V aféře Jiřikovský–Blažek jsme o týden moudřejší, tedy především o poznání, že stát se své dohlížecí role při otevření bitcoinové peněženky Tomáše Jiřikovského zhostil s bohorovnou laxností. Patrně z ní odešlo v přepočtu několik miliard korun ještě předtím, než se dostavil znalec – což znalci nebránilo v tom, aby on a jeho prostřednictvím český stát Jiřikovskému vystavili potvrzení, že v peněžence byly bitcoiny jen za tři miliardy korun. Přehled nesrovnalostí si čtenář může připomenout v článku Jana Hrdličky na protější straně.

Začátek aféry tedy rámuje odstoupení ministra Pavla Blažka, jehož ležérnost – nebo účast na vyprání zbytku peněženky, jak tvrdí opozice v čele s Andrejem Babišem – to všechno umožnila. Konec kauzy zatím vidět není, ale už v mlze tušíme břeh. STAN se už předtím do shazování vlády nehnal, a když se teď zjistilo, že i náměstek za STAN na ministerstvu spravedlnosti Karel Dvořák byl do vznikající dohody s Jiřikovským nějak zasvěcen, nebude nic hrotit tím spíš. Opozice (psáno v pondělí 9. června) stále nepodala další žádost o mimořádnou schůzi sněmovny, a i kdyby ji tento týden podala a prosadila, schůze se neuskuteční dřív než ten příští. Z Babišova pohledu nedává velký smysl konat mimořádnou schůzi, při níž by jedinou reálnou agendou byl zisk skalpu Zbyňka Stanjury, pokud proti ministrovi financí nemá nic skutečně výbušného.

Stanjuru Blažek požádal v lednu kvůli bitcoinovému daru o schůzku, na tu si ovšem Stanjura neudělal čas. Umí si někdo představit, kolik podnětů a případů, které doslova žadoní o pozornost, na každého ministra a jeho kabinet neustále doráží? Umí si to samozřejmě představit každý bývalý ministr, přičemž z bývalých ministrů je poskládána útočná formace ANO Babiš–Havlíček–Schillerová. Ale oni tu zkušenost nevyužijí, protože do vlády se musí bušit.

Ano, do vlády se musí bušit a do této zvlášť. Má prudce zápornou bilanci, od dalšího kolečka „reforem“ základního vzdělávání přes start druhé a přípravu třetí solární horečky, přes aktivní souhlas s klimatickou politikou EU až po zbrojařskou psychózu, která se ještě může stát kamenem na krku státních výdajů. Reálná kupní síla Čechů za Fialy klesla nejvíc ze zemí OECD, inflaci jsme porazili geniálně tak, že jsme ji nechali vyřádit se na úsporách střadatelů a třetinu jich požrat.

Z toho plynou i témata do kampaně. Emisní povolenky pro domácnosti vstoupí v platnost za rok a půl, na trhu už se s nimi obchoduje. Místo 45 eur za tunu CO₂, s nimiž ve svých odhadech pracovala Evropská komise, tržní cena vylétla na dvojnásobek. Benzin a nafta mohou zdražit o 3,50 Kč/l – konzervativní odhad postavený na oněch 45 eurech Komise – nebo třeba o sedm osm korun. O čtvrtinu dražší pohonné hmoty vyvolají opět inflaci. Karel Havlíček říká, že on by ETS 2 do českých zákonů nepřeváděl, a to i za cenu rozpoutání velkého střetu s Bruselem. Ve srovnání s pštrosím postojem Fialovy vlády, která povolenky slavně pomáhala dojednat a dnes kvůli volbám jejich převod do české legislativy alibisticky oddaluje, je to mnohem lepší nabídka. Pokud ale zbytek kampaně bude vyplněn bitcoiny, bitcoiny a zase bitcoiny, hraje to do ruky nejvíc Havlíčkovu nadřízenému Andreji Babišovi. Takže titulky zpráv dnes už pomáhají určovat, nakolik bude příští vláda v Bruselu nucena držet českou pozici a jak rychle se z ní případně stane třtina ve větru.

Podobně už dnes, ne až za půl roku, je třeba se tázat: Paní političko, pane politiku, berete vážně deklaratorní cíl summitu NATO, aby členské státy vydávaly na armádu 3,5 a na zvýšení odolnosti státu dalších 1,5, dohromady tedy pět procent HDP? Představuje to nesmírnou sumu 18 procent státních výdajů. Komu a kde uberete? Budeme zbrojit na dluh? I tady zřejmě mezi vládou a ANO panuje tichá shoda, takže by bylo cenné, aby existence takové shody byla buď vyvrácena, nebo vešla ve známost.

Do bitcoinové aféry lze vnášet světlo a zároveň se jí nenechat fascinovat. Hlavní škodu nám kryptoměna způsobí, když se kvůli ní v kampani nedostane na systémová rizika pro naši prosperitu.