Evropská unie slíbila Spojeným státům, že nebude klást jejich produktům regulatorní překážky, díky čemuž lze mimo jiné očekávat, že by se mohla v Evropě rozšířit samořídící auta rychleji, než si dosud „regulatorní supervelmoc“ představovala. Nevíme, nakolik je v Evropě známo, že pokrok této technologie je velmi reálný. Samořídící taxíky firmy Waymo najezdily v provozu už přes 90 milionů kilometrů. Došlo přitom k méně zraněním (o 79 procent) než při běžném automobilovém provozu, těžkých zranění bylo dokonce o 85 procent méně. Waymo, projekt Googlu, tak předstihl Teslu, jejíž majitel už pár let mluví o tom, že s plně samořídícími auty přijde „napřesrok“. Zatím zahájil zkušební provoz svých robotaxíků v Austinu a jsou tam problémy.

Na druhou stranu je třeba říct, že auta Waymo nejsou samořídící v plném slova smyslu. Závisí na speciálních mapách, do nichž jsou zapracovány přesné pokyny, jak mají jezdit. Jsou tedy omezena na oblasti Los Angeles, San Francisca a Phoenixu, které mají zmapované. Musk oproti tomu usiluje o plně autonomní auta. V každém případě se Waymu podařilo, že lidé si na auta bez řidičů zvykli, akceptují je. Stala se realitou. To je pokrok.

Američan s kubánskými kořeny Antonio García Martínez vydal v roce 2016 zábavnou knížku o tom, jak zakládal startup a pak pracoval ve Facebooku, která vyšla pod názvem Blázinec v Silicon Valley i u nás. Pak začal psát pravidelně a nejen o technologiích, třeba jeho texty o měnící se roli médií patřily k tomu nejjasnozřivějšímu v oboru. Jeho blog byl v jednu chvíli pátým nejčtenějším na Substacku. V roce 2021 ho Silicon Valley vtáhlo zpátky a přijal nabídku Applu, jenže byl po týdnu „zrušen“ kvůli nově odhalené nepřijatelnosti jeho knihy. Vrátil se k psaní, ale už u něj dlouho nevydržel. Stačil ještě vyrazit na Ukrajinu pár týdnů po začátku ruské invaze, ale brzy poté se odmlčel. Vrhl se na nový startup, který letos prodal firmě Coinbase. Jeho posty na Muskově síti X se dnes víceméně omezují na svět krypto a obrázky z cest.

Ale přece mu to občas nedá: 9. srpna zveřejnil na X krátkou úvahu o jízdě sanfranciskými ulicemi. Těch 250 slov vám nedá zapomenout, že máte co do činění se spisovatelem. Ale hlavně vám nedá zapomenout na to, jak ty ulice vypadají. „Proti provozu kráčí žena se psem v náručí, která vypadá jako přeživší v apokalyptickém filmu, patrně míří ke svému stanu nebo squatu,“ začíná a vy se poučíte, že shrbený postoj uživatelů fentanylu připomínající zombie se stal tak běžným jevem, že pro něj existuje výraz „fenty-hold“. „Chlápek v bezvědomí, s bosýma nohama čouhajícíma z chodníku, takže se mu Waymo musí vyhnout. Najednou se probere, naváže s vámi oční kontakt a vy rychle odvrátíte oči, jednak z rozpaků a jednak ze strachu, že na vás začne ječet.“

Na tuto „tragickou realitu, která je výsledkem lidské slabosti, katastrofálních politických rozhodnutí a rozpadu rodinné a sociální struktury“, si v San Franciscu zvyknete, ale zároveň nikdy nezvyknete. „Mentálním únikem je disociovat se od všeho, co se blíží společenské smlouvě, být atomizován ve lhostejného pozorovatele, který nemá starost o nikoho jiného ani odpovědnost za něj (natož samozřejmě za děsivé životy tamtěch lidí).“

Nejhorší je muset to vysvětlovat dětem: „Je to trapná i marná záležitost zároveň. To nejlepší, co jim můžete sdělit, je, že to není normální, že společnost je nějakým hlubokým způsobem rozbitá… ale i ony otupí, stejně jako jste otupěli vy (což vás drtí dvojnásobně).“ „Tohle všechno je taková společenská katastrofa,“ končí svůj text, „ale ty Waymos, ty jsou cool.“

Můžete si říkat, že je to důsledek politických rozhodnutí lidí, s nimiž nesouhlasíte. Můžete si říkat, že ten pokrok v zavádění samořídících aut není nijak příčinně svázán s tím sociálním rozvratem, že je jen shoda okolností, že je San Francisco na světové špičce v obojím. Garcíův post nějak nemáte chuť sdílet pro poučení svým levicovým oponentům, ať se podívají, kam ta jejich politika „harm reduction“ v San Franciscu vede. Ale nezapomenete na něj.