Videoart či videoobjekty už nejsou v dnešním galerijním světě neobvyklou součástí, v soukromých sbírkách už jsou trochu vzácnější, nicméně jejich instalace ve veřejném prostoru či v architektuře mají u veřejnosti čím dál větší oblibu. Vzpomeňme Signal festival, který je průkopníkem nejen světelných a kinetických instalací, ale často vyzývá umělce s přesahem do videa, animace, mappingu atp.

Jedním z nejvýraznějších zástupců tohoto tzv. novomediálního uměleckého postupu v Čechách je Jakub Nepraš, který vytváří videokoláže a videosochy, které často připomínají různé organismy, mikrosvěty či makrosvěty, nebo z jejich principů naopak vycházejí. Objekty sestavuje obvykle z kamenů, dřeva, přírodních materiálů či kovu a plexiskla a vytváří tím nové formy s prvky moderní současnosti, odrážející jakousi novodobou evoluci. Svoje videosochy pak doplňuje i o zvukový rozměr.

Nepraš je důmyslný pozorovatel vývoje lidské populace, jejích slepých uliček, kritik civilizačních chorob a manýrů, sleduje nové vědecké postupy a inovativní myšlenky, které se pak často stávají součástí jeho děl. V minulosti jsme mohli vidět například v objektu Žezlo kombinaci téměř pravěkého symbolu moci s novodobými grafy, aktivně zobrazujícími stav bitcoinu na burze. Dalšími pozoruhodnými objekty jsou Prebiotická polévka o vzniku živých organismů, Duch místa, Aury komunity, Přírodní selekce a další, jež je dobré zhlédnout aspoň na jeho webových stránkách (www.jakubnepras.com).

V době covidové se autor mimo jiné pozastavoval nad nejčastější činností většiny z nás, kdy jsme mnohem častěji používali svůj telefon a donekonečna procházeli webové stránky či sociální sítě. Nepraš tento proud zobrazovaných dat zaznamenal jako řeku obrazů, která plyne uvnitř sutě z bývalé Trafačky, místa, kde sám od počátku jejího založení působil a jejíž činnost dodnes spoluutváří. Úlomek sutě obrousil na vybraných místech dohladka, stejně jako se obrušuje náš mozek, kognitivní myšlení a neuronové vazby při pouhé konzumaci internetových dat. Naštěstí my při pozorování jeho objektu už vnímáme tok informací naprosto neškodně, jako by šlo o přírodní živel.