Nápady nové konzervativní premiérky Liz Trussové poslaly ke dnu libru i dluhopisy

Britská lekce pro Petra Fialu

Nápady nové konzervativní premiérky Liz Trussové poslaly ke dnu libru i dluhopisy
Britská lekce pro Petra Fialu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Mezinárodní měnový fond je něco jako věřitel poslední instance. Zasahuje v zemích, které se dostaly do krizí tak hlubokých, že už jim za udržitelnou cenu není ochoten půjčit. A úroky, za něž by dluhopisy dokázaly prodat, by dělaly jejich dluhy dlouhodobě neudržitelnými. Fond zpravidla zajíždí do rozvíjejících se, ekonomicky ne zrovna dobře spravovaných zemí. V Evropě zasahoval při dluhové krizi eurozóny v roce 2010 mimo jiné v Řecku, které se dostalo na hranici státního bankrotu.

Tento týden se ve Washingtonu schází tradiční podzimní zasedání Mezinárodního měnového fondu, kam se sjíždějí guvernéři a ministři financí z celého světa. Pozornost se nesoustředí na žádného zástupce rozvíjejících se ekonomik, ale na britského ministra financí Kwasiho Kwartenga, správce státní pokladny pod čerstvou konzervativní premiérkou Liz Trussovou.

Nevídaný šok

Ta neseděla v úřadě ještě ani dva týdny a její nový návrh rozpočtu s ambicí rozjet ekonomiku do vyššího růstu masivními státními výdaji a snížením daní pro vyšší vrstvy vyvolal na trhu šok, jaký Londýn dlouho nezažil. Libra se propadla na historické minimum proti dolaru. Úroky z vládních dluhopisů začaly prudce stoupat tak rychlým tempem, že Bank of England spustila okamžitě na dva týdny záchranný plán výkupu vládních dluhopisů. Ratingové agentury stáhly výhled úvěrové spolehlivost Británie na negativní. Reakce byla na zemi tak bohatou a vyspělou, jako je Velká Británie, velmi prudká, protože velký fiskální třesk premiérky Trussové se měl celý odehrát na dluh.

Jen dva dny po představení „trussonomiky“ přišla ostrá a otevřená kritika Mezinárodního měnového fondu. Tato instituce je přitom při politických hodnoceních zpravidla velmi zdrženlivá. Ostrost vůči Británii byla mimořádná a dál znervóznila investory. Fond se podivil nad tím, co zarazilo většinu ekonomů. Británie zápasí stejně jako ostatní evropské země s vysokou inflací. V srpnu dosahovala 9,9 procenta, když jen mírně klesla z červencových 10,1 procenta. To byl nejvyšší růst cen ve Spojeném království od roku 1982. Oproti našim 17,2 procenta je to pořád výrazně nižší, na britské poměry to ale znamená dost nekontrolovaný růst cen, který s sebou nutně přináší vzpomínky na sedmdesátá a osmdesátá léta a časy opravdu vysoké inflace. Britská centrální banka navíc zdražování podcenila a úroky začala zvedat až se značným zpožděním. Sklidila za to kritiku, že spí u volantu, místo aby hlídala cenovou stabilitu.

Do této inflační spirály hodila premiérka Liz Trussová bombu obrovského zvýšení dluhů svým balíčkem k nakopnutí ekonomiky. Investoři se vyděsili, protože to bylo něco, co šlo úplně proti krokům Bank of England, která se snažila omezovat britské útraty zvyšováním sazeb. A když jdou vláda a centrální banka tak ostře protichůdnými cestami, nemůže to skončit jinak než velkou nestabilitou.

Proto bezprecedentně zasáhl Mezinárodní měnový fond a varoval, že „tak velký a přesně nezacílený balík dluhů“ fakticky smazává všechnu snahu Bank of England o krocení inflace a hrozí nekontrolovatelným růstem cen. Panika investorů zesílila a výprodej liber i britských vládních dluhopisů se dál vyhrotil.

Příliš podobností s černým rokem 1976

Mezinárodní měnový fond totiž všem připomněl černý rok 1976, kdy musel vůbec největším záchranným úvěrem ve své historii zachraňovat britskou libru před kolapsem. Konstelace, která vedla k tehdejšímu zásahu, má až příliš mnoho podobností se současnou situací. Vysoká inflace, oslabující měna, světová energetická krize, tehdy ropné šoky, dnes prudce zdražující elektřina a plyn. Plus nekontrolovaně rostoucí státní dluhy, které to všechno dál zhoršovaly.

Příběh velmi podobný dnešnímu začíná v roce 1972. Tehdejší ministr financí Anthony Barber připravil velkorysý rozpočet s obrovským deficitem; ten měl vrátit torye k moci ve volbách, které se očekávaly v letech 1974 nebo 1975. V okamžitém efektu dosáhl svého cíle a ekonomiku skutečně nastartoval k rychlejšímu růstu. Přichází takzvaný Barber Boom. Nejenže roste ekonomika, ale naplno se roztáčí obávaná inflační spirála cen a platů. Ta, které se tolik obávají centrální bankéři všude na světě. A dokonce i takoví odpůrci zvyšování úroků jako současný guvernér České národní banky Aleš Michl nebo viceguvernérka Eva Zamrazilová tvrdí, že pokud by akutně tato nebezpečná spirála hrozila, sazby začnou okamžitě zvedat.

S vysokou inflací přichází prudké oslabování měny, které kulminuje v roce 1976 krizí libry a příjezdem záchranné mise Mezinárodního měnového fondu do Londýna. Ještě před ním je Barber nucen začít oslabovat ekonomiku tvrdou antiinflační politikou. Přikročí ke kontrole cen, zakládá cenovou komisi a platební výbor. Nic z toho nestačí. V roce 1976 si Británie musí na záchranu libry půjčit od Mezinárodního měnového fondu rekordních 3,9 miliardy dolarů, aby zabránila jejímu zhroucení. Mezitím ale konzervativci prohrávají volby v roce 1974. Ty volby, kvůli kterým se Barber Boom rozjel. S Mezinárodním měnovým fondem už v roce 1976 vyjednává labouristický kabinet Harolda Wilsona.

Podobností s dneškem je až příliš mnoho, aby měly sílu investory vyděsit. Do inflační ekonomiky nastupuje premiérka s Truss Boomem, velmi podobným tomu Barberovu z roku 1972. Ministerská předsedkyně přichází s balíčkem, který slibuje snížení daní o 45 miliard liber (1215 miliard korun). Kdyby se to převedlo do našich poměrů šestkrát méně lidnaté země, je to 202 miliard korun. Ušetřit je mají lidé s vyššími výdělky, protože horní sazba daně z příjmu se má snížit ze 45 na 40 procent. Kromě toho ale balíček počítá i s vládními kompenzacemi drahých energií za 60 miliard liber (1620 miliard korun). Opět přeneseno do našich poměrů by to bylo 270 miliard korun. Částka v přepočtu víc než dvakrát vyšší než ta, s níž zatím počítá na kompenzace energií Fialův kabinet. Truss Boom má i další části, jako je vládní povzbuzení inovací nebo deregulace přehnané byrokracie.

Ve špatnou chvíli na špatném místě

Všechny ty kroky samy o sobě mohou být zdravé a prospěšné. Nižší daně, které nechají lidem víc peněz na útraty, jistě mohou ekonomiku povzbudit. Krátkodobá kompenzace extrémních cen energií může přinést do společnosti klid a stabilitu. Problém je načasování. To všechno se odehrává na dluh, kdy se země dusí ve vysoké inflaci, kterou se Bank of England zatím marně snaží vysokými sazbami srazit.

Liz Trussová je známa obdivem ke své slavné předchůdkyni Margaret Thatcherové, do níž se i odíváním ráda stylizuje. Není překvapivé, že se v ní vidí. Má i podobně razantní povahu. Svým velkým stimulačním balíčkem nejspíš chtěla rozjet thatcherismus 2.0, trussismus. Jenže už pozapomněla, že její předchůdkyně nejen snižovala daně, ale především státní výdaje. A také podcenila okolnosti. Do jaké doby se svým balíčkem přichází. Nedocenila ani to, jak moc jsou investoři citliví na rostoucí státní dluh ve víru všech možných kompenzací, které se šířily Evropou nejdřív za covidu a teď znovu za energetické krize.

Americká banka J. P. Morgan ve své poslední studii varovala, že potíže s prodejem dluhopisů už začínají mít i Spojené státy americké. Země, jejíž měna nyní sílí proti všem ostatním a je pro investory bezpečným přístavem v této vyhrocené době. A když má problémy s dluhy i Amerika, jsou výrazně zranitelné všechny ostatní země, které se budou prudce zadlužovat.

Liz Trussová už musela pod tlakem trhů svůj daňový balíček s ostudou stáhnout. Konzervativci aktuálně v průzkumech ztrácejí na opoziční labouristy už rekordních 33 procent. Reminiscence na dobu, kdy musel do Londýna přijet Mezinárodní měnový fond, jsou velmi silné.

Zvýšená citlivost na dluhy

Liz Trussová se minulý týden v Kramářově vile sešla s českým premiérem Petrem Fialou. Snad našli čas pohovořit do detailů o tom, co se Londýnu přihodilo. Pro českou vládu je to velké poučení. Do Poslanecké sněmovny totiž právě poslala státní rozpočet na rok 2023 s velmi vysokým schodkem 299 miliard korun. Realita může být výrazně vyšší. I česká vláda totiž chystá kompenzace za drahou elektřinu i plyn, které má ze značné části platit stát. Zatím se teprve skládají detaily, z nichž se bude moci vypočítat, kolik to skutečně bude stát. Státní dluhy máme sice stále nižší než Velká Británie, v posledních letech nám ale rostou výrazně rychlejším tempem. Inflaci máme už teď o 7,3 procenta vyšší než Britové. Kurz koruny drží před pádem jen Česká národní banka masivními intervencemi, které jedou už od květnového nástupu nového guvernéra. V mnoha ohledech jsme zranitelnější než Britové. Proto není prozíravé zahrávat si s obřími schodky rozpočtu. Zastropování cen energií bylo nezbytné. Bylo by ale rozumné vyvážit je snižováním jiných výdajů. Těch úspor zatím vláda moc nepředstavila.