Andreje Babiše, předsedu ve volbách vítězného ANO, trápí potenciální koaliční partneři, se kterými chce vládnout. Poté, co v pátek večer oznámil, které straně připadnou jaké resorty, se kvůli kauze jemu připisovaných rasistických výroků pod tlak dostal bývalý europoslanec a nově poslanec Parlamentu ČR Filip Turek (nestr. za AUTO), potencionální adept na post ministra zahraničí, jak sám prohlásil.

A zatímco expremiér, který uskutečňuje svůj velký comeback k moci, už mluví o tom, že by chtěl ve vládě raději experty – obdobně jako tomu je u SPD - i o druhého potenciálního parťáka, Motoristé na svém místě v kabinetu formou přímé účasti trvají a šéf Motoristů Petr Macinka se za Turka postavil. Babiš bude se zúčastněnými jednat v pondělí. Jaké má prezident možnosti odmítnout kandidáta do vlády?

Byť v pátek večer bylo oznámeno rozložení sil v potenciální příští vládě, o několik hodin dřív to ještě vypadalo, že se nic sdělovat nebude. „Nečekejte, že dnes něco oznámím,“ uvedl Babiš ve svém pátečním ranním videu, ve kterém teď po volbách pravidelně informuje národ. A o chvíli později v stejném záznamu dodal, že je mu také vyčítáno, že jedná s prezidentem Petrem Pavlem. „Já vím, co je napsáno v ústavě. Jak vyjednával pan Fiala? Vyhrožoval, že podá kompetenční žalobu,“ bránil se Babiš s tím, že „za něj nevyjednávají žádný kmotři“. Což je jasná narážka na exministra spravedlnosti Pavla Blažka, který coby spojka domlouval vládu Petra Fialy na podzim roku 2021 s tehdejší hlavou státu Milošem Zemanem. Nemůže se ale – ve světle aktuálních událostí – nakonec sám předseda dostat do situace, že bude muset trvat na Turkovi coby svém ministru zahraničí a bude hrozit žalobou prezidentovi?

Prvně je nutné si uvědomit, že do obdobné pozice jako Fiala, kterému Zeman s odkazem na nekompetentnost nechtěl jmenovat ministra zahraničních věcí Jana Lipavského (exPiráti, nestr. za ODS), se zatím Babiš nedostal, jak pro Echo uvedly dva oslovení ústavní experti: tajemník Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury Jan Kysela a někdejší děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch. V roce 2021 proběhly volby 8.–9. října a následně byl Fiala pověřen sestavením vlády až 9. listopadu, tedy den poté, co se 8. listopadu začala konat ustavující schůze Poslanecké sněmovny – tu Zeman nařídil 30 dnů od voleb.

Pověření o vyjednávání samo o sobě není dané ústavou, jedná se o zvyklost. V základním zákoně státu je obsaženo až jmenování premiéra prezidentem, ke kterému došlo v případě Fialy 28. listopadu. Až poté začal prezident Zeman přijímat jednotlivé kandidáty na ministry, mezi nimiž zpochybnil Lipavského, načež mu Fiala – již jmenovaný do funkce – začal vyhrožovat žalobou. Na tu nakonec nedošlo, protože Blažek dokázal kabinet vyjednat, a k jmenování vlády nakonec došlo 17. prosince 2021.

„Dokud neproběhne ustavující schůzi sněmovny, respektive přinejmenším ta její první část, tak vláda nemůže podat demisi a pokud vláda nepodá demisi, tak těžko můžete jmenovat předsedu té budoucí vlády,“ řekl Echu Kysela s tím, že kompetenční žalobu – tedy stížnost, kdy si mezi sebou vyjasňují pravomoci dva svrchovaní činitelé, v tomto případě premiér a prezident, a to tím způsobem, že nechají rozhodnout vyšší instanci, konkrétně Ústavní soud – nelze podat, pakliže nedošlo na jmenování. Andrej Babiš nebyl ostatně oficiálně ani pověřen, natož jmenován, byť šéf ANO s potenciálními partnery jedná tak, jako by pověření měl.

Ustavující schůzi svolal Petr Pavel na 3. listopadu – tedy za 30 dnů, stejně jako jeho předchůdce. Někteří předchůdci, například Václav Klaus v případě Petra Nečase či Mirka Topolánka, svolával schůzi do 24 dnů. Pro kompletnost toho, jak jdou jednotlivé kroky za sebou: Jmenování premiéra ale může proběhnout ve stejný den jako jmenování celé vlády, viz například Jiří Paroubek (ČSSD) 25. dubna 2005 poté, co předtím podal Stanislav Gross a celý kabinet demisi.

Babiš II.: (Zeman)
volby: 20.–21. října 2017 (viz PŘEDCHOZÍ)
pověření: konec ledna 2018 (25. ledna?), důvěru kabinet nezískal 16. ledna 2018, demise o den později
ustavující schůze Sněmovny: 20. listopadu 2017 (viz PŘEDCHOZÍ)
jmenování premiéra: 6. června 2018
jmenování vlády:…

— Dominik.Stein (@DomiSteinPrague) October 12, 2025

„Samozřejmě, když už toho předsedu vlády prezident jmenuje, tak ten je pak v silné pozici, protože už je jmenován a už je to víceméně na něm, kdo bude tím členem vlády, tam by musel mít skutečně zásadní důvody,“ sdělil Echu Gerloch. Tím by například byla informace, že daný člověk je agentem cizí rozvědky. Podle Kysely by typově podobným případem bylo, kdyby byl člověk například nesvéprávný, nedospělý, nebo protože existuje právní překážka – svého času například lustrační zákon, nyní třeba zákon, pravomocné odsouzení osoby či soudem zakázaný výkon určitých činností, které se dotýkají práce ministra.

„Jinak ale, pokud se bavíme o těch ministrech, tak tam už nejde o to, na koho ukáže prezident republiky, ale na koho ukáže předseda vlády, protože on si sestavuje svou vládu,“ souhlasí s Gerlochem Kysela. Dle něj se řeší, do jaké míry je prezidentem jen automatem na podpisy, tedy musí přijmout úplně vše, či může naopak premiérovi blokovat cokoliv, co se mu znelíbí, přičemž ani jeden z naznačených extrémů nepovažuje ústavní expert za správný. „Střední variantou je, že v zásadě platí to, co předseda vlády navrhuje, ale mohou být nějaké situace, kdy mu prezident republiky vyhovět nemá, nemusí nebo mu dokonce nesmí,“ doplnil k výše vyjmenovaným možnostem Kysela, dle kterého Miloš Zeman přistupoval k praxi na základě politických a osobnostních kritérií.

Gerloch: Nedoporučoval bych to

„Důvody musí prezident sdělit minimálně předsedovi vlády, ne veřejně. Musí to být odůvodněno a musí to být víceméně jednoznačné. Ne, že mám nějaké odlišné názory než on a tak dále,“ uvedl Gerloch. Vtahovat do hry kompetenční žalobu však nedoporučuje. „Šlo by v podstatě o spor politický a Ústavní soud by tím byl vtažen přímo do politických vztahů. Já to osobně nedoporučuji, protože Ústavní soud by byl postaven jak nad prezidenta, tak nad vládu, tak nad Parlament a byl by vlastně přímo politickým orgánem, protože by řešil otázku, kterou Ústava sama nezná. Něco jiného jsou kompetenční spory, ve kterých by ta otázka stála třeba tak, jestli členy vlády jmenuje předseda vlády, nebo prezident. Takový spor by byl samozřejmě nesmyslný, protože Ústava to řeší jednoznačně, jmenuje prezident, nikoliv sám předseda vlády, ale na jeho návrh,“ uvedl Gerloch.

„V tom případě, co uvádíte vy, by šlo už o interpretaci, do jaké míry je či není vázán tím návrhem. A samozřejmě někteří soudci by byli rádi, aby tedy vyhrál ten, jiní soudci by byli rádi, aby vyhrál někdo jiný, ale to se vlastně neopírá o žádné právní řešení, ale o nějaké úvahy víceméně společensko-politické, zčásti možná i pocitové,“ shrnul Gerloch, proč by žalobu předseda vlády podle něj neměl podávat, byť sám přiznává, že mu v tom úplně zabránit nelze. „Stejně tak to teoreticky může dělat prezident republiky, ale oba se tím vlastně vyřadí jako političtí ústavní činitelé a stanou se vlastně podřízenými Ústavního soudu,“ doplnil ústavní expert.

Hypotetická situace by byla o to palčivější, že – což je dáno okolnostmi vzniku Ústavního soudu – prezident poté, co je zvolen do svého úřadu – a pakliže jeho předchůdce dokončil obě funkční období, což je v ČR zatím pravidlem, pakliže se sám nerozhodne nekandidovat, jak to zvažuje Petr Pavel –, volí téměř celé obsazení ústavního soudu, byť kandidáty musí hlasováním potvrdit horní komory Parlamentu ČR.