Jeden z největších pražských stavitelů a majitel lukrativních pozemků v metropoli prožívá společenský restart. Víc času než svému miliardovému realitním byznysu dnes věnuje politické filozofii a úvahám o tom, kam směřuje společnost. Na léto už neodjíždí na golf se svým přítelem Romanem Janouškem, ale do Oxfordu, kde se chystá zašít v knihovně, číst a psát svou knihu o vztahu politiky, etiky a morálky. Jeho život je encyklopedií konfliktu hodnot s realitou. Právě o tom Luděk Sekyra poskytl Týdeníku ECHO rozhovor den před letním odjezdem do univerzitní klauzury.

Z prosklené kanceláře v osmnáctém patře věžáku vedle hotelu Olympik v pražském Karlíně, plné nevybalených beden s novými knihami politické filozofie, má výhled na své momentálně asi nejcennější pozemky na Rohanském ostrově. Tady by chtěl uskutečnit jeden ze svých dvou společenských projektů, jimž nyní věnuje energii.

Kaplický na Rohan, Halík na Hrad

Lidovce, kterým dal před volbami do sněmovny tři a půl milionu korun a jejichž nominant Daniel Herman nyní vede ministerstvo kultury, přesvědčuje, aby prosadili stavbu blobu Jana Kaplického právě na Rohanském ostrově. Druhým, zatím podstatně abstraktnějším projektem, je kandidatura jeho přítele Tomáše Halíka na prezidenta. „Václav Havel byl přesvědčen, že by to byl výborný prezident. A já s ním souhlasím,“ říká Sekyra. „Byla to ale jen idea. Žádné konkrétní kroky v tom nepodnikám. Navíc jsem přesvědčen, že schválení přímé volby byl omyl, který rozhodil náš ústavní systém.“

Na byznys teď Luďku Sekyrovi nezbývá moc času. Prioritou je četba a oxfordské projekty. „Měsíčně přečtu tak deset intelektuálně náročných knih,“ říká Sekyra. Kdo někdy dělal náročnou práci na plný úvazek a zároveň je pilný čtenář, ví, že při deseti náročných knihách už se toho moc dalšího zvládnout nedá.

Šestého listopadu bude na Oxfordské univerzitě – již Sekyra sponzoruje a dnes je v širším vedení školy, které má 36 členů, a brzy, jako první Středoevropan, bude i v užším kolegiu rektora – velký český den. Za účasti českého velvyslance v Londýně Michaela Žantovského se bude otvírat Sekyra Building, v níž bude Halik Room, posluchárna pojmenovaná po nositeli Templetonovy ceny. Před vchodem bude stát Havlova lavička (v pořadí pátá – po Washingtonu, Dublinu, Barceloně a Praze). Vše financuje Luděk Sekyra.

Hlavní hrdina z Kmotra Mrázka II

Sponzor křesťanských demokratů je pozoruhodný tím, jak se jeho život přizpůsobuje společenským podmínkám a atmosféře. Vždycky věděl, co chce, a k dosažení svých cílů využíval podmínky, které si doba žádala. „Řada mých rozhodnutí z minulosti samozřejmě nevypadá z dnešního pohledu dobře,“ říká Sekyra. Jako mladý student býval premiantem na právech. Aby mohl po studiích získat práci na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, vstoupil jako hodně mladý do komunistické strany a stal se funkcionářem SSM. Jak sám říká, nebyly v tom žádné ideje, ale čistě pragmatické rozhodnutí, aby mohl dělat, co ho bavilo.

Právě pragmatismem vysvětluje i nejtemnější části své podnikatelské minulosti, kdy se zapletl s pochybnými existencemi a stal se jedním z hlavních hrdinů knihy novináře a publicisty Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek II, mapující z odposlechů podsvětí. Právě v jeho příběhu se do odposlechů sítí kolem veksláka z 80. let a prvního politicko-policejního podnikatele Františka Mrázka dostávají špičky ODS známé pod Mrázkovými pseudonymy Íčko (Ivan Langer) a Téčko (Vlastimil Tlustý). Všichni tři mu pomáhají, když se v roce 2000 snaží získat stavební firmu IPS, kterou tehdy z velké části drží investiční fondy polostátních bank. Mrázek zapojuje do sítě lobbující pro Sekyru i další známé figury šedé zóny mezi byznysem a politikou. Milana Velka (lobbista, známý Václava Klause), Michala Voráčka (lobbista, který se motal kolem sociální demokracie) i tehdejšího přítele Miloše Zemana Miroslava Šloufa.

Silné obsazení lobbistických figur není náhoda. Konkurentem v souboji o IPS je švédská společnost Skanska. Pro ni pracuje Zdeněk Bakala a jeho tehdejší investiční banka Patria Finance. Bakala už má v té době dávno spletenou silnou síť politických vztahů v okolí prezidenta Václava Havla. Šéfem dozorčí rady Patrie býval Havlův exkancléř, současný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Bakala má blízké vztahy i s tehdejším guvernérem České národní banky Josefem Tošovským. Právě centrální banka dohlížela jako regulátor na banky, jejichž fondy IPS prodávaly. Blízko má i k tehdejšímu Zemanovu ministrovi financí Pavlu Mertlíkovi a také k Československé obchodní bance, jejíž belgický majitel KBC později koupí Patrii.

Přestože vládne sociální demokracie, Sekyra podporovaný opozičními politiky ODS v souboji o IPS vítězí nad Skanskou, protože nabízí vyšší cenu. Na obchod si shání úvěr od IPB. O té už se ale od začátku roku 2000 proslýchá, že je nad propastí. Sekyra má přislíben úvěr na devět let, jenže regulátor utahuje v IPB kohouty. Ta musí přitvrdit při půjčování, a tak Sekyra získá půjčku jen na 30 dní. Ze žádné jiné banky si nedokáže náhradní úvěr zajistit, po krátkém ovládnutí tak nakonec musí firmu prodat konkurenční Skansce.

V červnu 2000 uvaluje centrální banka na IPB nucenou správu, za asistence zakuklenců z URNA ji přebírá její správce. Vláda Miloše Zemana a ČNB ji přes víkend prodávají za korunu Československé obchodní bance. Spor o pád IPB pak na dlouhé roky dělí společnost. Sekyra vychází z anabáze kolem vytoužené IPS finančně plus minus na nule. Netratil, ale ani nijak nevydělal.

Ivan Langer vysvětluje, že za Sekyru lobboval z vlasteneckých důvodů. Chtěl, aby velkou českou stavební firmu získal český majitel. To, že mu pak Sekyrův obchodní partner Ivan Kyselý půjčí peníze, je podle ministra vnitra v Topolánkově vládě čistá náhoda.

Luděk Sekyra dnes tvrdí, že Mrázek ho sám oslovil a nabídl mu „vztahovou pomoc“. „Kdybych věděl všechno, co vím dnes, asi bych s ním nekomunikoval. I když ta naše komunikace byla tehdy jednorázová. Když narazíte na nějakého lobbistu, netušíte, co z něj bude za dva, za tři, čtyři roky. Vy usilujete o nějaký obchod, přijdete s ním do styku, a on vám nabízí nějakou pomoc, vztahovou podporu.“

Později využíval Sekyra vztahovou podporu svého přítele Romana Janouška, s nímž se zná z golfu. Stavět tak velké a zajímavé projekty, k nimž se firma Luďka Sekyry dostala, by bez ní v hlavním městě v té době šlo jen těžko. „S Janouškem se samozřejmě znám. Pětadvacet let jsme žili a podnikali v prostředí, které tady bylo.“

Byznys není duchovní služba

Tomáš Halík začátkem března rozebírá v rozhovoru pro Magazín MF DNES mafiánský kapitalismus. Za jeden ze symbolů označuje i Romana Janouška (spolu s Davidem Rathem a děkanem Národohospodářské fakulty VŠE Miroslavem Ševčíkem). „Pokus aplikovat thatcherovskou destrukci sociálního státu na situaci po pádu policejního režimu otevřel stavidla divokému mafiánskému kapitalismu. Byla to osudová chyba s osudovými následky.“

Jak vidí Halík následky? „Klausovi nadšení učedníci měli zpravidla jediné filozofické vzdělání: kurzy marxismu-leninismu. Klausovu vizi uvítali jako jakýsi marxismus naruby: očekávali, že namísto socializace hospodářského života zajistí dokonalou svobodnou společnost privatizace, ‚neviditelná ruka trhu‘. To se ukázalo jako nebezpečný nesmysl. Demokracie nevznikne jako vedlejší produkt ekonomických změn, nelze podceňovat mravní, kulturní a právní dimenzi společenské změny. Dnešní hluboká krize důvěry v politiku není způsobena jen chováním řady politiků, ale zejména zoufalým stavem právní kultury v naší zemi. O obsazování klíčových míst v politice, státní správě, justici i policii včetně útvarů pro odhalování organizovaného zločinu rozhodovaly telefonáty ‚kolibříků (Janoušek, pozn. red.) s mazánky (Bém)‘, mafie ‚politických podnikatelů‘ a lobbistů bez jakýchkoli morálních skrupulí. Struktury organizovaného zločinu v bílých límečcích prorostly do rozhodovacích mechanismů státu a politici se stávali figurkami na jejich šachovnici – rozdíl mezi levicí a pravicí zde přestal hrát podstatnou roli.“

Cítí Luděk Sekyra, že Halík mluví o něm? Cítí odpovědnost za společenskou frustraci, kterou prožíváme, a která destruovala důvěru k tradičním politickým stranám, které on jako politický filozof považuje za pilíře demokratického systému?

„Samozřejmě. Z určitého pohledu by člověk určitě některé věci dělal jinak. Byznys ale není duchovní služba. V byznysu dosahujete nějaké své cíle v konkurenčním prostředí a musíte se mu přizpůsobit. To jsme u velké diskuse, jestli etika patří do politiky, nebo ne. Politika se od byznysu liší v zásadní věci. V byznysu sledujete svůj osobní zájem. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby vše bylo v souladu s morálkou a na cestě jsme potkali jen manažery z Harvard Business School. Bohužel tomu tak není,“ říká Sekyra.

K frustraci jsme přispěli, ale ne tolik jako politici

Byznysmeni, kteří využívali služeb politických podnikatelů, ale podle něj nesou za současnou společenskou krizi menší vinu než politici. „Politik neobhajuje svůj individuální zájem, ale veřejný zájem. Hlavní problém nebyl, že podnikatelé chtěli dosáhnout svých osobních zájmů, ale že jim politici umožnili vliv na rozhodování. Nás se týká rozhodování politiků,“ vysvětluje Sekyra. „Nesmí to ale být systémový proces. To, že politik po rozhovoru s byznysmenem mění názor, je standardní. Já jsem přesvědčen, že byznysmeni by měli s politiky mluvit. Aby mezi nimi nebyla hradba lobbistů a politických podnikatelů. V tom byla ta chyba, která nás stáhla do krize.“

Podobně jako Andrej Babiš se dal na dráhu angažovaného podnikatele, protože systém, jehož se dřív účastnil, už dál považoval za neudržitelný. „Řada podnikatelů přišla do styku s pochybnými lidmi a každý na to nějak reaguje. Někdo jde do politiky, někdo zakládá antikorupční fondy, někdo sponzoruje standardní strany.“

Kam podle Luďka Sekyry míříme? „Hodnoty přestaly být uvěřitelné. Klasická pravicová liberální politika přestala být pro voliče atraktivní. Začala být spojována spíš s ekonomickými skandály. Voliči přestali pravici věřit, že svobodná soutěž a další její hodnoty jsou věci, které vedou k vyšší životní úrovni. Že jsou to věci, které přinášejí do společnosti férovost. Které motivují lidi, aby se sebezdokonalovali, aby dosahovali lepších výsledků a snažili se vyniknout.“

Pro dobu zlomu potřebujeme sílu

Luděk Sekyra se dobře zná s lidmi z podnikatelských i intelektuálních elit. Proč jsme jedinou zemí, kde jejich příslušníci mlčky tolerují, nebo dokonce volí protestní hnutí? „V krizích důvěryhodnosti, která kulminovala v posledních letech, samozřejmě vznikají politické novotvary, které jsou reakcí na situaci ve společnosti. Které vyjadřují znepokojenost, rozčilení. I když, jak říká Masaryk, rozčílení není program.“

Jak Sekyra jako člověk zabývající se politickou filozofií hodnotí zcela novou situaci: konflikt zájmů Andreje Babiše coby ministra financí, majitele Agrofertu a majitele nejvlivnějších novin v zemi? „V období zlomu, jaký teď prožíváme, musí dojít i k větší koncentraci moci. Nesmí se ale dostat přes institucionální limity. Někdo tu změnu musí prosadit. Jiná otázka je, kdyby došlo k dlouhodobému ochromení veřejné diskuse a veřejné demokratické kontroly,“ popisuje Sekyra. „I když úplně nesdílím vaše obavy o momentální koncentraci moci, uznávám, že i nerovnovážná distribuce moci může mít negativní vliv na kvalitu naší demokracie. Nicméně v období nastolování nového politického paradigmatu je silnější politická autorita nutná. Problém by však nastal, kdyby nefungovaly institucionální a u společenských elit intelektuální brzdy a garance dělby moci.“

Co přesně tím novým politickým paradigmantem je, Luděk Sekyra zatím netuší. Přál by si, aby to bylo tradiční rozdělení na křesťanskou a sociální demokracii jako v Německu, kde by hráli zásadní roli „jeho“ lidovci. Není si ale jistý, že míříme právě sem.

Důvod obávat se by podle něj přišel ve chvíli, kdy by hnutí ANO Andreje Babiše nabralo takovou sílu, že by bylo schopné složit vládu jedné strany jako Robert Fico. Pak prý už intelektuálové jako Tomáš Halík, chválící dnes v sebepropagačních inzerátech Babišovy Lidové noviny, kde Sekyra publikuje své politické eseje, určitě nebudou mlčet. A začnou mluvit o aktuálních nebezpečích stejně expresivně, jako dnes mluví o kmotrech a mafiánském kapitalismu.

Luděk Sekyra ale také tvrdí, že ke krizi svým dílem přispěla i média, démonizující každou schůzku politika a podnikatele. Sám si to užil, když pár dní plnil titulní strany svým setkáním s ministry Pavlem Bělobrádkem a Janem Mládkem v restauraci Cantinetta Fiorentina.

Předseda lidovců Pavel Bělobrádek tvrdí, že Sekyrovu kontroverzní minulost dobře znal ve chvíli, kdy si od něj bral sponzorský dar. „Do aktivní politiky s ní určitě nepatří. Nevidím ale problém, když tím nejčistším a nejtransparentnějším způsobem podporuje stranu, o níž tvrdí, že s ní ideově souzní.“ Schází se prý tak jednou za měsíc, nebaví se o provozu strany ani o praktické politice, ale spíš o směřování společnosti.