Fotoreportáž z oblíbené chalupy Václava Havla

Zahradní slavnost na Hrádečku

Fotoreportáž z oblíbené chalupy Václava Havla
Zahradní slavnost na Hrádečku

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Aby bylo jasno, Hrádeček není chalupa Václava Havla, nýbrž je to osada, ze které zbylo už jen pár chalup. A ta nejznámější z těch asi čtyř je Havlova.

Jméno nepochází od toho, že by se tam Havel na „malém hradě“ připravoval na velký Hrad, na nějž v tom roce 1967, kdy stavení koupil, opravdu nejspíš nepomýšlel, nýbrž od zříceniny hrádku Brečštejn. Ta se nalézá pár desítek metrů od chalupy Andreje Kroba a Anny Freimannové, kteří byli Havlovými sousedy a kteří tehdy úspěšného dramatika, jenž toužil spolu s manželkou Olgou po klidu, na dům upozornili.

Téměř rodinná sešlost na Hrádečku... - Foto: Karel Cudlín

Hrádeček se pak stal místem nejprve komunitním a pak kultovním. Žilo se tu veselým společenským a kulturním životem, jezdil sem kdekdo, velcí i malí, vzdělaní i prostí, významní i obyčejní. Svět disentu se zde setkával s undergroundem i odvážnější šedou zónou (to až v posledních letech), kuly se tu pikle i jen tak odpočívalo, slavilo či lenošilo.

Popíjení piva bylo součástí kompozice dramatického skeče, kterou předvedla její autorka Sylva Fischerová (zcela vpravo) za pomoci Moniky Načevy. Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla, si podpírá bradu. Boxerka Tracy sleduje své teritorium. - Foto: Karel Cudlín

Významným elementem tu byla Olga, která vládla pevnou i vlídnou rukou. Trávila tu léta Havlova vězení, on se tu zase schovával v chladnějších měsících, když potřeboval něco delšího napsat. A abychom nezapomněli, vždy to tu hlídala policie, do konce roku 1989 z důvodů perzekučních, po roce 1989 z důvodů státních.

Halka Třešňáková přednesla přednášku o Václavu Havlovi formou „ukecané pantomimy“ v hanácké verzi španělštiny. Vzbudila největší smích. Portrét Václava Havla nepochází od jeho oblíbených fotografů. - Foto: Karel Cudlín

Hrádeček bylo bezesporu nejoblíbenější Havlovo místo, on by tomu řekl „existenciální azyl“, a ne náhodou se stal místem jeho smrti.
Od ní je to spíš tiché místo. Jezdí sem samozřejmě Dagmar Havlová, která o stavení vzorně pečuje, ale co naplat, domácí pán je už na jiném Hrádečku, byť silný duch místa, genius loci, zůstává, ten jen tak nezmizí.

Udržuj svou ledničku plnou. Po seminární části programu přišel čas na hudební vystoupení Moniky Načevy, kterou doprovázel Michal Pavlíček. Muž třímající fotoaparát je Havlův kamarád a dlouholetý portrétista Bohdan Holomíček. - Foto: Karel Cudlín

V sobotu 20. srpna se Hrádeček, tedy zápraží oné chalupy, naplnil lidmi. Většinou se znali, ale to je logické. A některé spojoval kus nebo kousek dětství, které prožili i tady na Hrádečku, když sem jezdili s rodiči. Většinou tady od těch let nebyli.

V této stodole hráli Plastici a první koncert tu měl čtrnáctiletý Filip Topol. Pamětníci se shodli, že jim tehdy přišla větší. Uprostřed davu v růžových šortkách je Dagmar Havlová. - Foto: Karel Cudlín

Akci, kterou podpořila a přijala paní Dagmar, pořádala Knihovna Václava Havla, jež pečuje o Havlův odkaz. Její výjezdní letní zasedání bylo zalité sluncem a atmosférou, kterou by asi Václav Havel měl také rád. Takovou obyčejnou, nenucenou, a přitom slavnostní a vernisážovou. Ano, byla to taková Vernisáž i Zahradní slavnost zároveň.