Vládní restrikce šíření covidu nebrání. Kabinet už nenabízí žádné řešení

Babiš rozvrátil zemi a ztratil nad ní kontrolu

Vládní restrikce šíření covidu nebrání. Kabinet už nenabízí žádné řešení
Babiš rozvrátil zemi a ztratil nad ní kontrolu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Česku se stalo to nejhorší, co se zemi uprostřed pandemie čínského koronaviru může přihodit. Ne náhodou máme po Belgii druhý největší počet obětí covidu v Evropě a aktuálně třetí nejvyšší počet nakažených. Navzdory tomu, že máme zároveň jedny z nejpřísnějších restrikcí v Evropě. Zavřené školy, obchody, služby, zákaz vycházení po deváté hodině večer.

Nefunguje to, nákaza se přesto šíří, protože stát pod vedením Andreje Babiše selhal. Takže máme z obojího nejhorší. Obrovská omezení života a zároveň napjatou situaci a velmi vysoký počet obětí. Z toho je zřejmé, že restrikce míří mimo. Že nákaza se zjevně šíří jinde. A je ji možné odhalit a zastavit jen cíleným testováním v ohniscích a velmi rychlým očkováním. Ani jedno není vláda Andreje Babiše schopná zorganizovat. Testování a trasování zkolabovalo už začátkem října. Proto dnes málokdo tuší, kde se nakazil. Říká se tomu komunitní přenos a je to fakticky konstatování, že stát není schopen nákazu držet pod kontrolou. Ústav pro zdravotnické informace a statistiku není schopen dát už dohromady skoro žádná data, kde se lidé nakazili. Z těch velmi hrubých jsou ale vidět dva jasné trendy: zaměstnání a rodina.

Vládou ignorovaná periferie

Dnes se chodí testovat většinou jen lidé, kteří mají příznaky. A to jen někteří. Podle údajů z nemocnic mělo jen 20 procent hospitalizovaných s covidem prokázaný pozitivní test, než se k nim dostali. Podle dostupných informací jsou mezi nemocnicemi navíc obrovské rozdíly podle regionů. Zatímco ve velkých městech, kde je testování dostupné, je to kolem 40 procent, na periferiích jen kolem 10 procent. To mimo jiné vysvětluje, proč se situace tak vyhrotila především v odlehlých příhraničních okresech Sokolov, Cheb a Trutnov.

Nákaza se podle dostupných informací šíří především v továrnách a kancelářích. Tam platí epidemická opatření a pravidla, jen pokud si je firma sama aktivně zavede. Jako to dělá Škoda Auto, ČEZ nebo velké banky. Řada firem to ale nedělá. Raději strčí hlavu do písku. Podobně jako se lidé raději nejdou testovat, aby neskončili v izolaci doma na nemocenské s příjmem na úrovni 60 procent svého standardu. Ani firmy, ani zaměstnance nikdo nemotivuje ani nenutí do testování. Na rozdíl třeba od profesionálních sportovců, kteří můžou hrát jen za přísného testovacího režimu. Kanceláře a především průmysl jsou úplně stranou pozornosti. Prostě se zavřely oči s tím, že se stejně vypnout nedají a fungovat musí, takže je lepší nevidět, co se tam odehrává.

Právě tady podle dostupných informací leží ohniska, z nichž se nákaza bez kontroly šíří. Žádná z vládních restrikcí na tom nic nemění. Proto vypadají tak neefektivně. Lidé je skutečně kvůli velké nedůvěře ve vládu už nerespektují, to ale není ten hlavní problém. Ten je v práci. V kancelářích a továrnách. Není to nic nového, o čem by vláda nevěděla. V létě se ohniskem nákazy stala těžební společnost OKD. Z ní se čínský koronavirus rychle rozšířil po Moravskoslezském kraji. Horníci, kteří v mnoha případech neměli vůbec žádné příznaky nemoci covid, roznesli virus mezi své rodiny a odtud se šířil dál. Je to přirozené. Lidé v továrnách a kancelářích spolu často v těsné blízkosti tráví dlouhé hodiny. Těžko si představit, že by u toho většina měla chirurgické roušky nebo FFP2 respirátory. Ve firmách, stejně jako třeba v lázních, navíc fungují velké jídelny. Počtem míst naprosto nesrovnatelné s průměrnou restaurací, která musí být zavřená.

Prvňáčci v rouškách a přecpané tovární jídelny

Takže zatímco malí prvňáčci a druháci, kteří mají jako jediní to privilegium chodit do školy, tam musí dlouhé hodiny sedět v roušce, v továrnách a kancelářích nikdo nic takového nevymáhá. A když už se náhodou někdo nakazí, rozhodně nehlásí nikoho ze svých kolegů. Ti by mu rozhodně nebyli vděčni za to, že je poslal do karantény s 60 procenty platu. A šéf by mu taky nepoděkoval za to, že skončila v karanténě celá výrobní hala. Podle všech dostupných informací je dnes především průmysl hlavním ohniskem covidu. Vláda to neřeší. Jedinou změnou bylo po dlouhých měsících tahanic schválení motivačního bonusu 370 korun na den pro toho, kdo skončí v karanténě nebo izolaci (ministryně financí Alena Schillerová dávce laškovně říká izolačka). Průměrná karanténa trvá deset dní. To je 3700 korun. Pro nikoho s platem už lehce pod úrovní průměru, tedy 35 tisíc korun měsíčně, to motivační rozhodně není. Řada zemí včetně Spojených států a Švýcarska motivuje k testování a izolaci stoprocentní náhradou příjmu bez ohledu na to, kolik člověk vydělává. To je samozřejmě úplně jiná motivace.

Takže zatímco máme zavřené školy, izolujeme doma zdravé děti, nákaza se bez kontroly šíří kancelářemi a továrnami. Sám Andrej Babiš a jeho ministr zdravotnictví Jan Blatný pár dní předtím, než si ve čtvrtek šli říct do Poslanecké sněmovny o prodloužení nouzového stavu, přiznali, že vládní restrikce nefungují. Neprozradili žádné tajemství. To, že nefungují, je vidět z rostoucího počtu případů.

V takové situaci by se dalo očekávat, že Babišova vláda předloží těm stranám, po nichž žádá prodloužení nouzového stavu za čtrnáctý únor, přesný soupis toho, co se změní, aby se nákazu podařilo dostat pod kontrolu. A zároveň plán na rychlé otevření škol, které žádají všechny opoziční strany od ODS, Pirátů po SPD a lidovce. Otevření škol žádali komunisté výměnou za prodloužení nouzového stavu už v lednu. Vláda pro to neudělala vůbec nic. Prostě komunisty podvedla a čekala, že se jí znovu podvolí. Narazila.

Žádný plán, jen vydírání mrtvolami

Ostatním opozičním stranám nepředložila vůbec žádný jasný plán, který by omezoval nefunkční restrikce, přicházel s motivacemi, jak šíření viru zabránil a reflektoval jejich požadavky. Žádný jasný plán s jízdním řádem a konkrétními termíny, kdy a jak se budou otevírat školy, jak se v nich budou testovat děti, včetně typů testů, nikdo nepředložil. Stejně jako jasný plán, kdy a jak se uvolní obchody a služby. Ani plán, jak zabránit šíření covidu v kancelářích a továrnách. Jak motivovat firmy k testování a izolaci svých zaměstnanců. Babiš místo toho začal opozici vyhrožovat, že pokud jeho vládě neprodlouží nouzový stav, bude zodpovědná za kolaps nemocnic a mrtvé. Všichni se naštěstí k těmto výhrůžkám postavili jako k nehoráznému vydírání a správně upozornili, že za mrtvé je zodpovědný Andrej Babiš. Sám přiznává, že ty restrikce nefungují.

Babiš doufal, že někomu cuknou nervy a bez jakéhokoli vyjednávání, závazku vlády, co už bude dělat jinak, a jasného plánu věcí, které by fungovat mohly, mu prodlouží nouzový stav. Jako to v lednu udělali komunisté. Jenže Babišovi už nikdo nevěřil a opozice se nepodvolila.

Našlápl k tomu v jednu chvíli překvapivě předseda ODS Petr Fiala, když navrhl, že by nouzový stav svorně měly podpořit všechny opoziční strany. Tomio Okamura okamžitě řekl jasné Ne a Fiala se stáhl. Logika tohoto nápadu se těžko chápe. Byl to jen prostý alibismus. Buďme v tom všichni spolu. Aby někdo nemohl na kritice získat politické body. Od člověka, který sám vyhlašuje prezidentské ambice, by náročný volič ODS v čase těžkého rozvratu státu čekal o dost víc než alibismus.

Po Okamurově rozhodnutí už bylo zřejmé, že vládě prodloužení nouzového stavu neprojde. V té chvíli se ukázalo, že Andrej Babiš nemá důvěru Poslanecké sněmovny v tak zásadní věci. To je čas na demisi. Premiér vyrazil za prezidentem do Lán. Po schůzce oznámil, že prezident se nabídl, že mu zprostředkuje jednání s parlamentními stranami. Babiš odmítl. Prý už to nemá cenu.

Začal sázet na kartu, že vládu o prodloužení nouzového stavu mohou požádat hejtmani. Touto cestou se rozhodl jít, přestože ústavní právníci v čele s Janem Kyselou z Právnické fakulty Univerzity Karlovy varovali, že je to v rozporu s ústavou. O vyhlášení nouzového stavu kabinet na začátku jednání žádali „vládní“ hejtmani z ANO a sociální demokracie. Po urputném víkendu se nakonec podvolili všichni včetně hejtmanů v barvách lidovců a ODS. Výjimkou nebyl ani velmi agilní šéf Asociace krajů, jihočeský hejtman ODS Martin Kuba. Proti zůstal jen pražský primátor Zdeněk Hřib. Jediný sám. Navzdory tomu, že hejtmani stejně jako předtím poslanci nedostali od vlády žádný konkrétní závazek, kdy se otevřou školy, obchody, služby. Nedostali nic z toho, s čím do jednání šli. V poslední fázi to vzdal i Hřib a k žádosti o nouzový stav se připojil s logickým argumentem. Pokud by Praha byla jediným místem v zemi, kde se dá jít svobodně do obchodu nebo k holiči, nahrnuly by se sem nekontrolovaně davy z celé republiky. A izolovat Prahu už není v pravomoci primátora. Nemá moc nasadit na hranici policejní patroly.

Anarchii pak dovršilo prohlášení místopředsedy ODS a předsedy Senátu Miroslava Vystrčila, který začal sbírat hlasy senátorů pro žalobu na protiústavní výjimečný stav k Ústavnímu soudu. Žalobu pro stav, který na žádost jeho stranických kolegů hejtmanů včetně ambiciózního Martina Kuby vyhlásila vláda. Těsně před pondělní uzávěrkou tohoto vydání Týdeníku Echo vyzval Tomio Okamura k mimořádnému jednání sněmovny, kde by opozice nouzový stav zrušila.

Česká republika, únor 2021. Podle žebříčku agentury Bloomberg nejhorší místo v Evropě na prožití epidemie čínského koronaviru.