Česká strana sociálně demokratická měla o víkendu v Brně volební sjezd, který byl zamýšlen jako demonstrace sebejistoty dosavadního vedení. Nicméně Bohuslav Sobotka ve volbě předsedy, v níž neměl soupeře, získal pouhých 67 procent hlasů a jeho favorit Milan Chovanec obhájil křeslo prvního místopředsedy proti vyzyvateli Jeronýmu Tejcovi jenom s 58 procenty. Chovanec opozici vůči své osobě vysvětluje hlavně tím, že je znám jako nejhlasitější kritik koaličního partnera Andreje Babiše. Jak doufá, i ta třetina v ČSSD už brzy prohlédne, že Babiš vede zemi de facto k totalitě.

Máte sjezd, který předsedovi zvolil přesně takové vedení, jaké si přál. Nebylo by bývalo chytřejší kooptovat do vedení lidi z opozičního křídla?

Vedení je každopádně pestřejší, než bylo – Honza Birke z Náchoda, Petr Dolínek z Prahy jsou lidé, kteří znají dobře terén. A já nevím, jak se v demokratické straně kooptuje do vedení. To mám ty delegáty znásilnit, zlomit jim ruku – nebo co mám dělat? Jeroným Tejc pro svůj úspěch udělal maximum. Byl vidět v médiích, hodně třeba v Lidovkách, vytvořil si vlastní noviny, vyfotil se do nich s rodinou, oznámil, že je rebel – to jsem se docela lekl, že rebel nám dělá šéfa Ústavně právního výboru sněmovny, ale O.K., – no a ČSSD mohla místo mě zvolit Jeronýma Tejce. Ale proč on nebyl víc slyšet poslední dva roky a probudil se před sjezdem? Jiří Zimola se taky mohl postavit a říct: Děláte to, kluci, špatně, já to budu dělat líp. A delegáti by se nějak rozhodli. Být salonní kritik, odebrat se domů a kritizovat z pohodlí obýváku při skleničce dobrého portského je bezvadný, to umí kdekdo.

A jak si vysvětlujete ten jejich odboj na půl plynu? Že si už připravují startovní pozice po prohraných volbách na podzim?

Já jsem na sjezdu slyšel tolik scénářů… Že Sobotka nebude zvolen a pak se najde nějaký záchrance, že já nebudu zvolen na prvního místopředsedu a pak se nabídne někdo třetí atd. Jsem strašně rád, že to takhle nezafungovalo, že se sociální demokracie ukázala jako dospělá, vyzrálá partaj. Taky jsme se totiž na sjezdu mohli střelit do jedné nohy, do obou nohou, spáchat sebevraždu.

Co by byla ta sebevražda?

Nezvolit Bohuslava Sobotku a hledat místo něj na sjezdu nějakého spasitele. Bylo by v pořádku, kdyby předseda měl vyzyvatele a normálně se uskutečnil souboj. Ale kdo chce být předseda strany, má půl roku před sjezdem ohlásit kandidaturu a objet celou partaj. Sebevražda by to byla ve chvíli, kdy třináct ze čtrnácti krajů nominuje Sobotku, a pak ho nezvolíme. To bychom asi nevysvětlili veřejnosti, to bychom byli za úplné diletanty a dementy.

Proč proti vám hlasovalo ještě víc delegátů než proti Sobotkovi? Byl jste náhradní terč za předsedu, který byl za těchto okolností nesesaditelný?

Jednou jedinkrát se v předsobotkovské éře předsedovi ČSSD – byl to Miloš Zeman – povedlo, aby ukázal na někoho, koho chtěl za prvního místopředsedu, a sociální demokracie mu vyhověla. Sobotkovi se to povedlo dvakrát, minule i teď. Já jsem jel do Brna s tím, že volbu nemám jistou. Někdo chce vyvažovat a mít ve vedení i jiné proudy, někdo nese nelibě mé střety s Andrejem Babišem. Že prý přeháním, že Babiš není takové nebezpečí, abych se s ním musel každý den hádat. Myslím, že časem prohlédnou, že mají jenom větší odstup a nevidí to na té denní bázi.

Máte za sebou víc než tři roky prý úspěšné vlády a poloviční preference oproti koaličnímu ANO. Co vaše strana dělá špatně?

Věcná materie je myslím v pořádku. Vláda pracuje, máme nejpracovitějšího premiéra po roce ’89, s odstupem pěti šesti let bude brán jako jeden z nejúspěšnějších českých premiérů. Neumíme bohužel prodat, že úspěchy vlády jdou většinou od našich ministrů – vyšší důchody, sociální bydlení, otázky bezpečnosti. Chápu, že občan nemá čas nebo chuť zabývat se politikou 24 hodin denně jako my, chce to ve zkratce tří pěti minut. A pokud mu to nedáme, půjde ke konkurenci.

Na špatnou komunikaci se dá žehrat vždycky, když nevíte, kudy kam. V čem konkrétně vaše strana špatně komunikovala?

Už jsem zmínil vyšší důchody. Ty jsme na Babišovi museli vybojovat, a on to přesto prodává jako svou zásluhu. Totéž platy učitelů. Musíme znovu víc mluvit s našimi tradičními voličskými skupinami. Trochu jsme se zamotali do potíží, jaké mají sociální demokracie v západní Evropě, které došly k názoru, že běžná témata levicových stran – zaměstnanost, postavení zaměstnanců vůči zaměstnavatelům, důchody, ochrana takzvaně obyčejných lidí – už nejsou důležitá. Že místo toho se mají řešit adopce dětí homosexuály a genderová vyváženost. Já neříkám, že by se tato témata měla hodit do koše, jen že pro naše voliče je důležitější vědět, jak se stát postará o kvalitu potravin, že vaše dítě nebude jíst, s prominutím, sračky, že kvalita vody bude garantovaná státem, že pokud velká firma bude chtít občana úplně odrbat, ať je to cena za volání, cena za energie, stát zasáhne. My jsme se bohužel zaměřili úplně jiným směrem. Nezaměstnanost je dnes naštěstí nízká, ale co bude za pět deset let? Jde o její udržitelnost. Lidi vědí, že dnes se nemají špatně, ale že o to mohou přijít. Musíme se stát garantem dosaženého. A jestli to nedokážeme vysvětlit, možná ani těch dnešních patnáct procent nedáme.

Nebylo to zamotání se – gender místo nezaměstnanosti – taky zásluha Bohuslava Sobotky? On pořád honil fantom městského liberála, ještě loni na podzim se chtěl inspirovat u Pirátů.

Bohuslav Sobotka se v tomhle nemýlí. ČSSD nemůže ustrnout na svých standardních voličských skupinách, musí lovit i mezi městskými intelektuály. Velkoměsta my opravdu musíme do budoucna dobýt, jako je to na západ od českých hranic normální, oslovit i voliče citlivého na životní prostředí nebo na gender. Ale ne za cenu opuštění našeho hardcorového voliče. K němu dodávat další voličské skupiny, ale pouze tam, kde s naším tradičním voličem nejsou v kolizi. Například v otázce migrace jsme kvůli Jiřímu Dienstbierovi nebyli srozumitelní. Něco říkal premiér, něco já, docela jsme spolu, myslím, souzněli. A pak do toho přišli někteří členové s představami, které i v naší straně byly naprosto okrajové a pro většinu veřejnosti neakceptovatelné.

Z hacknutých mailů vyvěšených loni na internetu přeci vyplývá, že v migrační krizi jiné názory než vy neměl jen Jiří Dienstbier, ale i skupina poradců premiéra Sobotky, kteří ho v mailech víceméně vyzývají, aby se vás zbavil.

Že jsem se dohadoval s Otou Novotným a dalšími lidmi, to ano, to je skupina kolem Jiřího Dienstbiera, jíž pan premiér, pravda, naslouchá, ale kterou neposlouchá. Nechá je říct jejich názor, a udělá si svoje. Že mě někteří poradci premiéra nemilují, je pravda. Aspoň vidíte, že jsme demokratická strana. Vždyť já ani z pozice ministra vnitra nezastrašuji své kolegy. (smích)

Jak promyšlený byl nedávný obrat strany doleva? Premiér nejdřív představí program víc zdanit lidi nad 50 tisíc korun měsíčního příjmu, a pak na sjezdu řekne, že hranice by mohla být nastavena výš.

Hranice 50 tisíc byla k diskusi, je elastická, myslím, že bude prolomena. Definitivně tu hranici stanovíme až v červnu na programové konferenci. Na druhou stranu si upřímně povězme, že pod 50 tisíc u nás vydělávají čtyři miliony lidí. Možná si pohledem z Prahy neuvědomujeme, že drtivá většina lidí nemá pražský plat. Že na Vysočině, na Domažlicku a jinde lidi vydělávají patnáct dvacet tisíc korun. Když zdaníme lidi nad padesát, notabene nad sto tisíc, bude těch postižených stejně tak málo, že jimi výpadek rozpočtu z daní pro nízkopříjmové nepokryjeme. Ten výpadek bude zhruba čtyři miliardy, jsou to peníze, které lidem zůstanou v peněženkách, oni ty čtyři miliardy utratí, podpoří maloobchod, budou se míň bát půjčit si na hypotéku, takže podpoří i stavebnictví.

A proč tedy, když vyšší daně pro bohatší ani nepokryjí výpadek v rozpočtu, daňovou progresi navrhujete?

Progresivní daně jsou klasická levicová politika. Jde o celkové nastavení společnosti, o přesvědčení, že lidé, kteří mají větší štěstí v životě, mají mírně víc přispívat na ty, kteří to štěstí prostě nemají. Výpadek v rozpočtu dokryjeme progresivní daní u větších firem. Týká se to asi šesti set takových. Mně manažeři z firem říkají, že zvýšení daně přežijí, že jestli za to dostanou stabilní stát, předvídatelnost, právní jistotu, jsou ochotni si připlatit.

Ve svém nominačním projevu jste burcoval před scénářem, v němž by se země po volbách ubírala směrem k Bělorusku. Čím nás Babiš táhne na východ?

Sociální demokracie přeci jen i se všemi svými chybami je určitou zárukou standardního vývoje po roce 1989, zárukou udržení demokracie a zárukou plurality, kdy se lidi nebojí říkat nahlas své názory. Když prohrajeme, jdeme k osvícené polodiktatuře. Jenže po osvíceném diktátorovi většinou přichází jeho syn, který už není osvícený. Když jsem se díval na průběh sjezdu ANO, šla z toho na mě jediná emoce: hrůza. Sjezd lidí, kteří nemluví a asi na nic nemají názor. To byl sjezd jednoho muže a komparzu. A jestli tohle má být naše budoucnost, tak tu já jsem už zažil. Já jsem zažil ve škole v Plzni, jak nás učili, že nás osvobodili Rusové, přitom jsme všichni věděli, že to není pravda. Já už nechci být mlčící většina, radši budu ten kluk, který v pohádce říká, že císař nemá šaty. Já už nikdy nechci žít ve lži, žil jsem v ní dost dlouho. Když pozorujete, jak u nás zase začíná bujet strach lidí se vyjádřit, to přece není dobře. Já jsem v roce ’89 nestál na náměstí a nezpíval s lidmi proto, aby se tohle vracelo.

Premiér Sobotka dává garanci, že nepřivede svou stranu do vlády premiéra Babiše. Je na to spoleh, nebo se ho strana po volbách zbaví a vpluje i do vlády premiéra Babiše?

Tak především – počkejte si na výsledek, ještě není nic hotovo. Paroubek měl preference skoro 40 procent, nakonec dostal 21. Andrej Babiš v mnoha lidech vyvolává otazníky, přeci i ten kongres musí v myslících lidech zanechat nějaký dojem.

A pokud přesto vyhraje?

Obávám se, že někteří lidé už na našem sjezdu propadli pocitu, že dnes se opravdu hraje o to, že po neúspěchu ve volbách budeme potřebovat lídra v procesu přimykání se k Babišovi. Jenže tenhle přístup byl sjezdem odmítnutý. Ti lidé nebyli zvoleni do vedení, prohráli úplně všechno. Bohuslav Sobotka na sjezdu celkem jasně řekl: Já nechci, aby ČSSD někomu dělala pitomce, podržtašku při nástupu de facto polototality. Načež získal 67 procent. Takže zárukou je nejenom předseda sám, zárukou je minimálně dvoutřetinová většina delegátů našeho sjezdu. Přičemž doufám, že těch 30 procent delegátů ještě prohlídne.

A vy osobně byste svoje účinkování ve vládě premiéra Babiše vyloučil stejně jako Sobotka?

Neumím si svou účast ve vládě Andreje Babiše představit.

Budete jako strana ještě zvedat otázku Babišova majetku, nebo vás jeho takzvaný audit příjmů přesvědčil?

Mně by stačila odpověď na jednu jedinou otázku: proč si Agrofert půjčuje od svého vlastníka za šest procent ve chvíli, kdy od banky by to měl za dvě? To mě zajímá, nic víc. Když se podíváte na rozsudek v kauze kolem Rittiga (myšlen rozsudek u firmy Oleo Chemical – pozn. red.), tam šli sedět vlastníci za to, že poškodili vlastní firmu vyvedením peněz. Takže mi vysvětlete, jestli čtyři procenta rozdílu v úvěru nejsou v neprospěch vlastní firmy. Je to optikou toho soudu trestný čin? Jestli je to tak, že jste si půjčil za šest procent sám od sebe, vyplatil jste sám sobě větší profit a vyhnul se dani z příjmů, a vaše firma si to ještě odečetla z daní, tak jste stát poškodil na dvou frontách.

Jedna věc je operace s dluhopisy, druhá, asi zásadnější, je otázka, kde vzal startovní kapitál k podnikání. Jestli na všechny ty operace a nákupy měl legální příjmy.

Nechci být hysterický a nechci koaličního partnera mlátit za každou cenu klackem po hlavě. Na druhou stranu, když stranické listy hnutí ANO, tedy Lidové noviny nebo Mladá fronta Dnes, píší o policejní reformě, o kauze Česká pošta, o mém majetku, tak po mně vždycky chtějí odpovědi do dvou, do tří, do pěti hodin. A když takhle rychle nezareaguji, ten článek stejně napíšou, vždycky v můj neprospěch. A to teď vycházím jen ze své úzké osobní zkušenosti. My v ČSSD jsme přes všechny zkušenosti s hnutím ANO a jeho stranickým tiskem akceptovali, že Andrej Babiš si udělá audit. Dali jsme mu prostor, čas, celou věc jsme v zásadě nekomentovali. Audit je na světě, a když si člověk načte analýzy Hlídacího Psa, vašeho Echa, některých dalších médií, vidí, že otazníků je po zveřejnění auditu víc než před jeho zadáním. A pokud Andrej Babiš nebude dávat odpovědi sám od sebe, my ho k tomu budeme vyzývat. Veřejnost ty odpovědi musí dostat. Andrej Babiš je osoba veřejně činná a žádná veřejně činná osoba nemůže pochybnosti přeřvat stížnostmi, jak vám všichni ubližují. To nejde.