Čerstvý nabyvatel Twitteru Elon Musk zažívá nepříjemné dny. Ohlásil a pak zase stáhl nápad, že držitelé účtů budou mírně, ale přece zpoplatněni. Prezident Biden odpověděl kladně na otázku novináře, jestli by se americké federální úřady neměly podívat na jeho vztahy s cizími vládami.

Několik celebrit oznámilo, že už u Twitteru nebude mít svůj účet (nejznámější je patrně Whoopi Goldbergová), některé korporace jako Disney, farmaceutický Gilead Sciences nebo „náš“ Volkswagen stahují z této platformy placenou inzerci, jakkoli zrovna u Volkswagenu v tom vedle politické uvědomělosti zřejmě bude i starý dobrý motiv konkurence vůči Muskově Tesle.

Předcházela tomu kampaň šedesáti amerických neziskovek za demonetizaci Twitteru (zde).

Někteří anglosaští autoři jako třeba Frank Furedi (zde) si všimli toho, že Muska je dnes v módě nenávidět, že to je skoro povinnost ještě větší než nenávidět Donalda Trumpa.

Musk sice není – nebo dosud nebyl – žádný konzervativec, je ale „absolutista svobody projevu“. To je podle jeho protivníků především svoboda šířit nenávistné projevy. Tady kompromis není možný. Je tento konglomerát politiků, neziskovek a velkého byznysu silný natolik, aby dokázal zlomit nejbohatšího muže planety? Bude to nesmírně zajímavá podívaná, její výsledek může ovlivnit vývoj na Západě.

Ten konglomerát bojuje za zachování své názorové hegemonie ve virtuálním světě, Musk je pro tyto lidi rušivý prvek. Není za tím třeba hledat nějakou koordinaci, je ale zajímavé, jak v posledních letech skoro každého, kdo na Západě vybočí a uspěje na vysoké úrovni, okolnosti nějak semelou. Takto byla ukončena politická kariéra mladého rakouského kancléře Sebastiana Kurze, ve dvou fázích – nejprve zpravodajsky sehranou operací Ibiza proti koaličnímu partnerovi, z čehož se vyvinulo šetření speciální protikorupční prokuratury proti Kurzovi samotnému. Takto Evropská komise neustále útočí na Viktora Orbána a zastavuje mu platby. Takto byla znehodnocena velká část prezidentského mandátu Donalda Trumpa úplně vymyšleným příběhem o spolupráci Trumpa s Kremlem v roce 2016. Když si americký moderátor Joe Rogan do své show na Spotify dovolil pozvat některé koronaskeptiky, začali lidé jako Neil Young vydírat Spotify, že buď Rogan, nebo oni. (Naštěstí se firma vydírat nedala.)

Takových tažení proti konkrétním lidem bylo v několika posledních letech hodně a nedá se to vysvětlit celkovou atmosférou nepřátelství mezi pravicí a levicí. Jde to vždycky jedním směrem, vždycky jsou postiženy jen ty mezi známými osobami, které se vzepřely nějakému ze sady progresivních názorů. Kdyby se jim teď podařilo zlomit nejbohatšího muže planety, přimět ho vzít zpátečku, budou mít oprávněný pocit, že zlomí každého.