Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih

Příležitost pro bílé páprdy

Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih
Příležitost pro bílé páprdy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Už i v samotné Americe zaznívá otázka, zda budou obsese tzv. woke kultury exportovatelné tak jako mnoho jiných amerických kulturních vzorců. Ta otázka není bez významu. Atraktivita a snadná adaptovatelnost mnoha amerických praktik v minulosti zajišťovala USA tzv. měkkou sílu a americkému byznysu nezanedbatelné výhody. A americké firmy si woke kulturu osvojují, částečně z nezbytí – mladí zaměstnanci ji vyžadují.

Jedna taková novinka byla zaznamenána od počátku listopadu v prezentacích firmy Microsoft, jak je lze vidět třeba na YouTube. Moderátoři prezentující obchodním partnerům a uživatelům nějakou novou službu se nejprve představí. Ale neřeknou jen své jméno a pracovní funkci. „Ahoj všichni, jsem Natalya Godyla. Jsem běloška s dlouhými blond vlasy a používám zájmena she/her. Jsem vedoucí marketingu produktů tady v Microsoftu (…) spolu tady s tím chlapíkem.“ „Tak to bych byl já,“ přebírá slovo chlapík. „Ahoj všichni, jsem Nic Fillingham, běloch v brýlích a s vousy. Používám he/him a jsem evangelista bezpečnosti tady v Microsoftu.“

Skutečně to zavedli v Microsoftu jako pravidlo. „Jsem indický muž přes čtyřicet a mám na sobě modrý svetr,“ říká třeba muž, který prezentuje Azure OpenAI Service, má na sobě modrý svetr a nikdo ho nepřinutil říct svá zájmena.

To proto, jak vysvětlil zástupce Microsoftu, že ty charakteristiky si jeho zaměstnanci volí sami. Vysvětlil taky, že smyslem novinky je zlepšit posluchačský zážitek pro zrakově postižené. Což ovšem vzbuzuje otázky. Třeba jak si nevidomý člověk představí modrý svetr. Anebo proč potřebuje nevidomý člověk znát rasu mluvčího. Ale na tuto otázku je snadné odpovědět. Samozřejmě že potřebujete znát rasu mluvčího, protože ta rozhoduje o jeho lidské hodnotě a podle toho se k němu budete chovat.

Diváci jiné prezentace měli možnost se seznámit s další novinkou korporátní kultury nazývanou „land acknowledgement“. Poté co moderátorka bujaře přivítala diváky, pokračovala: „Nejprve chceme vyjádřit, že si uvědomujeme, že půdu, na níž stojí kampus Microsoftu, tradičně obývali“ – a vyjmenovala asi sedm indiánských kmenů, jejichž jména se zde nebudu pokoušet reprodukovat, protože je neznám a zněla by směšně – „od nepaměti. Národy, které tu stále jsou a uctívají a přivádějí na světlo své starobylé dědictví.“ Teprve poté oznámila, že je žena smíšené bělošsko-asijské rasy v červeném topu bez rukávů.

Má tento nový přístup šanci na rozšíření v české byznysové komunitě? To, jak by jeden mluvčí za druhým oznamovali, že jsou běloši, by jistě působilo bizarně a trapně. Ale to je právě důležitou kvalitou neodmyslitelnou od woke ideologie – trapnost, již lidé dobrovolně podstupují, vědomi si, že jsou na ně upřeny zraky všech, jako ve třídě při zkoušení.

Fádnost by se dále násobila tím, že většina mluvčích by byli muži – ale zdůraznění nerovného zastoupení žen by bylo právě účelem. Muži by byli jako na hanbě. Navíc by výrazné procento mluvčích opakovalo, že jsou holohlaví muži, neboť to je z jakýchsi důvodů v českých byznysových kruzích častý jev. Občas by nějaký mluvčí pocítil potřebu novou módu podvracet a přihlásil by se k tomu, že je „bílý páprda“. Ještě relativně hladká by byla adopce land acknowledgement – stačilo by připomenout, že stojíme na ukradené sudetoněmecké půdě.

Mezi parlamentními politickými stranami by nové moresy jistě našly nejsnazší přijetí u Pirátů, což by přineslo o svár víc do jejich koalice se Starosty. Ty už to ale trápit nemusí, protože jejich předseda Vít Rakušan označil za hotovou věc, že do příštích voleb jdou samostatně. Což můžeme brát jako komentář k odkazu hnutí Milion chvilek pro demokracii. To, když chtělo doplnit antibabišovskou mobilizaci nějakým pozitivním programovým bodem, začalo tlačit na strany, aby utvářely předvolební koalice. Jenže poté, co Ústavní soud zrušil ustanovení volebního zákona znevýhodňujícího malé strany, tlak na utváření koalic polevil a většina stran si zas asi půjde svou cestou. Takže se ukázalo, že efektivnější než dostat statisíce lidí na demonstrace je, když jeden člověk správně vytuší touhu předsedy Ústavního soudu a podá v pravý čas ten pravý návrh.