Minisérie Vedoucí katedry se pro jistotu drží nedořečenosti

Smířlivá komedie z minového pole

Minisérie Vedoucí katedry se pro jistotu drží nedořečenosti
Smířlivá komedie z minového pole

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Americká univerzitní půda je v posledních letech značně horká, pro mnohé pozorovatele zpoza oceánu představuje místo, odkud se šíří ty nejpodivnější a nejnebezpečnější novoty, diktatura afektů, specifická forma nemyšlení. Šestidílná minisérie Netflixu Vedoucí katedry je pokus tohle prostředí nějak přiblížit, dotknout se těch nejaktuálnějších debat. Autorkám Amandě Peetové a Annie Wymanové se to podařilo tak napůl, respektive se jim to podařilo v rámci mezí, jež si stanovily nebo pro ně jsou jaksi inherentní. V minisérii si mohou diváci z obou stran současného rozdělení najít to svoje. To je svým způsobem výkon, v současných poměrech v mediální a kulturní sféře by se dalo spíš čekat, že vyznění bude jednoznačně na straně pokroku. Cenou za tuhle vyváženost je určitá snadnost a vyhýbavě působící nedořečenost. Ale možná člověk od komediální minisérie o šesti půlhodinových dílech čekal příliš.

Ji-Yoon Kimová (Sandra Ohová) se ujímá funkce šéfky katedry anglistiky na fiktivní univerzitě v Pembroke. První žena, navíc nikoli bílá – je to vnímáno jako přelomová událost. Hrdinka se ale ujímá instituce ve velkých problémech – zájem studentů klesá, v nejhorším by katedře mohlo hrozit zrušení, možná bude potřeba zbavit se nejstarších učitelů, kteří mají nejvyšší platy, ambiciózní černošská pedagožka Yaz (Nana Mensahová) se právem cítí odstrkovaná, o její kurzy je největší zájem, protože vycházejí vstříc potřebám a představám studentů. Hvězda katedry – charismatický Bill Dobson (Jay Duplass) – je rok po smrti manželky v rozkladu. Mohutně pije, je nespolehlivý, učení mu je lhostejné. A děkan Larson je bezpáteřní ouřada, odhodlaný jít vždycky cestou nejmenšího odporu bez ohledu na principy. Hrdinka má navíc komplikovaný osobní život, sotva zvládá výchovu adoptované mexické dcerky, rozporný je i její vztah k tradičně orientované korejské rodině. K tomu všemu se přidá „cancel culture“, kultura rušení, která v tom nejnevhodnějším okamžiku na katedře začne řádit. Bill během jedné z přednášek „zahajluje“, je jedno, že tím gestem chtěl zesměšnit nacismus, na sítích se objeví video a pro studenty se z něj stane „profesor Hitler“, situace eskaluje, hněv části studentstva se obrátí i proti hrdince, vedení školy chce situaci řešit zbaběle, jak je jeho zvykem.

Na plus minus tři hodiny čistého času toho je docela hodně a je logické, že některé konflikty se tu podávají zběžně. Navíc – ta minisérie nemá ambici být velkým sociálněkritickým dílem. Má to být komedie, či přesněji „dramedy“, navíc spíš pozitivního typu – nikoli nějaká nesmlouvavá satira, ale dílo, které svoje postavy prezentuje spíš s empatií, snad i laskavostí, což se nakonec týká i jednoho z „padouchů“, profesora Rentze (Bob Balaban), „starého bílého muže“, který se nedokáže smířit se ztrátou relevance. Minisérie skutečně plyne docela svižně, komika je někdy až překvapivě fyzická, nedá se ale říct, že by se okna obývacích pokojů třásla hlasitým řehotem diváků. Úsměvy vzbudí spíš mírné, snad jen když herec David Duchovny hraje sám sebe, může se zbořit dům.

Zmíněná nedořečenost je cenou za smířlivého ducha, jehož Vedoucí katedry vyzařuje. Nejvýrazněji to je vidět ve vztahu ke studentům. V seriálu z univerzitního prostředí nějak chybějí, respektive (s jednou nepodstatnou výjimkou) vystupují jen jako masa, dav. Někdy naštvaně skandující, když se třeba dožaduje omluvy po Billovi a totálně přitom zkresluje jeho slova, dožaduje se omluvy za něco, co se nestalo. Nebo naopak rozesmátý a pobavený, třeba v hodinách populární Yaz, jež si studenti mohou zařídit podle sebe a vyjadřovat se po svém – třeba písničkou o tom, že v Melvillově Bílé velrybě nevystupují ženy, což je u prózy z prostředí velrybářské lodi na počátku devatenáctého století skutečně šokující a nepochybně si zaslouží důkladnou diskusi. Zdrženlivost, s níž se autorky při podobných scénách vyhýbají čemukoli, co by zavánělo názorem, je zjevná. Možná i sebezáchovná.

Vedoucí katedry, hlavní scenáristky: Amanda Peetová a Annie Wymanová, hrají: Sandra Ohová, Jay Duplass a další, uvádí Netflix.

 

17. září 2021