Prázdniny jsou v plném proudu a bratři Hejslované se v jejich první půli vydali na cesty po svém teritoriu: Jakub byl na jihu na Balkáně, odkud si přivezl nazpět smutek, a Lukáš vandroval po západních slovanských zemích, odkud si přivezl nazpět úžas.
Je to zpráva, která se na nás v poslední době valí ze všech stran: rodí se nejméně dětí za dlouhou dobu, je to tragédie a musíme s tím něco rychle dělat. Totéž ovšem řeší Slováci, Poláci i další slovanské národy. V nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované hovoří bratři Jakub a Lukáš Novosadovi právě o tom, jaká je natalita ve slovanských zemích a proč na rozdíl od západní Evropy hrozí té slovanské – tedy pokud se něco nezmění – vyhynutí. Nejenom že máme málo dětí, ale protože jsme ekonomicky slabší, migrujeme za lepším živobytím na západ.
Letos si připomínáme několik třicátých výročí v souvislosti s válkami na Balkáně: mimo jiné operaci Bouře, která znamenala konec bojů v Chorvatsku. Ty mají u nás zvláštní privilegium – na rozdíl od konfliktu v Bosně, bombardování Bělehradu pod hlavičkou NATO nebo války v Kosovu je válka o Chorvatsko v podstatě zapomenutá. Jako by se nikdy neodehrála, rozhodně jsme dávno zapomněli, jak k ní došlo, kvůli čemu se vedla, jak se vyvíjela, jak skončila.
V roce 1922 dochází v mladém Československu k nebývalé věci: parlament přijímá zákon o zřízení dvou vědeckých institucí: Slovanského a Orientálního ústavu, prezident Masaryk věnuje na činnost prvního zmíněného obrovskou sumu tří milionů korun. Stát takto chtěl podpořit svou existenci, jasně deklarovat svou orientaci ve světě a najít pro ni vědeckou bázi, která by svým výzkumem praktické fungování státu předjímala. Následně
11. července 1995 došlo v Evropě k největšímu zločinu od 2. světové války – popravě více než osmi tisíc bosenských muslimů ve Srebrenici. Přestože je tato událost jasně popsaná a zdokumentovaná, vrcholní političtí představitelé bosenské Republiky srbské a Srbska i po 30 letech tuto hrůznou událost relativizují a odmítají ji označit za genocidu. Při příležitosti tohoto smutného výročí si bratři Jakub a Lukáš Novosadovi do dalšího dílu svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované pozvali sociální a kulturní antropoložku Markétu Slavkovou
Opíjet se v roce 1988 v socialistické Praze a pak suverénně odjet na kávu do Paříže. Prožít sametovou revoluci, vnímat nádech svobody v Československu, zároveň sledovat, že o vlastní svobodu přicházím, protože můj stát se propadá do krvavé vřavy. Dívat se na poklidný rozpad Československa a přitom se sám sebe ptát, jestli válka v Chorvatsku nebo v Bosně je i moje válka. Emigrovat do Prahy, přitom se starat o rodinu v obléhaném Sarajevu. No a pak proměnit svůj život pod tíhou těchto zážitků.
V sobotu 28. června uběhne 111 let od atentátu v Sarajevu, který stojí na počátku první světové války. Výročí tří jedniček vybízí k události se vrátit a probrat ji skutečně zevrubně. A tak vás při poslechu čekají odpovědi například na otázky, jaké bylo pozadí atentátu (tedy nejen způsob jeho provedení, ale proč k němu vůbec došlo), jak na atentát reagovala česká a srbská společnost nebo jak na něj reagoval rakouský dvůr a jak srbský stát. Jaký vlastně byl vztah mezi Srbskem, Rakouskem a Bosnou? Jak se s dědictvím atentátu nakládalo v Jugoslávii a v samotném Sarajevu?
Evropany, rozhodně Čechy straší představa islamizace jejich zemí – bojí se importu cizáckých tradic a odlišného (násilného) chování. Zároveň příliš netuší, že islám k Evropě samozřejmě patří po staletí a že máme na kontinentu své tradiční evropské muslimy. Dnes především v Bosně a Hercegovině, ale žijí také v dalších balkánských státech. Kde se muslimové na Balkáně vzali? Jaký byl jejich osud? Jak do jejich života a do jejich práv zasáhla rakousko-uherská monarchie?
Západní Balkán je hraniční oblast Evropy – tedy přinejmenším Evropské unie. Jak vypadají hraniční kontroly na této čáře? Co vás tam může potkat? Co se pašuje, jak si poradit s celníky a jak si pojistíte, že vás neomylně vyhmátnou? O tom všem diskutují bratři Jakub a Lukáš Novosadovi v nové epizodě svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované.
V nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované besedují bratři Jakub a Lukáš Novosadovi s redakčním kolegou, novinářem, spisovatelem a cestovatelem Jiřím Peňásem. Řeč se nejprve spontánně stočila na to, jak vypadalo sudetské pohraničí v okolí města Kraslice, kde Jiří Peňás vyrůstal. Jak se tam mísil slovanský a německý živel: a to nevšedně, neboť kvůli přítomnosti fabrik na hudební nástroje zůstalo ve městě hodně neodsunutých Němců, k nimž naopak přibyli Češi ze všech koutů světa .
