V životní úrovni už se blížíme průměru EU, proto míříme mezi čisté plátce

Brzy budeme Evropské unii víc platit než z ní brát

V životní úrovni už se blížíme průměru EU, proto míříme mezi čisté plátce
Brzy budeme Evropské unii víc platit než z ní brát

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Přepočítávat výhody členství v Evropské unii na má dáti – dal, na příjmy a výdaje je primitivní a dost krátkozraké. Hodnoty, které nám členství v Unii dává, jsou jiné. Obrovský otevřený trh se 450 miliony zákazníky snadno dostupnými každé české firmě a podnikateli. A donedávna, než začala pandemie čínského koronaviru, provázená návratem hraničních kontrol a covid pasy, i volné cestování po Evropě.

Bez společného rozpočtu, dotací a přerozdělování by Unie byla lepším spolkem. Realita je ale jinde. Nejen regulace, ale právě i přerozdělování se v Evropské unii stále zvyšuje. Covid byl příležitostí k jeho dalšímu zesílení a využila se ve velkém. Dosud se v Unii přerozdělovala částka na úrovni jednoho procenta HDP sedmadvacítky. V rozpočtovém rámci, který se stanovuje vždy na sedm let a tentokrát je schválen na roky 2021 až 2027, se rozděluje 1100 miliard eur (27 500 miliard korun). Částka na úrovni celého výkonu české ekonomiky za pět let. To ale evropským politikům nestačilo.

Proto se hned po první vlně pandemie v létě 2020 rozhodli, že vedle rozpočtu vytvoří ještě další speciální fond se 750 miliardami eur (18 750 miliard korun). Částkou víc než třikrát přesahující to, co česká ekonomika vytvoří za rok. Nový fond se jmenuje Next Generation EU. Peníze, které se z něj teď u nás budou rozdělovat, se skrývají pod názvy Národní plán obnovy nebo Fond spravedlivé transformace.

Obnova ekonomik po covidu tady byla využita jako posílení cesty k bezuhlíkové ekonomice. Platit se z nového speciálního fondu budou především zelené investice. U tohoto fondu se také vůbec poprvé v historii EU prolamuje tabu společných dluhů. Na oněch 750 miliard korun se vydají společné evropské dluhopisy. Utrácet se začíná hned. Splácet začnou členské země až v roce 2028 a budou to dělat dalších třicet let. Už teď je ale jasný klíč, jaký má která členská země na společném dluhu podíl a kolik bude muset splatit. Stejně tak už teď víc, než kolik získá na dotacích. Větší část ze zmíněných 750 miliard korun ve fondu Next Generation jsou půjčky. Ty tvoří 500 miliard korun, zbývajících 250 jsou dotace. Tady se jim inovativně říká granty. Každoroční součet příjmů a výdajů z obou těchto balíčků, rozpočtu a Next Generation, rozhodne, jestli v konkrétním roce budeme čistými plátci, nebo příjemci ze společných peněz EU.

Čistí plátci z nového fondu

Právě díky tomu, že peníze z Next Generation se začnou splácet až v roce 2028, to bude opticky vypadat, že víc získáváme, než platíme. Na rozdíl od evropského rozpočtu se tady totiž bude jen brát, nikoli platit. Skóre se otočí až s novým víceletým rozpočtem EU od roku 2028. Když ale vezmeme celý balík 750 miliard eur v Next Generation, zaplatíme v něm víc, než dostaneme. Na summitu v Bruselu v červenci 2020 schválený návrh říká, že získáme 11,3 miliardy eur (283 miliard korun). Za společné dluhy ale zaplatíme 11,9 miliardy eur (296 miliard korun). Budeme tak v konečném účtování fondu Next Generation v minusu 13 miliard korun. Na rozdíl od Italů, Maďarů, Slováků, Poláků nebo Slovinců. Italové získají o 56,7 miliardy eur (1418 miliard korun) víc, než zaplatí. Poláci budou v plusu 36 miliard eur (900 miliard korun), Slováci 9,9 miliardy eur (250 miliard korun), Maďaři 7,3 miliardy eur (183 miliardy korun). Čistými příjemci jsou na rozdíl od nás i Řekové, Španělé, Portugalci, Kypřané nebo Malťané.

V této nové části evropského přerozdělování se tak nade vši pochybnost stáváme čistými plátci. Po boku Němců, Francouzů, Rakušanů, Nizozemců, Finů, Dánů, Švédů. Bohatých zemí Evropské unie. Těch, které mají v přepočtu na obyvatele vyšší HDP, než je 100 procent průměru všech zemí EU. To, že jsme čistými plátci, ale v každoročním účtování příjmů a plateb do Bruselu řadu let neuvidíme. Právě proto, že se tyto dluhy začnou splácet až v roce 2028. Je to jako hypotéka se splatností odloženou o osm let. To, že jsme v těchto 750 miliardách eur čistými plátci, jasně ukazují oficiální dokumenty Evropské komise.

Nadprůměrní platí, podprůměrní berou

Rozdělování na příjemce a plátce není v EU vůbec jasné a krystalické. Tím zásadním kritériem, které rozhoduje a podle něhož se vypočítávají částky, které musejí jednotlivé země zaplatit, je bohatství HDP na obyvatele. Velmi zjednodušeně platí, že ti, kdo jsou podprůměrně bohatí, jsou čistými příjemci a ti, kdo mají životní úroveň nad průměrem sedmadvacítky, jsou naopak čistými plátci. K tomu se ale přidává zásadní vliv toho, jak silné má každý stát zemědělství. Zhruba 40 procent společného evropského rozpočtu jsou totiž nárokové zemědělské dotace. Kdo zemědělce nemá, bere přirozeně méně.

My jsme za loňský rok dosáhli HDP na hlavu 93 procent průměru Evropské unie. Podle Eurostatu jsme ekonomicky na úrovni Itálie. Míříme ke stovce procent, mezi čisté plátce. Zemědělství navíc v české ekonomice hraje podstatně menší roli než třeba ve francouzské nebo polské. Z toho je zřejmé, že i v samotném evropském rozpočtu se v příštích letech postupně staneme čistým plátcem. Rozhodne o tom, jak rychle poroste ekonomika nám a jak jiným státům. Z rozpočtu Evropské unie na roky 2021–2027 dostaneme méně než z let 2014–2020. Tehdy jsme mohli získat 31,9 miliardy eur (798 miliard korun). To byly peníze, které pro nás byly v rozpočtu vyčleněny. Automaticky to neznamená, že jsme je všechny dokázali vyčerpat.

Platí jen devět zemí, ostatní berou

V rozpočtu EU na roky 2021–2027 je pro nás rezervováno už jen 25,7 miliardy eur (643 miliard korun). Příspěvky, které do společného rozpočtu EU odvádíme, budou naopak vyšší, protože jsme bohatší. Kdy se staneme čistými plátci do samotného rozpočtu EU, se v této chvíli nedá říct. Rozhodne o tom na jedné straně to, jak budeme bohatnout, na druhé straně, jak budeme schopni dotace čerpat. I kdybychom to ale zvládli na sto procent, je víc než pravděpodobné, že se v příštích letech čistým plátcem do EU staneme. Přibližně ve chvíli, kdy ze současných 93 procent průměru HDP Unie vystoupáme nad 100 procent.

Budeme první a do roku 2027 jedinou zemí střední a východní Evropy, která se čistým plátcem stane. Ty ostatní jsou totiž výrazně chudší než my. Poláci jsou na úrovni 75,7 procenta HDP průměru Unie. Slováci na 70, Maďaři na 74, Estonci na 84 a Slovinci skoro na 89 procentech. Snad s výjimkou Slovinců a Estonců nemá nikdo k roli čistého plátce v Evropské unii ani našlápnuto. Čistými příjemci jsou a zůstanou i všechny země jižní Evropy. Všechny jsou totiž už dnes chudší než my. S Itálií jsme na tom stejně. Portugalci mají 76 procent průměru HDP na hlavu Evropské unie. Španělé 84 a Řekové jen 62 procent. Jsou dnes chudší než všechny země střední Evropy. V bohatství na hlavu už se v této chvíli přibližujeme Francii, která je na 104 procentech průměru Unie.

A právě Francie už je čistým plátcem. Čistých plátců je v této chvíli v EU menšina. Zvlášť po odchodu bohaté Velké Británie nemají tyto státy zájem táhnout to samy. A nikomu nebudou tolerovat, aby se z té role vyvlékl. Mezi čisté plátce dnes patří vedle Francouzů též Němci, Rakušané, Nizozemci, Švédové, Irové, Dánové, Finové a Belgičané. Tím to končí. Pouhých devět zemí financuje ty ostatní.

Příspěvek do evropského rozpočtu se počítá z HDP země a pak jako podíl na vybrané dani z přidané hodnoty a clech. To vše roste, když země prosperuje. Od vstupu do EU v roce 2004 jsme celkově inkasovali o 944 miliard korun víc, než jsme na příspěvcích zaplatili. Vychází to z dat ministerstva financí a České národní banky, která sleduje nikoli to, co jsme si dohodli a na co jsme měli nárok. Graf číslo 1 ukazuje, o kolik jsme v jednotlivých letech inkasovali víc, než jsme platili.

U nového společného fondu Next Generation ale platí jiná pravidla, která jsou pro nás méně výhodná. A dělají z nás v tomto fondu hned od začátku čistého plátce. Kromě bohatství na hlavu se totiž přihlíží ještě k výši nezaměstnanosti a celkovým státním dluhům. My jako země s dlouhodobě jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropě a s jedním z nejnižších zadlužení se automaticky posouváme kombinací bohatství, nezaměstnanosti a zadlužení mezi čisté plátce. V Next Generation jsou země rozděleny do tří kategorií. V první jsou ti, kdo už mají bohatství nad 100 procent HDP na hlavu průměru EU. To jsou automaticky čistí plátci. K jejich dluhům a nezaměstnanosti se nepřihlíží. To je oněch výše uvedených devět zemí v čele s Německem. U podprůměrně bohatých zemí, kam stále ještě patříme, se přihlíží právě i k zadlužení a nezaměstnanosti. Ty hodně zadlužené se zvýhodňují a automaticky posouvají mezi čisté příjemce. Proto budou Italové výrazně v plusu a my v minusu. V Next Generation už je čistých plátců deset. S námi.

Graf č. 1: O kolik jsme víc získali, než zaplatili do EU (v mld. Kč)

Zdroj: Ministerstvo financí. Poznámka: Rok 2021 je údaj za první polovinu roku. - Foto: Echo24

Graf č. 2: Jak je Česko bohaté ve srovnání s jinými zeměmi EU

Zdroj: Eurostat - Foto: Echo24

Graf č. 3: Odliv zisků z České republiky do zahraničí (v mld. Kč)

Zdroj: Česká národní banka - Foto: Echo24

Odliv dividend násobně převýší příjmy

To, kdy se staneme čistým plátcem, uvidíme vždy až zpětně při sečtení toho, kolik jsme do Evropské unie odvedli a kolik z ní získali. Touto detailní analýzou chceme pročistit argumentačně pole v debatě mezi fanoušky a odpůrci prohlubování evropské integrace, v níž jde o to, jestli víc platíme, nebo získáváme.

Známý francouzský levicový ekonom Thomas Piketty nabídl před lety ještě jeden pohled na přelévání peněz uvnitř EU. Proti příjmům z veřejných zdrojů postavil odliv dividend, tedy zisků do zahraničí. Největšími investory jsou u nás s výjimkou asijských zemí právě firmy ze zemí Evropské unie. Jim patří například banky, největší zdroje dividend odcházejících do zahraničí. V grafu číslo 3 proto ukazujeme, kolik peněz odešlo na dividendách v posledních deseti letech do zahraničí. V součtu je to víc než trojnásobek toho, co jsme jako čistý příjem získali z Evropské unie. To jsou fakta. Každý si je dál může interpretovat.