Léto s ježkem plným motýlů

Echinacea vydrží

Léto s ježkem plným motýlů
Echinacea vydrží

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ano, v našich představách se ježek belhá podzimní zahradou obtěžkán náloží jablek a hrušek, které mu zřejmě samy napadaly na bodliny. Nic vzdálenějšího realitě. Dnes bude řeč o docela jiných ježcích, na omak vcelku dráždivě hebkých, ba dokonce leckdy vonných. Navíc lákajících motýly. Jméno Echinacea vám bude asi povědomé nejen díky masivní reklamní kampani z devadesátek na kapky, které se podnes těší masivní oblibě. Tahle severoamerická květinka je skutečně součástí tradiční medicíny indiánských kmenů, byť je to s léčivými účinky jejích jednotlivých druhů trochu složitější.

Nedávejme si ale zbytečně kapky, pojďme se obdivovat jejich letní kráse. Třapatkovka spolu se svou báječnou příbuznou třapatkou patří k letní zahradě stejně jako denivka nebo flox. Velké květy mají podobnou stavbu jako kopretiny a staly se velice oblíbenými do záhonu i do vázy. Původní klasická třapatkovka nachová, laicky zvaná „růžová rudbekie“, se taky v zahradě snadno přesévá a lze ji s trochou pozornosti udržet řadu let.

Třapatkovky se staly během posledních dvou dekád také tak trochu obětí marketingu a tyto produkty byly taky opakovaně pohaněny zahradnickými autoritami. Nyní si nesou „černý puntík“ těchto prohlášení a je jim samým zatěžko se z téhle šlamastyky vymanit. Dlužno poznamenat, že v jejich šlechtění byla odvedena spousta práce a pokrok, kterého bylo dosaženo, je důkazem nevídané schopnosti lidstva posouvat rostlinnou říši k obrazu svému. Tato snaha sama o sobě přináší mnoho nového a rozhodně bych ji nehanil. Naopak, hanil bych způsob, jakým je tento pokrok prodáván na trhu. Bohužel, oddělit zrno od plev se tak nějak zapomnělo, a tak „echinácky“ obdržely černý puntík všechny a šmahem. Ano, třapatkovka byla vylita i s ježkem (a vaničkou).

V čem je zakopaný pes? Je to až hloupě jednoduché. Stačilo by respektovat staré známé „správná rostlina na správné místo“. Severoamerická flóra má pouze dvě třapatkovky, které rostou v podmínkách aspoň trochu podobných zahradnímu záhonu. Pro šlechtění se ovšem staly klíčovými především druhy z prérií a kamenitých strání. Ty v živné zahradní půdě zpravidla nepřezimují. Jelikož všechny odrůdy teplých hřejivých žlutých, oranžových a šarlatových v sobě musejí mít nutně tuto krev, ovlivňuje to jejich nároky. Hrstička písku to nespraví. Chce to malý kamenolom. Skalničkáři také vědí, že koniklec nebo hlaváček jim v kompostu zajdou. Tak to respektujme a nemusíme hanit kytky, protože neumějí náš záhon. My neumíme jejich stanoviště. Je těžké si to přiznat.

Je tu jedna trochu podivná pastička. Ta původní třapatkovka nachová, co roste a seje se v mnoha zahradách, je v těch nových křížencích taky. A seje se furt stejně ráda jako předtím. Dokáže jednu věc, která vypadá trochu nadpřirozeně, ale je celkem normální a logická. Po ježkovi v květu pošukávají (staročesky myšleno) různí motýli, čmeláci a motýli, přinášejíce všemožný pyl z okolí. Semeníky se v zimě rozsypou pod kytku a zjara houfně vyklíčí. Nejsilnější jsou ovšem semenáčky právě třapatkovky nachové, a nejsou-li vystaveny drastickým podmínkám kamenolomu, zvítězí. Pěstitel pak chodí s tichou výčitkou: „Tak ta echina, co jste mi loni prodal, změnila dočista barvu.“ Nikoli. To jen samovýsev.

Marco van Noort je holandský šlechtitel třapatkovek. Jeden z nejúspěšnějších na světě. Na jeho políčku jich najdete desetitisíce ve všech barvách, tvarech květů a velikostech. Jen promile z nich postupuje každý rok do dalších testů. Krásky na snímku končí na kompostu.

24. července 2022