Před několika týdny překonal hokejista Alexandr Ovečkin letitý dlouho zdánlivě nezdolatelný rekord Wayne Gretzkého v počtu střelených gólů v severoamerické NHL. Od té doby se ještě zintenzivnila již dřívější debata o tom, zda vůbec tomuto sportovci rekord umožnit, když on sám je zároveň výstavním symbolem režimu Ruské federace. Znovu přišla tato otázka na přetřes, když Ovečkin po vítězném osmifinále poslal podepsaný dres svého celku Washington Capitals běloruskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi. A tak si Ovečkina berou do úst v době probíhajícího mistrovství světa také bratři Jakub & Lukáš Novosadovi v novém díle svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované! Příběh ruského hokejisty ovšem propojují s tím, jak si s autoritářským režimem (ne)zadávají jiné dvě světové sportovní megahvězdy – a sice srbský tenista Novak Djoković a srbský basketbalista Nikola Jokić.

V první části epizody besedují bratři pouze o Ovečkinovi, jehož případ je ze tří zmíněných v tuzemsku asi nejznámější. Lukáš připomíná kariéru ruského hokejisty, kontakty jeho rodiny s režimem v Rusku, připomíná, že těžko můžeme soudit někoho, o kom netušíme, zda ve svém postavení je vlastně vůbec svobodný. Vždyť jediným výrokem by Ovečkin mohl vystavit nebezpečí jiné. Zároveň dodává, jak kolem Ovečkina hokejový Washington opatrně našlapuje a všelijak se snaží, aby jeho největší hvězda nemusela odpovídat na nepříjemné otázky. Jakub doplňuje, že to vše je sice pravda, ale že zároveň Ovečkina nikdo patrně nenutí posílat dresy jiným autoritářům.

Echo 24

Sportovci a autoritáři: patří politika do sportu? Máme chtít po sportovcích výsledky, nebo morálku?

Odkaz na RSS feed zkopírován.

0.5x 0.75x 1x 1.25x 1.5x 1.75x 2x

0:00 0:00

Stáhnout MP3

V další části přijde na přetřes Novak Djoković. Jakub poodhaluje proměnu sportovce – s jehož rodinou jsou také spojena podezření na čilé byznysové kontakty s vládnoucím režimem – z mlčenlivého „přehližitele“ domácího dění v současného nenápadného podporovatele stávkujících studentů (viz dřívější díly podcastu o protestech v Srbsku). Djokovićova podpora je přitom vtipná a důmyslná: tenista nečiní velkohubá prohlášení, nýbrž využívá symbolická gesta a praktické skutky k tomu, aby dokázal, na čí straně v současnosti stojí. Mladší ze sourozenců podcasterů přitom nezastírá, že Djokovićovou proměnou je příjemně překvapen a že tento nový tenistův styl se mu zamlouvá – mimo jiné proto, že režim prezidenta Alexandra Vućice neví, jak s ním naložit.

V třetí části dojde na případ basketbalisty, jenž je v Česku znám méně, než by měl: Nikoly Jokiće, což je asi největší současná hvězda NBA, rozhodně největší evropská a bílá hvězda ligy. I ten se musí popasovat s tím, jak naložit s režimem. Což je o to pikantnější, že se tváří, že mu do politiky a veřejného života nic není. Ostatně chová se tak, že ani sportovní sláva ho nezajímá a nestojí o ni – což rozčiluje byznysmeny z americké basketbalové ligy. Přitom doma v Srbku Jokić chová koně a má dostihovou stáj. Pozoruhodné na tom všem je, že dokud sportovec nepodpořil svým prohlášením vládnoucí srbský režim, jeho koně nic nevyhrávali. Nyní se jim daří… Aneb konečně podcast, který se nebojí ironie a nachází překvapivá spojení.