Užší výběr projektů nominovaných v rámci letošního ročníku Ceny Evropské unie za současnou architekturu Mies van der Rohe Award je cennou zprávou o stavu soudobé architektury starého kontinentu. Čtyřicítka nominovaných děl sice nenabízí žádný jednotící styl nebo dominantní stavební typologii, ukazuje ale, jaké nároky dnes na architekturu klademe a s jakými výzvami se dnes architekti a architektky ve své praxi potýkají.

Široký záběr

Miesova cena, udělovaná jednou za dva roky, je společný projekt Evropské unie a barcelonské Nadace Miese van der Rohe. Jako jediná systematicky sleduje architektonickou produkci napříč celým kontinentem. V letošním ročníku porota složená ze sedmi architektů a architektek vybírala z celkem 410 přihlášených projektů dokončených v období od května 2023 do dubna 2025. Nejvýraznějším rysem výběru je jeho rozmanitost. Není to náhoda, vyjadřuje to záměr poroty. Mezi čtyřiceti nominacemi najdeme kulturní stavby, školy, sportovní areály, krajinné i infrastrukturní projekty, jen bydlení zde figuruje překvapivě okrajově. Vybrané realizace se nacházejí jak ve velkých městech, tak i vesnicích, na zapomenutých periferiích nebo v odlehlé krajině. A podobně široké je i spektrum autorů – od mladých, teprve nedávno založených ateliérů po mezinárodně proslulé kanceláře s několika dekádami praxe.

Tato snaha o maximální šíři výběru zároveň není pouhým alibismem. Lze ji číst jako snahu poroty ukázat, že kvalitní architektura dnes nemá jednu podobu a že může vznikat prakticky všude – jde jen o vůli zadavatelů a schopnosti architektů. A ukazuje také to, že hodnota architektury se stále více posuzuje především podle toho, jak slouží místním, jak reaguje na svoje okolí a kontext a jak pracuje s udržitelností.

Všechny tyto výzvy výstižně shrnul jeden z porotců, architekt Carl Bäckstrand ze slavného švédského ateliéru White Arkitekter: „Profese architekta s sebou dnes nese mimořádnou odpovědnost. Nejde už jen o navrhování budov, ale o utváření prostorů, v nichž lidé žijí, setkávají se a navazují vztahy. Od obnovy existujících staveb po inovace v oblasti udržitelných materiálů – architektura dokáže současně reagovat na sociální, environmentální i kulturní výzvy.“

Český kůň

Už tradičně porota kladla důraz také na práci s okolním prostředím a budovami. Architektonické ceny v poslední dekádě upřednostňují rekonstrukce a přestavby před stavbami na zelené louce, a to hlavně s ohledem na jejich význam do budoucna. Součástí evropského přechodu na zelenou ekonomiku je totiž rozsáhlá modernizace starších nemovitostí, zejména kvůli jejich energetické náročnosti. Aby tento legislativní tlak nepřinesl pouze banální zateplování, ale aby modernizace přinesly i další kvality, to bude velkým úkolem architektů v následující éře klimatické transformace.

Jedna věc je postavit maximálně šetrnou stavbu od základů, druhá (náročnější) je smysluplně opravit tu starší, aby mohla sloužit dalším generacím. Zajímavé je, z jakých zemí nominované projekty pocházejí. Dominují Francie s devíti zástupci a Španělsko se sedmi, tedy země, které mají tradičně velmi silnou architektonickou scénu, mimo jiné díky systematické podpoře veřejných staveb a kultivované práci s místním kontextem.

Česko má letos jednu nominaci: odvážný koncertní sál, který vložil architekt Petr Hájek se svým týmem do dvorany historické budovy Císařských lázní v Karlových Varech. V únoru vybere porota z této čtyřicítky užší okruh finalistů, v dubnu pak oznámí letošního vítěze. Ať už zvítězí kdokoli, už samotný shortlist naznačuje, v čem Miesova cena shledává hlavní přednosti soudobé architektury.