Lidé odhodlaní jít až za hranice zákona

Advokáti slepic

Lidé odhodlaní jít až za hranice zákona
Advokáti slepic

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Mladé manžele Michaelu a Lukáše Vincourovy znají především vegani. Oba bojují za práva zvířat a upozorňují na to, jak fungují velkochovy. Na záchranu živočichů pořádají různé akce, účastní se pietních akcí u jatek, sbírají uprchlé kusy a starají se o ně.

Natočili dokumentární film Svědectví, v němž je barvitě vylíčen svět velkochovů i malochovů u nás. „V dokumentu můžete vidět záběry z více než 100 chovů ze všech krajů a tisíce zvířat. Tohle obsažení bylo záměrné, aby divák nemohl říct, že jsme vybrali pouze ty ,nejhorší‘ chovy,“ upozorňuje Lukáš Vincour. Natočit takový dokument nebyla žádná legrace. Dostat se do velkochovů chtělo kuráž. Snímek vznikal tři roky. „Záběry v dokumentu byly získány různými způsoby. Byli bychom rádi, pokud by se lidé spíš zaměřili na to, co na záběrech vidí, než na to, jak se podařilo je získat. Proto nechceme uveřejňovat, jakými způsoby byly získávány,“ vysvětluje mladý bojovník za práva zvířat.

Jeho manželka Michaela Vincourová bývala před čtyřmi lety učitelkou v mateřské škole. Rodičům předškoláků se však její propagace tohoto životního stylu nelíbila, a tak dostala od ředitele na výběr. Buď přestane s veganskou osvětou, nebo přijde o práci. Obětovala zaměstnání a na instagramovém účtu zveřejnila fotografii své dlaně s nápisem „Nebudu zticha“. Spolu s manželem se stará o slepice, které utekly z velkochovu. Podle jejich slov se jim snaží pomoci ze zbídačeného stavu. Vejce, která snesou, Lukáš a Michaela nekonzumují, ale vracejí je slepicím, aby získaly sílu.

Protesty, videa a kampaně

Vincourovi spolupracují s různými organizacemi, které mají stejný záměr, tedy bojovat za práva němých tváří. Například s organizací Obránci zvířat (OBRAZ). „Naše organizace má za sebou dvě velké úspěšné legislativní kampaně – zákaz kožešinových farem a zákaz klecových chovů slepic,“ sděluje koordinátor OBRAZu Ivo Krajc. Klecové chovy budou v roce 2027 zakázány. Nicméně čeští zemědělci to nevidí tak růžově. Upozorňují na fakt, že počet nosnic se sníží, a proto vzroste počet vajec z dovozu, samozřejmě z klecového chovu.

Organizací za účelem chránit zvířata přibývá. Spolek nazvaný Zvířata nejíme zveřejňuje kompromitující videa a fotografie, pořádá protesty a smuteční akce. Jeho členové vytvořili mapu s místy, kde stojí jatka, a s popisem, jaká zvířata se tam chovají a jaká zabíjejí. Další organizací je Otevři oči, z. s., která se věnuje zejména osvětě. „Pravidelně pořádáme ochutnávky veganských jídel, nabízíme lidem zkouknutí virtuální reality, tiskneme a rozesíláme po celé republice informační materiály a také pořádáme různé akce,“ říká členka organizace Tereza Vandrovcová. Vegetariánkou je dvacet let, vegankou jedenáct. Vede redakci organizace Soucitně a velmi aktivně propaguje veganství. I za cenu svého pohodlí. „Jednou mi dělali problémy na letišti v USA, když jsem jela na konferenci za práva zvířat, protože tam to mají ve škatulce s organizovaným zločinem,“ vzpomíná Tereza.

„Vem slepici a běž“

Otevřené akce na záchranu zvířat v České republice začal před více než dvaceti lety Michal Kolesár. Potají se dostává do velkofarem a zachraňuje zvířata, kterým pak nachází jiný domov. Těchto otevřených akcí bylo zatím přes sedmdesát, odnesl zhruba tisíc zvířat. Jsou to slepice, kachny, prasata, králíci, jehňata, lišky. To, že vstoupil na cizí pozemek a dopustil se nelegální činnosti, zveřejňuje. Nebojí se toho. „Jsem obyčejný chlap, který vstoupil do zoufalství, bídy a trápení miliard zvířat a kterému to sežralo kus srdce a mysli. A tak se snažím dostat jich z toho zbytečného pekla co nejvíc pryč. Nezajímá mě, že zákon toto peklo světí a ochraňuje,“ říká. I on se tedy ocitl na druhé straně zákona. V roce 2006 byl dokonce trestně stíhán, hrozil mu rok vězení. Jeho činnost inspirovala řadu dalších aktivistů, i kvůli jeho přednášce Vem slepici a běž, ve které vysvětluje taktiky záchrany zvířat z velkochovů. Kořist pak odváží do azylových farem. V České republice je jich jedenáct a největší je Farma Naděje ve středočeské obci Dobrovítov, kde žije kolem osmdesáti zachráněných zvířat. Například prasata, ovce, ale i kočky.

Na nelegálních vniknutích do velkochovů a odnášení zvířat se podílí i Lukáš Krása. „V roce 2016 jsem se přihlásil k tzv. otevřeným akcím. Neskrývám svou tvář a pracuju s odhalenou identitou. Nepotřebuju ničí svolení, jsem přesvědčen, že jednám správně,“ svěřuje se Lukáš a dodává, že porušení zákona by neměla být hranice, které je třeba se za každou cenu obávat. Bydlí v chatě se zahradou, s tzv. skrytým azylem, kde se stará o 26 zvířat.

Americký vzor

Vzor dnešních ochránců němých tváří najdeme v Americe. Michiganský aktivista a lektor Gary Yourofsky byl za své aktivistické akce zatčen už třináctkrát a strávil 77 dní ve vazbě s maximální ostrahou. Mezi lety 2002 a 2012 přednášel na víc než sto padesáti školách ve třiceti státech. Má zakázaný vstup do několika zemí, například do Kanady či Británie. V roce 1997 se vloupal spolu s dalšími členy skupiny Animal Liberation Front na farmu v Kanadě a ze zajetí propustil 1542 norků.

Inspiroval například dvacetiletého Jana Krátkého, který je veganem dva roky, přesvědčila ho videa z jatek. Přešel na rostlinnou stravu, začal pracovat v pražské veganské kavárně Moment a podílí se na tom, aby aspoň naše česká kotlina viděla to, co on. Účastní se různých akcí, byl i při tom, kdy se skupinka aktivistů, kteří se hlásí k hnutí za osvobození zvířat, loni v létě přivázala řetězy u vchodu do jatek v Mirovicích na Písecku. Po příjezdu policie se odmítli odvázat, museli to udělat muži zákona. Jan Krátký věří, že jeho akce mají smysl. „Byl jsem na premiéře Svědectví a bylo tam dost lidí, co maso jedí. Po zhlédnutí filmu přehodnotili svůj postoj,“ pochvaluje si. Patří do organizace Anonymous for the Voiceless, která má odnož i u nás a která se specializuje na aktivismus na ulici. Její nejčastější akce se jmenuje Kostka pravdy. Dobrovolníci s transparenty s nápisy „Pravda“ a v maskách Guye Fawkese oslovují kolemjdoucí a ukazují jim videa pořízená na jatkách či ve velkochovech, potom následuje série otázek, jestli lidé souhlasí s tím, co viděli.

Je to vůbec zdravé?

Veganská strava, to už dávno není jen zrní, podle veganského jídelníčku se docela dobře a kvalitně najíte. Ořechy, tofu, obiloviny jako pohanka, rýže či ovesné vločky, luštěniny, mořské řasy. Nicméně chce to snahu, čas a peníze. Pro chudší rodinu se pořád vyplatí kuřecí maso s bramborem. „Dopad rostlinné stravy na lidský organismus se odvíjí od toho, jak člověk novou stravovací filozofii uchopí. Pokud chybí vitamin B12, omega-3 mastné kyseliny a vápník u dětí či převažuje-li konzumace průmyslově zpracovaných potravin, tak se pak takový strávník vystavuje riziku dlouhodobých zdravotních následků. Avšak pokud je rostlinná strava energeticky dostatečná a doplněná o pravidelnou adekvátní suplementaci vitaminu B12, omega-3 mastných kyselin a u dětí navíc o potraviny obohacené o vápník, může být plnohodnotnou alternativou stravy konvenční,“ vysvětluje Jakub Hurych ze společnosti Physician Association for Nutrition.

Zemědělci chystají odvetu

Veganští aktivisté jsou poslední dobou vidět. Žlučí hnuli právě českým zemědělcům. Zemědělský svaz ČR chystá odvetu a pracuje na videu, kde chce ukázat, jak se snadno natočí záběry tak, aby vypadaly víc ponuře. „Jsou to různé techniky, pomocí zvuku či odstínu světla se dá záběr hodně změnit,“ vysvětluje mluvčí svazu Vladimír Pícha. V červnu plánuje video zveřejnit. Zemědělci jsou pobouřeni, že jim vegani kazí image, a namítají, že spousta informací ve filmu Svědectví není podle pravdy. Veganští aktivisté poukazují na to, že krávy nemohou svým telátkům dát mateřské mléko. Podle chovatelů však tele vypije šest litrů mléka denně, zatímco kráva potřebuje podojit až dvacet. Jinak krávě hrozí záněty. Z velkochovů se také ozývá názor, že záběry byly vykonstruované. „Někteří naši členové mají zkušenosti se zaměstnanci, kteří byli podle nich účelově zaměstnaní na omezenou dobu z důvodu realizace záběrů, které odporují standardům welfare (životní pohodě zvířat). Řada členů se domnívá, že se tito lidé na týrání zvířat podíleli právě kvůli pořízení zmíněných záběrů. Je třeba zdůraznit, že týrání zvířat rozhodně odporuje běžné praxi, co se týká péče o hospodářská zvířata v Česku. Může samozřejmě docházet k ojedinělým pochybením zaměstnanců, stejně jako v jiných oborech, ale s těmito lidmi jsou zpravidla okamžitě ukončovány zaměstnanecké smlouvy,“ říká předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Gabriela Dlouhá.

Další argument zemědělců se týká ekonomiky, není v jejich zájmu týrat zvířata a nestarat se o ně. „Hlavní rolí zemědělství je vyrábět kvalitní potraviny pro obyvatele za dostupné ceny. Kdyby se zemědělci nestarali o zvířata, byli by sami proti sobě. Zajišťují pravidelný režim zvířat a jejich pohodu každý den. Chov má přísné podmínky, které zohledňují přirozené chování zvířat. Kdyby byla zvířata týraná, nedosahovala by takových výsledků v užitkovosti. Například před 30 lety dosahovala užitkovost u dojnic 3800 litrů mléka na kus za rok, nyní je to téměř 9000 litrů. Současně je třeba říct, že v České republice je uvázáno 1,7 procenta krav, zatímco v Bavorsku 30 procent a v celém Německu 18 procent. Úhyny zvířat v chovech dosahují jednotek procent. Pokud by byla zvířata týraná, počty uhynulých by byly vyšší,“ tvrdí tisková mluvčí Agrární komory ČR Barbora Pánková.