Jedním z důsledků koronavirové krize bude rozšíření fenoménu home office. Strach ze šířící se nemoci donutil řadu firem zavést na čas povinnost pracovat z domova. Přestože se život postupně navrací do normálních kolejí, zjišťují firmy pozitiva moderního způsobu práce. Odborníci však upozorňují na možné důsledky práce mimo kolektiv.

„Mnoho lidí, firem a vzdělávacích institucí si během koronakrize uvědomilo, že přechodem na online může ušetřit náklady, ale nelze sázet na to, že po krizi už všichni budou pracovat online a z domova. Fyzický byznys nezmizí. Řada lidí, včetně manažerů, si uvědomuje, že pokud celý den pracují na počítači z domova, mají za den až několik videokonferencí, na konci dne zjišťují, že mluvili nikoli s člověkem, ale s jeho vzdáleným zobrazením. Fakticky nemluvili k člověku, ale ke stroji, umělé hmotě a obrazovce. Při videokonferenci nikdy nezažijete moment překvapení z náhodného setkání. Vždy se jedná o pevně domluvenou schůzku s jasnými pravidly. Online hovor není komunikace s živým člověkem, kde se projevují emoce a funguje vzájemná chemie,“ upozornil ekonom Lukáš Kovanda.

Lidstvu je podle něj přirozený sociální kontakt. „Neplánovaná, spontánní diskuze, umocněná osobní kontaktem vede někdy i k průlomovým byznysům, kontraktům, nakonec i vynálezům a objevům. V online komunikaci takové jiskření nikdy neproběhne. Po krátkodobém opojení z práce z domova a online komunikace se velká část firem vrátí k mezilidskému kontaktu v kanceláři. Online komunikaci tedy nepřeceňujme, ale ani nepodceňujme. Nyní se kyvadlo vychýlilo ve prospěch online, ale po nějaké době se vrátí a ustálí v přirozeném evolučním toku,“ dodal Kovanda.

Do koronavirové krize využívala práci z domova asi pětina zaměstnanců a to pouze u práce, kde jsou k tomu předpoklady. V cca 60 % případů poskytovali zaměstnavatelé možnost pracovat z domova. Na druhou stranu cca 40 % zaměstnavatelů, kteří tuto formu práce neumožňovali. V případě, kdy už zaměstnanci pracovali z domova, tak v cca 20 % případů se jedná o zaměstnance, kteří pracovali zcela samostatně a bez řízení zaměstnavatelem. Pokud už zaměstnanci řízeni zaměstnavatelem byli, tak nejčastěji po telefonu, a to v cca 70 % případů. Říkají to čísla uvedené v dokumentu Metodika řízení práce prováděné formou home office, kterou vypracoval Výzkumný ústav bezpečnosti práce a financovala ji Technologická agentura ČR (TA ČR).

Problémem zaměstnanců, kteří pracují z domova je také to, že nedokáží zcela oddělit svůj osobní a pracovní život. To se týká cca 10 % zaměstnanců. Zaměstnavatel pak ignoruje právo na nedostupnost v přibližně 20 % případů. Zaměstnavatelé mají stejné nároky na zaměstnance pracující z domova, popřípadě na jejich pracovišti. Tomu odpovídá i systém odměňování zaměstnanců.

Limitující může být také samotné bydliště. Ve stísněných podmínkách, které omezují možnost efektivní práce z domova nebo domácího vzdělávání, žije 16 procent Čechů. Vyplývá to z dat evropského statistického úřadu Eurostat, která analyzovala investiční společnost Wood & Company.

„Uplynulé týdny přinesly do domácností Čechů nové situace a zkušenosti, se kterými se museli vypořádat. Nutnost zůstat s dětmi doma a zajistit jim dostatečné studijní podmínky, omezení osobního kontaktu s dalšími lidmi, limity ve výkonu pracovní činnosti a v neposlední řadě pokles příjmů zasáhly velkou část populace. Domácí prostředí se stalo v posledních týdnech důležitým útočištěm,“ uvedla analytička Wood & Company Eva Sadovská.

Předseda TA ČR Petr Konvalinka v souvislosti s home office připomněl, jaké mohou být naopak pozitiva práce z domova. „Člověk pracující z domova může při efektivním systému vykázat stejnou, a v některých případech i vyšší produktivitu práce, třeba už jen tím, že není rozptylován a unavován hodinami strávenými v dopravních prostředcích. Dobře řízené využívání home office může zvýšit konkurenceschopnost subjektů, do které se promítají i zaměstnanecké benefity, kam možnost práce z domova spadá“, upozornil Petr Konvalinka.