CENY POHONNÝCH HMOT

Cesta do pekla, ve kterém jsme už byli. Zastropování marží je nebezpečný krok

CENY POHONNÝCH HMOT
Cesta do pekla, ve kterém jsme už byli. Zastropování marží je nebezpečný krok

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Zamýšlené zastropování marží benzinových pump by bylo obrovským zásahem do trhu, který by slušel spíše socialistické zemi. Tak hodnotí ekonomové oslovení redakcí Echo24 návrh ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), který zvažuje zastropování cen na marže benzinových pump. Právě ceny čepracích stanic jsou v posledních týdnech hlavním tématem vládních i opozičních politiků. Důvodem je znatelný nárůst cen pohonných hmot v důsledku ruské invaze na Ukrajinu.

Vysoké ceny pohonných hmot jsou hlavním tématem politiků již několik týdnů. Prakticky od začátku invaze ruských vojsk na Ukrajinu vzrostly ceny benzinu i nafty na rekordní výše, které dosahovaly i přes 50 korun za litr. Vláda Petra Fialy s cenovým skokem dlouho váhala, do trhu nechtěla nijak zasahovat. Cena postupem času částečně začala klesat, přesto vládní kabient vydal tři kroky, které mají cenu nebo náklady snížit.

Prvním krokem bylo zrušení přimíchávní biosložky do paliv, druhým snížení daně pro osobní automobily, autobusy a nákladní vozy do 12 tun a zavedení pravidelných reportů o navyšování marží na benzinových pumpách. K tomu se přidalo i snížení spotřební daně na benzin a naftu o 1,50 korun na litr.

Ministr financí Stanjura by však zašel ještě dál, jak naznačil na tiskové konferenci po jednání vlády. Nahlas totiž začal uvažovat o tom, že by mohlo dojít k zastropování cen marží benzinových pump. Kritika přitom v minulosti mířila i na zastropování cen benzinu i nafty na čerpacích stanicích, jak požadovalo opoziční hnutí ANO. Stanjura by se na marže zaměřil poté, co mu přijde, že vlastníci benzinových pump navyšují své marže uměle a nad rámec obvyklé ceny.

Se Stanjurovým krokem však nesouhlasí ekonomové, podle kterých by byl zásah do marží hrubým ovlivněním trhu. „Je dobré si uvědomit, že každá čerpací stanice má jinou nákladovost. Jinak se tvoří náklady na benzince v Praze, která potřebovala koupit drahý pozemek a jsou tam vyšší mzdy. Tím také musí čerpací stanice vydělat více, aby se dostala do zisku. Jiná situace je v případě malé okresní benzinky, kde jsou nižší mzdy a její vybudování je levnější,“ řekl pro Echo24 poradce premiéra a hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

Podle něj by pouze došlo ke zvýhodnění nízkonákladových benzinek na úkor těch větších. „Pokud bychom se podobně chovali na ostatních trzích, tak to nepovede k ničemu dobrému. Za chvíli stanovíme maximální marži na chleba, protože je to základní potravina. Nebo maximální marži na knihy, protože chceme aby si lidé více četli. Došli bychom k centrálně řízené ekonomice a to by byla skutečně cesta do pekla. Už jednou jsme ji bohužel absolvovali a nemá smysl se k tomu vracet,“ řekl Křeček s odkazem na socialistické plánování.

Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda navíc upozorňuje, že není hlavní se zaměřovat jen na marže benzinových stanic. Podobně se dá také hlídat i marže rafinerií, které dodávají pohonné hmoty benzinkám. „Například rafinační marže polské společnosti Orlen vzrostly v březnu zcela nebývale, zhruba pětinásobně. Zatímco ještě v únoru činila rafinační marže společnosti 7,70 dolaru na barel, v minulém měsíci už to bylo 39,30 dolaru za barel. V lednu marže činila jen 4,8 dolaru za barel,“ uvedl Kovanda.

Problém je tak podle něj daleko komplexnější, než že by se na současné situaci snažily zvýhodnit pouze čerpací stanice.

Vláda Petra Fialy navíc přijala další krok, kterým má dojít ke snížneí spotřební daně o 1,50 korun za litr. To by znamenalo výpadek u státního rozpočtu o 4 miliardy korun. Přesto by to však mělo řidičům pomoci. Dokládá to příklad z minulosti, kdy vláda snížila spotřební daň na naftu o jednu korunu.

To se stalo ke konci roku 2020 a krok byl důsledkem uzavření továren, hospodářským útlumem a celkovou koronavirovou krizí. „Na datech je zřejmé, že drtivá většina snížení daně doputovala ke snížení koncové ceny. Samozřejmě to tehdy trvalo 4 až 6 týdnů, protože se to postupně promítalo do koncových cen,“ řekl dále Křeček.

Podle něj je tak pravděpodobné, že pumpaři budou chtít snížení spotřební daně ihned využít. Postupem času jim ale i kvůli vysoké konkurenci nezbyde, aby své ceny snížili.