Není divu, že v epoše audioknih se připomíná 130. výročí narození Karla Poláčka nikoli dejme tomu reedicí jeho Spisů, nýbrž dvěma disky MP3, kde je k poslechu „to nejlepší“ z jeho díla, jak nás ujišťuje vydavatel.

Ruku na srdce, co je dnes z rozsáhlého Poláčkova díla stále živé? Jistěže Bylo nás pět, Poláčkův literární epilog, „Babička“ psaná v časech holocaustu, kdy spisovateli zbývala už jen intelektuální forma vzdoru vůči vražednému německému národnímu socialismu, počínajícímu si na území „Böhmen und Mähren“ jako doma. Své další a další vděčné čtenáře snad má i Poláčkův román Muži v ofsajdu, vtipná typologie fanoušků, mentálně tak odlišných od dnešních návštěvníků fotbalových zápasů. Čtou se dosud Edudant a Francimor? Hostinec U Kamenného stolu? Židovské anekdoty? Kdyby nic z toho, tak aspoň Žurnalistický slovník by měl vzít do ruky každý (o studentech novinářství nemluvě), koho obtěžují dnešní mediální fráze a klišé – přesvědčil by se, že to není nic nového pod sluncem.

Naďa Dvorská a Vladan Drvota chtěli připomenout humoristickou část Poláčkova díla, a tak pominuli třeba výborný román Hlavní přelíčení, pro nějž kdysi velekněz české literární kritiky F. X. Šalda nenašel slovo dobré. Rozhodli se pro četbu Mužů v ofsajdu a Bylo nás pět, tyto stěžejní nahrávky obložili ještě všelijakými drobnostmi, vesměs mistrovskými. Z nich nad ostatní vyniká živá nahrávka z pražské Violy, povídka Pan Selichar se osvobodil v nenapodobitelném podání Karla Högera (dokončena byla, dočítáme se, 22. června 1977, toho roku 4. května herec zemřel, bylo to snad jeho poslední veřejné vystoupení?). Je těžké popsat Högerovu dikci tomu, kdo ji nezná, budiž však tato skvostná miniatura příkladem, jak Poláčka přednášet: humoreskou zdánlivě prostinkou přivádí zkušený interpret publikum k výronům smíchu, k nimž by možná při poslechu jiného hlasu (nebo při vlastní tiché četbě) vůbec nedospělo.

V případě Mužů v ofsajdu sáhli v Supraphonu do přihrádky s nahrávkou četby v podání Vlastimila Brodského. Herec stál před mikrofonem nad Poláčkovým románem v roce 1983, tedy v letech své umělecké zralosti, čte suverénně a s jemnocitem pro různé postavy, především Habáska staršího a mladšího z Cimburkovy ulice na pražském Žižkově (kde tyto literární figurky stále zůstávají v povědomí, přinejmenším v názvu hospůdky U Habásků). Pozorný posluchač, který už zná děj, a může se proto soustředit na herecký výkon, si všimne, že Brodskému se tady přihodila maličko trapná věc: kdykoli mluví jako pan Richard Načeradec, zůstává rukojmím nezapomenutelného filmového ztvárnění „tlustého muže“ Hugem Haasem, to jest: mluví, jako by se snažil Haase co nejlépe napodobit, přestože takovou ambici asi neměl; málo platné, jeho Načeradec je prostě Hugo Haas z Innemannova filmu Muži v offsidu (1931).

A konečně je tu něco, jak se říkává, „ze zlatého fondu“, haha, nahrávka původně rozhlasové četby Bylo nás pět v podání Františka Filipovského. Už jsme si na příběhy Péti Bajzy, Tondy Bejvala, Édy Kemlinka, Čeňka Jirsáka a Zilvara z chudobince v podání tohoto herce zvykli, určitě už někdo někde jeho výkon označil za kongeniální, jenže… Při znalosti textu (a je pořád dost těch, kteří dovedou dopovídat, například po „Už nám to nastává, pane Bajza“ spolehlivě doplní „Baže, venku je pořádný samec, čím ještě posloužím?“) začne brzy pitvornost Filipovského vadit, je to všechno příliš chtěné, snaživé, křečovitě rozšklebené. Aby herec vychutnal Poláčkovu jazykovou komiku, nemusí sahat po hlasových prostředcích tak třeskutých, viz výkon výše připomenutého Karla Högera, dlouholetého kolegy Františka Filipovského v Národním divadle.

K domácímu poslechu ty desky asi moc nejsou, leckterý posluchač by neodolal a listoval by v knížkách, aby zjistil, co ve studiu nutně padlo pod stůl. Zato jako společník na delší cestě automobilem je Poláček báječný. Tu pak řidiči ani nevadí, že ho nějaká objížďka i o desítky minut zdržuje.

Karel Poláček: To nejlepší z díla velkého humoristy, dva disky MP3, Supraphon 2022, celkový čas 10:49:30.