Od portugalské pečené tresky až po polské smažené filety. Ryby ulovené ruskými flotilami se i letos dostávají na evropské talíře, přestože Evropská unie od začátku války na Ukrajině hledá cesty, jak obchod s Moskvou omezit. Podle dat Evropská unie přitom nejde o zanedbatelné množství – EU jen v roce 2024 nakoupila ruské ryby v hodnotě 17,2 miliardy korun, píše server Euractiv.

Nejhlasitějšími zastánci tvrdšího postupu jsou pobaltské státy, Finsko a Švédsko. Země, které s Ruskem sdílejí Baltské moře, dlouhodobě prosazují vyšší cla na ruské mořské produkty a argumentují nejen ekonomikou, ale i bezpečností. Podle environmentálních organizací je totiž ruský rybolov úzce provázán se státem.

„Ruská rybářská plavidla jsou napojena na režim, a tedy i na válku proti Ukrajině,“ upozorňuje organizace Oceana. Obavy zesílily poté, co byli dva ruští rybářští giganti – Norebo a Murman Seafood – usvědčeni ze státem podporované špionáže v unijních vodách. I to vedlo k novým sankcím. Evropská komise však další plošná omezení dovozu ryb zatím odmítá.

Kaviár zakázán, treska zůstává

Krátce po ruské invazi na Ukrajinu EU zakázala dovoz kaviáru – spolu se šampaňským či diamanty. Šlo ale spíše o symbolické gesto. Klíčové komodity, jako treska nebo aljašská treska, proudily do EU dál, často i bez cla. Ačkoli byly od roku 2024 zbaveny celních úlev, dovoz se nezastavil. Největšími odběrateli jsou Nizozemsko, Německo, Francie a Polsko.

Pro spotřebitele je navíc původ ryb často nepřehledný. Obaly běžně neuvádějí vlajku lodě ani jméno země, ale jen kódy typu „FAO 27“ nebo „FAO 67“, které označují rozsáhlé rybolovné oblasti – a v nich operují i ruské lodě.

V některých zemích má ruská treska hluboký kulturní i ekonomický význam. Typickým příkladem je Portugalsko, kde je bacalhau národním symbolem s údajně více než tisícovkou receptů. Spolu s Polskem a Nizozemskem patří k největším dovozcům ruské tresky. Podle tamních obchodních svazů jsou současná cla kolem 12 % už tak bolestivá a před Vánoci tlačí ceny na historická maxima.

Na opačném konci Evropy stojí Polsko, které patří k nejtvrdším kritikům Kremlu, ale u ryb postupuje opatrně. Polští zpracovatelé jsou na ruské tresce prakticky stoprocentně závislí a alternativy na unijním trhu podle nich neexistují.

Situaci komplikuje i fakt, že část ruských ryb se do EU dostává nepřímo. Pokud je úlovek dostatečně zpracován v Norsku, může být na trh uveden jako norský produkt. Rybářská lobby Europêche to dlouhodobě označuje za mezeru v systému, která umožňuje „vyprání“ původu ryb.

Podle ekologů by Evropa měla zároveň lépe spravovat vlastní rybí populace, zejména v Baltském moři. Pobaltské státy ale upozorňují, že jednostranné omezení jejich rybolovu nebude mít smysl, pokud Rusko své sítě naopak dál rozšiřuje.