Zdá se, že přestože brexit má být hlavním tématem voleb konzervativního lídra, na diskusi ohledně britského odchodu z EU nakonec nedojde. V parlamentním kole se nejdříve řešilo údajné braní zakázaných látek kandidáty. Pak se diskuse točila kolem neprofesionálního přístupu televizí. Teď, když začalo celostranické kolo kampaně, se tématem stal osobní život favorita Borise Johnsona.

Johnson se ocitl na předních stránkách novin poté, co sousedi jeho přítelkyně zavolali policii, když se z jejího bytu ozývala hlasitá hádka. Policie přijela, dospěla k názoru, že se nic nestalo, a zase odjela. Sousedé však hádku nahráli a předali levicovému deníku The Guardian.

Pětapadesátiletý Johnson měl vždy zajímavý soukromý život. Má jedno přiznané nemanželské dítě, se svou první ženou se rozvedl, se druhou se právě rozvádí. Současné přítelkyni Carrie Symondsové je 31, a než se stala Johnsonovou přítelkyní, pracovala jako jeho poradkyně.

Hádku Symondsové s Johnsonem lze vykládat dvojím způsobem. The Guardian zdůraznil, že na nahrávce je slyšet rozbíjení talířů a Symondsová měla křičet „nech mě na pokoji“ a „vypadni“. Podtext, že se jedná o domácí násilí, byl všem jasný. Pokud by se to potvrdilo, byl by to konec Johnsonovy kariéry.

Johnsonův PR tým přešel do protiútoku hned další den. Nedělník Mail on Sunday vypátral původce nahrávky. Ukázalo se, že sousedé Symondsové jsou zatvrzelí antibrexitáři, kteří se podílí na řadě levicových projektů. Jasný pokus o politický atentát.

Mail on Sunday k tomu zdůraznil jiné momenty hádky. Měla začít, když Johnson polil gauč Symondsové vínem a ta se rozkřičela, že „se o nic nestaráš, protože jsi rozmazlený“ a „nezajímají tě peníze ani nic jiného“. Podle Mail on Sunday většinu doby měla řvát hlavně Symondsová. Mail on Sunday tak zase podal hádku jako partnerskou rozepři, která by měla zůstat čistě osobní.

Dále v pondělí do médií „unikla“ fotografie, na které se Symondsová s Johnsonem zamilovaně drží za ruce v parku. Zdá se, že politické nebezpečí je zažehnáno. Tím spíše, že členům Konzervativní strany je kauza úplně jedno. Ještě v neděli se Johnson účastnil konzervativního mítinku. Když se ho moderátor zeptal, jestli může vysvětlit noční pozdvižení, odpověděl, že to obecenstvo určitě nezajímá. Diváci ho odměnili potleskem. Konzervativci urputně hledají někoho, kdo dokáže zachránit stranu před pádem do propasti, a Johnson je jediný, který vypadá, že by to mohl zvládnout. „Italská“ domácnost je nerozhodí.

Mezitím pokračovala ofenziva v novinách. Spřátelení komentátoři se pohoršovali nad porušením soukromí Johnsona a v další fázi začali upozorňovat, že ten, kdo nyní týrá Symondsovou, jsou protestující před jejím domem, které tam poštvali nezodpovědní sousedé a The Guardian. Sečteno a podtrženo, celá kauza Johnsonovi spíš pomohla. Vypadá to, že je pod tlakem progresivistů a nepřátelských novinářů, což mu u toryů jen zvyšuje popularitu.

Jenže tato kauza zároveň ukazuje, proč by se zatím nemělo o Johnsonovi psát jako o de facto premiérovi. Johnson přitahuje problémy jak magnet a měsíc, výsledky voleb mají být oznámeny až 22. července, je dlouhá doba. Pokud by se dopustil dalšího přešlapu či kdyby se hádky opakovaly, může to zkomplikovat jeho zvolení. Johnsonův protivník ve volbě lídra Konzervativní strany ministr zahraničí Jeremy Hunt vyzval Johnsona, aby celou událost vysvětlil. Kromě Hunta po Johnsonovi chtějí stejný krok další kabinetní ministři a vlivný sponzor strany. Pravděpodobnost, že Johnson svoje tažení za premiérstvím zkazí v samotném finiši, není nezanedbatelná.