Izraelské fotografie známého světoběžníka

Cudlínova země zaslíbená

Izraelské fotografie známého světoběžníka
Cudlínova země zaslíbená

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V pražské výstavní síni Czech Photo Centre (u stanice metra Nové Butovice) vystavuje Karel Cudlín fotografie ze zaslíbené země, tedy z Erec Jisra’el, s odskoky do Gazy a na Západní břeh Jordánu čili Judey a Samaří. Jde o dosavadní největší monotematickou Cudlínovu výstavu a zřejmě o nejlepší fotografie z oné země, viděné českým okem, Josef Koudelka promine. Jeho fotografie Izraele znají například čtenáři díla Isaaka Bashevise Singera, neboť v nakladatelství Argo se velmi vhodně rozhodli jeho sebrané dílo ozdobit na obálce Cudlínovou černobílou fotografií. 

Karel Cudlín je druhem fotografa světoběžníka a ahasvera, který však nakonec našel svá místa, jež odpovídají nejlépe jeho naturelu. Jakmile mohl začít v 90. letech cestovat, objevil si, tehdy s fotografem Vojtou Dukátem, Zakarpatskou Rus a pak i celou Ukrajinu, kam se soustavně vracel, většinou i několikrát do roka. Vedle toho se druhou (nebo první) jeho „zaslíbenou“ a mnohokrát navštívenou zemí stal Izrael, země, kterou se po roce 1989 Češi teprve učili poznávat. Od roku 1967 až do roku 1990 neexistovaly diplomatické vztahy a Čechoslováků, kteří se té země dotkli, bylo jen minimálně. To se samozřejmě rychle změnilo, ale přesto se izraelská zvláštnost a výjimečnost úplně nevytratila. Izrael je země, která je v mnohém jiná než jiné, a to i ty orientální. Je to země jiná citově i vizuálně, neboť se v ní mísí prvky tradiční či předmoderní s rysy velmi vyspělými a západními: je to v něčem Amerika a v něčem polský ortodoxní štetl před holocaustem. Důležité je, a právě to Cudlín přesně cítí, že je to země vyvzdorovaná a vybojovaná, silně poznamenaná minulostí a zároveň země, kde se většina věcí odehraje dřív než jinde: je to exkluzivní prastaré místo a zároveň citlivá laboratoř světa. 

Na Cudlínových izraelských fotografiích (výhradně černobílých) vidíme scény z rušných ulic i zapadlých uliček, z veřejných míst i soukromých setkání, z pláží i chrámů, mnoho snímků je od Zdi nářků. Jinak autor fotografuje mimo „turistická“ místa, zajímá ho život a jeho všední, většinou oprýskaná a orientálně zamatlaná podoba. Významné místo, kam se vrací, je ultraortodoxní jeruzalémská čtvrť Me’a Še’arim, kterou obývají charedim, ti nejortodoxnější z ortodoxních. Běžně není jednoduché, a každý si to netroufne, tyto lidi fotografovat. V Cudlínově případě se lze domnívat, že je jeho pozornost těšila.   

Karel Cudlín má totiž mimořádnou schopnost ty země, které fotografuje, tiše sledovat, emocionálně jim rozumět, a především splynout s jejich duchem. To zní jako fráze, ale jak jinak si tu naprostou přirozenost a odevzdanost lidí, kteří jsou na jeho fotografiích, vyložit. Cudlín je sympatický duch, který vplyne do atmosféry, ve které ho oni nevnímají jako rušivý element, ale jako obohacení. Proto může lidi fotografovat ve chvílích, kdy jsou zcela oddáni nějaké činnosti, ale třeba i jen tak zevlují, jak je to v těch požehnaných šířkách běžné. Uvolnění jsou i vojáci, další častý objekt Cudlínova fotoaparátu: jsou z nezbytných důvodů v Izraeli všudypřítomní, přičemž každý, kdo tam byl, musí uznat, že dodávají vizuální podobě tamních měst něco navíc, a zvláště na vojačky je zajímavý pohled.

Nejdůležitější je však něco, co je „za tím“. A to je především duchovní obsah. Asi není nejvhodnější zatahovat do psaní o fotografiích náboženské pojmy, ale u Cudlína by se snad dalo říct, že z jeho snímků vystupuje zdrženlivá spirituální záře, duchovní světlo. Lidské výrazy v nich ztichnou ve vnitřním hovoru, zaujaty něčím, co je přesahuje, aniž musí být jasně řečeno, co je to „ono“. Vedle toho je však stejně tak důležitá jiné věc. Tyto fotografie obsahují také nepřehlédnutelnou jiskru jemného humoru, který skvěle odpovídá židovské mentalitě, ať Židů zbožných, nebo moderních. Jsou to obrázky lidí, kteří mají rádi život, ale přitom vědí, že stejně skončí smrtí. Žijí na malém území obklopeném kulturou a náboženstvím, se kterým to nikdo nemá snadné a které právě humorem proslulé není. Židům nezbývá než to vzít na vědomí a zařídit se podle toho. Co tak dělat jiného do doby, než přijde Mesiáš?

 

Karel Cudlín: Sight/Effect. 11. 10. – 25. 11. 2018. Czech Photo Centre. Seydlerova 2835/4, Praha 5 – Stodůlky.   

3. listopadu 2018