Bývalého armádního důstojníka a někdejšího pracovníka ministerstva obrany Martina Kollera je v posledních dnech všude plno. Vystupuje v České televizi, v Českém rozhlase, dává rozhovory do novin, píše komentáře. Vyjadřuje se k rusko-ukrajinskému konfliktu, k sestřelenému malajsijskému letadlu nebo k boji v pásmu Gazy. Jenže Koller má i druhou, pro většinu veřejnosti neznámou tvář: od roku 1979 byl pod krycím jménem TANK veden jako spolupracovník Vojenské kontrarozvědky, která byla součástí komunistické Státní bezpečnosti. A jak zjistil Týdeník ECHO, patřil k nesmírně aktivním „udavačům“.

Koller ve svých proslovech v televizi nebo rádiu hovoří například o „trapném lustračním zákonu,“ o tom, že „ruský voják je lepší než americký“, že „Evropa si začíná hrát na imperiálního světového hráče“ nebo o ukrajinských „fašistických bojůvkách, které navazují na banderovce, kteří se podíleli na holocaustu a etnických čistkách“. Tvrdí, že „studená válka nikdy neskončila“ nebo že malajsijské letadlo nemohli sestřelit proruští separatisté, protože „takovou výzbroj nemají“.

V televizi, rozhlase i novinách vystupuje Koller, který je nyní v důchodu, jako vojenský analytik. O tom, že od roku 1979 spolupracoval s tajnou komunistickou policií, zatím při jeho představování nepadlo ani slovo.

Neměl jsem na vybranou, tvrdí TANK

Sám Koller svou spolupráci s Vojenskou kontrarozvědkou nepopírá. „Dostal jsem se tam tak, že jsem předtím odmítl vstup do KSČ,“ uvedl pro Týdeník ECHO. Tvrdí, že mu jeho velitel na vojenské škole vyhrožoval, že ho exemplárně vyhodí a skončí u lopaty. Druhou možností byla právě spolupráce s „kontráši“.

„Nikoho jsem nepotopil, nikomu jsem nic neudělal, řadě lidí jsem pomohl a v roce 1990 jsem byl prvním důstojníkem, který přešel na stranu Občanského fóra,“ říká pětadvacet let po listopadu 1989 Koller.

Týdeník ECHO měl možnost si v Archivu bezpečnostních složek prostudovat první část Kollerova svazku z let 1978 až 1984. Data ukazují něco jiného, než dnes Koller tvrdí. Součástí spisu je například zhruba 150 ručně psaných zpráv o důstojnících i vojácích základní služby, které jsou podepsány TANK.

Kontrarozvědka se o Kollera začala zajímat v roce 1978 během jeho studií na Vysoké vojenské velitelské technické škole v Martině. V jednom z dokumentů se uvádí, že „Koller je vhodná osoba na tajného spolupracovníka, protože v jednání je otevřený, má dobré vlastnosti pro navazování kontaktů. Styky udržuje do všech jednotek posluchačů a žáků VVVTŠ.“

O tom, že Koller odmítl vstoupit do KSČ, se ve spisu nepíše. Naopak se v dokumentu uvádí, že byl získán na základě ideových pohnutek.

Heslo: „Vlasto, mám tu knihu o zbraních“

Oficiální nabídku ke spolupráci dostal Koller 22. ledna 1979 ve večerních hodinách, jak přesně popisuje Záznam o získání ke spolupráci. „Potom byl vyzvaný, či chce ve spolupráci i nadále pokračovat. Kandidát se vyjádřil, že to považuje za svoji povinnost.“

Součástí svazku je i Kollerův ručně psaný a vlastnoručně podepsaný slib. „Spolupracovník si zvolil krycí jméno TANK. Toto zdůvodnil tím, že jeho koníčkem jsou zbraně,“ píše se v záznamu. Koller zároveň dostal dvě telefonní čísla, na která mohl volat, a také heslo, jímž se měl do telefonu hlásit: „Vlasto, mám tu knihu o zbraních, kdy ti ji mám donést?“

Bezprostředně poté, co byl Koller proškolen o konspiračním styku, začal podle spisu plnit svůj nový úkol. Mimo jiné oznámil, že jeho spolužáci z vojenské školy Filous a Biele poslouchají Hlas Ameriky. Do poloviny července 1979, kdy Koller ukončil vysokoškolské studium, podal tajné komunistické policii celkem tři zprávy, které nadřízení hodnotili pozitivně. „Po dobu spolupráce si úkoly velmi dobře plnil.“

S vojenskou kontrarozvědkou spolupracoval Koller i po svém nástupu k útvarům, sloužil například v Lešanech. Kollerova složka obsahuje záznamy o tajných schůzkách s řídícími důstojníky, ale i o odměnách, které dostal. V dubnu 1981 to bylo 350 korun, v říjnu 1981 tři stovky a v lednu 1984 dalších 350 korun. Jeho nadřízení z kontrarozvědky jeho práci opakovaně hodnotili kladně.

Ručně psané zprávy o důstojnících i „záklaďácích“ podepsané krycím jménem TANK se týkaly například názorů na fungování socialistického Československa, vztahů vojáků ke kapitalistické cizině nebo výjimečného stavu v Polsku. TANK si ale všímal třeba i politických vtipů.

Zprávy o KSSS jsou kokotiny

V prosinci 1979 například TANK napsal zprávu o tom, co prohlásil náčelník u tankového pluku v Týně nad Vltavou: „S naším režimem to jde z kopce, není u nás svoboda atd.“

V únoru 1981 dostala vojenská kontrarozvědka zprávu o poručíku Čanádym a 26. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu: „Prohlásil, že má plno práce, a ještě aby četl takové kokotiny (myšleno zprávy z 26. sjezdu).“

Ani ostatní důstojníci ovšem o komunistický sjezd nejevili nijak velký zájem, jak dokládá další zpráva z března 1981: „Příslušníci z řad důstojníků i mužstva VÚ 3289 naprosto ignorují jednání XXVI. sjezdu KSSS a nejeví o něj zájem. Stejný vztah je k blížícímu se sjezdu KSČ. Závazky jsou předem považovány za formální.“

Spolupracovník TANK psal zprávy, které vycházely z jeho rozhovorů s jinými důstojníky i „záklaďáky“, nebo třeba co zaslechl při jízdě vlakem od jiných vojáků. Část zpráv se týkala vojenské morálky. „Npor. Culík několikrát prohlásil, že v případě války dá svoji pistoli prvnímu Američanovi a půjde do vězení,“ stojí ve zprávě z října 1981. V podobném duchu je i zpráva z prosince 1983: „Npor. Culík sdělil, že až bude válka, vytáhne při nejbližší příležitosti bílou vlajku a uteče, protože nemá chuť se nechat zabít za ten zdejší bordel.“

Vtip na Brežněva a nové džíny

Častým tématem podávaných informací bylo i poslouchání kapitalistických rozhlasových stanic. Do hlášení pro vojenskou kontrarozvědku se tak například dostal podporučík Helfer, jenž si v prosinci 1981 naladil Svobodnou Evropu, která vysílala o bouřlivých událostech v Polsku. „Vysílání se mu líbilo,“ napsal TANK. „Řekl, že se mu zdá pravděpodobnější než vysílání Čs. rozhlasu... Nakonec řekl, že bude poslouchat i dál.“

Svobodník Rozehnal si v prosinci 1981 koupil magnetofon a jeho „nevhodná“ poznámka se záhy rovněž objevila v hlášení spolupracovníka s krycím jménem TANK: „Svob. Rozehnal při rozhovoru o účelnosti nákupu magnetofonu řekl, že je vždycky lepší poslouchat hudbu z magiče než komunistické kecy z rádia.“

Když v listopadu 1982 zemřel šéf sovětského politbyra Leonid Brežněv, nezapomněl TANK napsat ve své zprávě o vtipkování důstojníků Československé lidové armády. Například poručík Valko si dělal legraci ze změny vysílání televize: „Vykládal vtip, že na prvním programu je tryzna za Brežněva, a když člověk přepne na druhý program, mává tam esenbák obuchem a ptá se: Vy nemáte první program?“

Nadporučík Straka měl zase smůlu, že v září 1983 dostal klec na kocoura. Když se ho TANK zeptal, od koho ta klec je, Straka řekl, že od strejdy ze Západu. U podporučíka Helfera si TANK v dubnu 1982 všiml, že má nové džíny. A napsal: „Dne 21. 4. se objevil na svobodárně útvaru v nových ,riflích' (jeansy, texasky). Na dotaz npor. Kollera, kde je koupil, řekl, že v Tuzexu v Praze. Na dotaz, kde vzal bony, řekl, že mu je prodal por. Galamboš, který má stálý přísun, protože dostává každý měsíc podíl z určité valutové částky, kterou dostává jeho rodina.“