafoukla se a odhazovala vrstvy plynu a prachu velmi pomalým, hustým hvězdným větrem,“ popsal astrofyzik David Jones. Dnes už z ní zbylo jen horké jádro – bílý trpaslík.

Mlhovina má tvar nakloněných přesýpacích hodin. „Když hvězda nejintenzivněji ztrácela hmotu, mohla se její souputnice dostat velmi, velmi blízko. Ta interakce může vést k útvarům, které bychom normálně nečekali. Místo koule mohly tyto prstence vzniknout právě díky interakci obou hvězd,“ vysvětluje Jones.

Prstence vypadají rozptýleně a „chlupatě“, pravděpodobně kvůli jemným prachovým zrnkům. „Myslíme si, že prstence tvoří především velmi malé prachové částice. Když na ně dopadne ultrafialové světlo z bílého trpaslíka, lehce se ohřejí – právě natolik, aby byly detekovatelné v oblasti střední infračervené části spektra,“ dodává Ressler.

Ve středu mlhoviny je vidět kyslík, ale chybí zde běžné uhlíkaté látky – zřejmě kvůli neustálému promíchávání materiálu oběma hvězdami. Výsledkem je jednodušší složení a průhlednější struktura.

NGC 1514 se nachází asi 1 500 světelných let od Země v souhvězdí Býka. V roce 1790 ji popsal William Herschel jako první objekt hlubokého vesmíru, který se mu jevil opravdu mlhavý. Dnes, díky teleskopu Jamese Webba, už víme proč.