Večer 14. února 2002 byl pro hudební klub 12 Bar v centru Londýna, vyhlášený nabídkou živé hudby každý den v roce, jedním z mnoha. Pro mladý pár hudebníků, vystupujících pod přezdívkami VV a Hotel (vlastními jmény Alison Mosshartová a Jamie Hince), však šlo o noc jejich života. Právě tady, na malém pódiu, v obležení vlhkých cihlových zdí, mělo premiéru duo, které zanedlouho přijalo společné jméno The Kills a do roka vydalo úspěšný debut v jednom z nejvlivnějších anglických vydavatelství. Je tomu jen pár měsíců, co Mosshartová utratila své poslední peníze za letenku, opustila svou punkovou kapelu a ze slunné Kalifornie se přestěhovala do chladného Londýna za Hincem, s nímž si již nějakou dobu posílala písňové skici. Hudební svět se na začátku minulé dekády opájel masivní retro vlnou, kterou do mainstremu přinesl další dvoučlenný projekt The White Stripes. S ním spojený návrat špinavých bluesrockových kytar, ukřičených vokálů, jež si pranic nedělají z přesné intonace ani domácí produkce nahrávek, se ukázal být výborný prodejní artikl; posluchači i vydavatelství chtěli víc. Jako na zavolanou v té době přicházejí na scénu právě The Kills.

Jestliže se White Stripes prezentovali jako sourozenci, odění v estetice hravých červeno-bílých křivek, The Kills představovali jejich nihilistický protějšek. Inspirace blues byla i zde, nicméně očesaná na dřeň. Kytarové linky Jamieho Hince na debutové desce Keep on Your Mean Side jsou syrové, neurotické, agresivní a stejnými adjektivy se vyznačuje i vokál Mosshartové. A do toho všeho jejich poznávací zvukové znamení: místo bubeníka odměřený, repetitivní bicí automat. Společně se dohodli neposkytovat žádné informace ohledně svého osobního života a na koncertech často předváděli show s velkým erotickým nábojem, kdy se submisivní Alison poddávala temperamentu svého mužského protějšku. Vytvořili tak kolem sebe tajemnou auru, do níž se posluchači povolně nechali vtáhnout. I když jim jejich neurvalý garážový styl rychle přinesl slávu, s druhou desku No Wow se rozhodli zkusit to jinak. Blues ustoupilo do pozadí a The Kills zde spíš čerpají z odkazu post-punku. Bicí linky jsou ořezány na minimum a Hince začíná nacházet svůj vlastní kytarový jazyk; díky kombinaci různých efektů a osobitého stylu hry zní jeho nástroj místy spíš jako syntezátor. V roce 2009 pak kapela všechny své předchozí hudební vesmíry úspěšně propojila na nejsilnějším albu své kariéry, nazvaném Midnight Boom. Skladby na této desce jsou výrazně kratší, rychlejší, s chytlavými melodiemi a celá nahrávka nemá slabého místa. Následující nahrávkou Blood Pressures se kapela uchyluje k tradičnímu kytarovému písničkářství a potom se na pět let odmlčí.

The Kills: Ash & Ice. Vydal label Domino, 2016. Délka alba: 50:42. Cena 399 Kč.