Tsipras zvítězil navzdory opakovaně porušeným slibům

A kdy se projeví solidarita s Řeckem?

Tsipras zvítězil navzdory opakovaně porušeným slibům
A kdy se projeví solidarita s Řeckem?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Vůdce marxistické strany Syriza Alexis Tsipras je svým způsobem politický génius. Tedy alespoň pokud jde o technologii moci a schopnosti se u ní udržet. V Evropě nenajdete lídra, kterému by voliči odpouštěli totální popření všeho, s čím do politiky vstupoval, a opakovaně mu dali důvěru.

Tsipras v čele Syrizy vyhrál v neděli už podruhé předčasné volby. Získal 35,8 procenta hlasů, což je slušný náskok před druhou středopravicovou Novou demokracií. Proti prvním předčasným volbám v lednu ztratil v parlamentu pět křesel a znovu vytvoří vládu s pravicovými Nezávislými Řeky. K volbám přišlo jen 57 procent Řeků, což je proti lednovým skoro 65 procentům podstatný pokles.

Tsipras ztratil jen velmi málo voličů, když si vzpomeneme, co všechno se za tu dobu v Aténách odehrálo. Marxistická Syriza v lednu zvítězila s velkolepými sliby, jak vysvobodí pětiletou těžkou krizí těžce zkoušené Řeky z nadvlády nenáviděné úsporné kúry diktované ještě více nenáviděnou Trojkou (Mezinárodní měnový fond, Evropská komise, Evropská centrální banka). Tento stěžejní slib se snažil plnit tak urputně a odmítal jakékoliv návrhy na pokračování mezinárodních půjček výměnou za tvrdé škrty a reformy uprostřed recese, až přivedl zemi do státního bankrotu, se všemi důsledky, které to přinášelo. Říkat tomu, co mezinárodní věřitelé po Aténách žádali, záchrana, je samozřejmě eufemismus. Zemi tato kúra v duchu německé doktríny šetření, utrpení a škrtů nezachraňovala, ale naopak stahovala hlouběji a hlouběji ke dnu. Od začátku „záchranných“ programů v roce 2010 se řecká ekonomika zmenšila o 26 procent. To je ve vyspělém světě s výjimkou míst zasažených válečným konfliktem nevídaný výsledek. Naprostá většina ekonomů, ale také politiků vyjednávajících nové záchranné programy (včetně německého ministra financí Wolfganga Schaübleho) je přesvědčena, že Řekové se z krize nejsou schopni dostat bez zásadního snížení dluhové zátěže. To znamená odpis dříve poskytnutých půjček a ztráty pro daňové poplatníky v zemích eurozóny. MMF dokonce přímo podmiňuje svou účast v dalších úvěrech pro Řecko snížením břemene dluhů. To je bohužel v rozporu s principy eurozóny. Jejím členům se na rozdíl od všech ostatních zemí světa dluhy u veřejných věřitelů odpouštět nesmí. V řešení Hlavy 22 se ztrácely měsíce.

Tsipras šel vybaven pevnými nervy na hranu. Doufal, že lídři eurozóny ve strachu z ohrožení společné měny vyměknou. Věřil, že pošlou do Atén další miliardy, aniž by trvali na tvrdých reformách typu snížení a oddálení důchodů do vyššího věku, zvýšení daně z přidané hodnoty nebo zrušení daňových úlev pro ostrovy. Jenže se přepočítal. Vyměknout musela Syriza a zavést před začátkem letní turistické sezony kapitálové kontroly, což v mnoha směrech slabou řeckou ekonomiku dorazilo. Nehledě na to, že život se 60 eury (zhruba 1600 korun) na týden není příjemný. Tsipras v té atmosféře ještě začátkem července vyštval Řeky k referendu, zda chtějí záchranný program přijmout. Doporučil jim říct NE a 61 procent Řeků ho vyslyšelo.

Vzápětí přistoupil na nové, podstatně tvrdší podmínky věřitelů, než byly ty, které voliči v referendu odmítli. Parlament mu v časové tísni schválil všechno, proti čemu dřív protestoval, a získal tím důvěru Řeků. Okamžitě se zvyšovalo DPH (což je v tak oslabené ekonomice nesmyslný krok), omezovaly se důchody. Tsiprasovi se na tom rozpadla strana. Tvrdé křídlo marxistů odmítlo zradit sliby a na tlak věřitelů přistoupit.

Tsipras chtěl testovat, jestli má ještě důvěru společnosti, což je zásadové a sympatické. A zjistil, že ji má. Rozumět se tomu dá tak, že Řekové pochopili, že pokud chtějí zůstat v eurozóně (což chce podle posledních průzkumů 64 procent společnosti), musejí udělat názorový přemet spolu s Tsiprasem a pokračovat v životě v ekonomickém protektorátu. Výsledek určitě ovlivnilo i to, že nikdo ze stran schopných vládnout nebyl žádný jiný a lepší scénář schopen nabídnout.

Bruselští mandaríni a evropští lídři si mezitím na umravněného radikála Tsiprase zvykli. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker vyjádřil po zveřejnění výsledků řeckých voleb uspokojení nad „vítězstvím proevropských sil.“ Takže se jede dál po staré, pět let známé cestě nikam a bez světla na konci tunelu. Krize v Řecku nekončí, jen se bude další hibernací, novým kolem „záchranných úvěrů“ držet pod povrchem.

Evropa nemá v těžké migrační krizi energii ještě na Řecko. Zajímavé bude sledovat, jestli Němci ve své nově nalezené soucitné roli najdou dost empatie i pro jižní křídlo eurozóny zasažené těžkou sociální krizí. Davy mladých nezaměstnaných Španělů a řeckých sebevrahů bohužel nejsou tak mediálně chytlavé.

25. září 2015