Nešťastný pokus o jazykovou osvětu

Když se to nepovede

Nešťastný pokus o jazykovou osvětu
Když se to nepovede

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Knížka Podzemí slov aneb Výpravy pod povrch češtiny je prý „pro ty, kteří se rádi zamýšlejí nad řečí, již ostatní používají bez rozmyslu“. Nebudeme autora chytat za slovo a namítat, že „bez rozmyslu“ užívat řeč nelze, činí tak leda docela malé děti, i ony však brzy získávají povědomí o morfologii, syntaxi atd. Nikoli o etymologii, možná nejatraktivnější jazykovědné disciplíně. O ni šlo Jakubu Markovi především, ač to v předmluvě verbis expressis neříká, pouze kolem toho termínu krouží („taje našeho jazyka přitom leckdy skrývají mnoho zajímavého – překvapivé souvislosti, nevšední příběhy i podivuhodná tajemství“; no prosím, taje skrývají tajemství, to možná nenapadne ani ty, „kteří se rádi zamýšlejí nad řečí“...), i když, pravda, slovo etymologie se poprvé objevuje – dokonce s vysvětlením, co že to je – už v první kapitole.

Těch kapitolek je dvaadvacet, třiadvacátá je údajně „bonusová“, v knize ji nenajdeme, tam je jen návod, jak se dostat k její elektronické podobě. Ani ona není objevná, pojednává o vulgárních synonymech slovesa souložit, zachycených přinejmenším v Obrátilových Kryptadiích či  Ouředníkově Šmírbuchu jazyka českého a vyložených Rejzkem v Českém etymologickém slovníku (Ouředníka a Rejzka autor zná, Obrátila asi ne). Ovšemže nemůže scházet odkaz na Babičku Boženy Němcové v souvislosti se slovesem šukat, to je stále spolehlivě komické.

Výklad se zabývá slovy z různých oblastí, například kapitola V sobotu šabat, v září říje objasňuje, „jak vznikly české názvy měsíců v roce a dnů v týdnu“. Autor si o tom sice přečetl článek v Naší řeči z roku 1939, poctivě ho uvádí, leč kdyby znal i Havránkovu studii Květen, máj z roku 1974 (rovněž v Naší řeči), dověděl by se víc a mohl se s námi o ty informace podělit. Takto sděluje pouze, že květen „získal svůj název podle toho, že se jedná (u pana Marka o nic nejde, neběží, nekráčí, o všechno se u něho až obsedantně „jedná“) o označení měsíce, v němž se příroda probouzí a dává to najevo mnoha rozličnými květy“. No dobře. U Havránka by se dočetl, že slovo květen je „vynález“ Josefa Jungmanna, a snad mohl dodat, že slovo máj není tak docela ztraceno, prvnímu dni onoho měsíce tak přece stále říkáme. Tato opomenutí by nestála za zmínku, kdyby v téže kapitole nebyla hloupá chyba. Při inventuře názvů dnů v týdnu tvrdí autor o středě: „Když chodíme do práce či do školy, středa stojí uprostřed našeho pracovního týdne. A právě proto jí říkáme právě (sic) středa.“ Ale ne! Panu Markovi nedošlo, že pětidenní pracovní týden je záležitost poměrně nová a že od něho jména dnů odvozena být věru nemohou. Pěkné poučení, jak to s tou středou je, by našel u Františka Kopečného, dalšího lingvisty, s jehož jménem se dosud nepotkal. V knize Dobrodružství etymologie (2009) čteme: „Ale naše středa (polsky środa, rusky sredá, srbochorv. sréda nebo srijèda) ukazuje (podobně jako německé Mittwoch) na nejstarší způsob počítání, od neděle jako prvního dne.“

V kapitole Hospoda a kavárna jsme školeni, že přípona -árna „obvykle označuje nějaký uzavřený prostor“. A co třeba kafkárna, levárna, lumpárna, pakárna, srabárna, sviňárna, šaškárna, ulejvárna? V kapitole Jazyková duchařina stojí: „Zrovna u neživotné verze slova duch totiž narážíme na výjimku, která potvrzuje pravidlo. V jejím případě se ve čtvrtém pádě jednotného čísla (který by se měl u mužských neživotných podstatných jmen shodovat s pádem prvním) často používá i životná podoba ducha...“ Těch výjimek je víc: dát si bacha, frťana, šlofíka, dostat padáka, najít hříbka, vzít roha... Pane Havel, dejte tipa, řekl kdysi premiér Adamec.

Kniha o jazyce by měla být pravopisně čistá, tato není („v díle Mistra Jana Husa“ je špatně a „Nakladatelství československé akademie věd“ taky, dělení Ma-chka na konci řádku je leda pro otrlé). Místo Podzemí slov měla raději vyjít reedice Tajemství slov (2006) Vlastimila Styblíka, tam je toho stokrát víc. Ne-li tisíckrát.

Jakub Marek: Podzemí slov aneb Výpravy pod povrch češtiny, vydalo nakladatelství Pointa v Praze roku 2022 ve společnosti Albatros Media, a. s., 132 str.

19. srpna 2022