KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA

Britský hokej a naše příběhy

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠTINDLA
Britský hokej a naše příběhy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Sledování hokejového šampionátu mívá pro zdejšího fanouška v posledních letech dvě fáze. V té druhé (zhusta počínající ve čtvrtfinále) začnou optimistickým patriotismem nabušené reklamy, jež ženou naše chlapce do útoku, působit hořce až výsměšně, divák tou dobou totiž už dobře ví, že to letos zase nedopadlo.

Na probíhajícím mistrovství v Lotyšsku v jednu chvíli dokonce hrozilo, že ten „hořký úsek“ začne už ve skupině. Nakonec se to v dobré obrátilo (alespoň to tak zatím vypadá, snad nám Dánové nezatnou tipec). Český tým porazil Švédy a v sobotu taky Velkou Británii. A u té bych se zastavil.

Přítomnost britského týmu na mistrovství světa v ledním hokeji by totiž měly ocenit všechny aspoň trochu romantické či idealistické duše mezi sportovními příznivci. To mužstvo totiž ztělesňuje sportovní ideál typu, řekněme, klapzubovského, do světa soudobého vrcholového sportu jako kdyby nepatřilo. Ten svět vytváří vrcholovou podívanou, v níž mimořádně talentovaní jednotlivci často předvádějí skutečně dechberoucí výkony. Taky je to svět obrovských peněz, mašinerie, která zpracovává malé děti a snaží se v nich najít budoucí hvězdy a dlouhodobě je za tím účelem formuje, používá vědu a analýzu dat a někdy taky doping, má svou zhusta pofiderní sportovní politiku, řídí se přáními sponzorů a trhem a tak dále a tak podobně.

Ale i v tomhle světě může v mezích možností uspět tým mladých mužů, kteří si z nějakých důvodů ve velmi nehokejové zemi oblíbili lední hokej, ve skromných podmínkách na sobě pracovali, podařilo se jim postoupit do elitní skupiny mistrovství a navíc se tam dokázali udržet, mohou to zopakovat i letos – zvítězili nad Běloruskem!

Příběh britského hokejového týmu je taková hezká pohádka. Nebo story, jakou za pohádku označujeme, myslíme tím většinou něco v reálném světě nemožného, co ale působí hezky a povzbudivě, tak proč o tom nevyprávět dětem, dokud jsou ještě tak důvěřivé, že by tomu mohly věřit. Jenomže takové věci se někdy dějí. A je důležité si o nich vyprávět, protože kultury stojí na příbězích, jež si vyprávějí, a story dnešního Západu jsou dost chmurné – často se v nich vypráví o skrytých zlovolných mocných a jejich zlovolných dalekosáhlých plánech, o neodvratně se blížících katastrofách, triumfujícím zlu. V našich mýtech a „narativech“ není moc místa pro zázraky, jako je třeba – s jen mírnou nadsázkou řečeno – úspěch britského hokejového týmu. Možná jsme na to příliš praktičtí. V Malém velkém muži Thomase Bergera, knížce, která v mojí generaci velice rezonovala, vypravěč často s ironií popisuje americké indiány, mezi nimiž vyrůstal, jednou o nich řekne, že byli „vždycky připravení na zázrak“. Takový člověk na poučené Zápaďany dneška jistě musí působit důvěřivě a dětinsky. Na takové připravenosti je ale taky něco velice praktického a snad i pravdivého.

31. května 2021