Pro expremiéra Andreje Babiše (ANO), který usiluje o návrat do exekutivní pozice, nastal dnes den D. Hodinu po poledni zamíří k prezidentovi republiky, který po něm žádá veřejnou deklaraci toho, jak vyřeší svůj střet zájmů. Právní definice přitom má několik rovin, z nichž některé jde vyřešit snadněji, některé hůře. Co šéf ve volbách vítězného hnutí pravděpodobně řekne Petru Pavlovi? Vysvětlujeme, z jakého úhlu pohledu by bylo sporné využití tzv. slepého fondu a jaké díry v zákoně o střetu zájmů by se daly zacelit.

Článek 70. Ústavy České republiky zakazuje, aby člen vlády vykonával činnosti, které jsou neslučitelné s jeho funkcí – například ty, které vedou ke střetu zájmů. Babiš má několik možností, jak svůj střet řešit, nicméně žádná z nich pro něj není dvakrát výhodná (a je to tak správně, zákon o střetu zájmů chrání veřejný zájem). A přestože prezident již krátce po volbách uvedl, že mu šéf ANO představil vícero variant, které by střet zájmů řešily, není dosud jasné, kterou zvolí. Během středečního odpoledne to expremiér pravděpodobně oznámí, pokud chce pokračovat na své cestě k jmenování šéfem kabinetu.

Základní možnosti, které Babiš má: Prodej Agrofertu. To v České republice není tak snadné, neboť kupec zatím dle všeho chybí. V tomto ohledu by byl snazší prodej do zahraničí, nicméně není zřejmé, zda by Babiš – v současnosti vystupující jako národní konzervativec – chtěl něco tak moc spjatého s českou půdou, jako je Agrofert, svěřit zahraničnímu majiteli. Prodejem by se svého střetu zájmů samozřejmě zbavil.

Další možností je nebýt ve vládě, byť si lze jen těžko představit, že i kdyby v kabinetu formálně nebyl, tak by ho neřídil ze zákulisí. Tedy model podobný například tomu polskému z dob prezidentování Andrzeje Dudy a premiérování Mateusze Morawieckého, kdy jako šedá eminence v pozadí působil někdejší premiér Polska Jarosław Kaczyński. Ačkoliv by se touto možností Babiš oficiálně zbavil konfliktu zájmů, varianta „loutkovodiče v pozadí“ by mohla být ještě méně transparentní než některé další. Vše ale nyní nasvědčuje tomu, že Babiš opravdu chce být členem vlády.

Poslední možností je, že by Babiš zůstal vlastníkem (nikoliv ovládající osobou) koncernu Agrofert a ten by nečerpal dotace, ani se neúčastnil veřejných zakázek. Zákon o střetu zájmů (tzv. Lex Babiš) rozlišuje mezi podnikáním a pouhým vlastnictvím firmy. Zaprvé říká, že člen vlády nesmí být ovládající osobou firmy – tedy například působit v představenstvu či jiných statutárních orgánech. Zde zákon stanovuje pro člena vlády třicetidenní lhůtu od jmenování, během níž může politik své řídicí funkce opustit. Zadruhé pak říká, že společnost, která patří veřejnému funkcionáři aspoň z 25 %, nesmí dostávat dotace. Zatímco účast ve veřejných soutěžích by Agrofertu nemusela činit potíže, u dotací jde pro koncern o zásadní zdroj příjmů.

Problematický slepý fond

Jelikož ani jedna ze tří základních variant nepřináší pro osobu expremiéra kýžené řešení, dá se očekávat, že se uchýlí k některé z více rafinovaných možností. V roce 2017 vložil Babiš svůj majetek do dvou svěřenských fondů (ty obecně mohou mít vícero podob). Babišovy fondy spravovali jeho právníci a také jeho manželka Monika. Tím se spustila dlouhá anabáze, kdy Evropská komise podobu, kterou zvolil expremiér, vyhodnotila jako nedostatečnou, neboť Babiš byl osobou, která měla právo jmenovat svěřenského správce, zároveň byl koncovým beneficientem. Zákon o reálných majitelích máme v ČR až od roku 2021, nicméně ani nyní se nepropisuje do zákona o střetu zájmů – ten, jak již bylo řečeno, operuje především s pojmem ovládající osoba. Byť byla v uplynulých 4 letech snaha zákony propojit, nebyla úspěšná.

Fungování před 8 lety zhodnotil pro Echo24 expert protikorupční organizace Transparency International Kryštof Doležal. „To, jak svěřenské fondy byly nastaveny minule, tak více než cokoliv jiného to fungovalo jenom jako důvod, proč úřady jako Státní zemědělský intervenční fond mohly tvrdit, na evropské úrovni, že je to vlastně v pořádku. Evropská komise sice rovnou v roce 2018 řekla, že s největší pravděpodobností toto řešení střetu zájmů bude problém z hlediska dotací. Jenom pak trvalo roky, než to prošlo celým procesem, který pak z jejich pohledu nepřekvapivě řekl ano, problém to skutečně je,“ sdělil Doležal.

Muselo se mimo jiné čekat na judikaturu soudů, která je nyní jasná, jak Echu sdělil docent Bohumil Havel z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. „Z hlediska stavu práva dnes víme, že jak dotace národní, nárokové i nenárokové, tak dotace evropské jsou eliminovány buď podle našeho práva, nebo podle nařízení, které jsou dány dle podmínek evropského práva,“ uvedl expert s tím, že „pokud se to v minulosti nedělalo, nebo dělalo pomalu, tak šlo o právní politikum“. Jak jsme byli v uplynulém zhruba roce svědky, Babiš své dva fondy AB Trust I a II rozpustil – tedy i on si uvědomuje, že stejné řešení jako v minulosti využít již nelze.

Pokud by tedy Babiš byl jmenován premiérem z rukou prezidenta, dotace by nesměly být čerpány, což – jak v pondělí sdělil Petr Pavel – by nebyl problém jen pro Agrofert samotný, ale, co se evropských financí týče, pro ČR jako celek. Otázkou je, zda by nešlo nastavit svěřenský fond do jiné, lepší podoby. Často diskutovanou variantou je tzv. slepý fond, kdy osoba, která majetek vkládá na určitou dobu, nemá o poloze majetku vůbec žádný přehled. Jak se ovšem shodli oba zmínění právní experti, tuto možnost, která běžně funguje na Západě, lze zvolit například v situaci, kdy jde o finanční částkou, kterou správce fondu někam investuje, například na druhé straně oceánu.

Sporná by byla i osoba blízká

Agrofert, jak již bylo řečeno, je nutně spjatý s půdou v ČR. V desetimilionovém Česku je „tajné“ zaparkování obřího koncernu, jako je Agrofert, značně komplikovanější, neboť i kdyby Babiš neměl žádné informace zevnitř firem, stále by tušil, že impérium navázané na zemědělský sektor zde někde je, navíc by mohl mít informace běžně dostupné ve veřejném prostoru.

„Vždycky bude vědět, že na konci dne tam ten Agrofert je, takže ten svěřenský fond má své limity. Já neříkám, že to nejde nastavit, jde, ale myslím si, že je velmi limitní ve své efektivitě právě proto, že tam je to riziko, že se bude vědět, kam ten majetek jde, kde se spravuje, tedy že se to dá nějak ovlivnit,“ shrnul Havel z Karlovy univerzity. „Pokud by vytvořil slepý fond, tak by bylo velmi potřeba zvažovat, jestli to je skutečně řešení, nebo jestli je to jenom snaha zase vytvořit nějakou záminku jako v minulosti,“ doplnil Doležal z Transparency International.

Druhou rafinovanou možností pak je převod akcií na někoho například z rodiny, u Babiše se spekuluje například o dětech. Zde je nutné vzít v potaz, že kromě výše zmíněných pravidel (nemožnost čerpat dotace a být ovládající osobou) zákon o střetu zájmů také zmiňuje obecné pravidlo. „Člen vlády nikdy nesmí být ve střetu zájmů v situaci, kdy by zájem jeho nebo zájem osoby jemu blízké nebo zájem jím ovládané osoby právnické měl mít nějaký efekt zvýhodnění,“ sdělil Echu Havel. Touto optikou – coby osoba blízká – by se dalo pohlížet například právě na členy rodiny. „Možnost dát to dětem tu určitě je a ano, mohl by se tak pravděpodobně dostat z toho přímého konfliktu (nebyl by ovládající osobou, ani by jeho firma nečerpala dotace – pozn.red.), ale to nevylučuje tento možný obecný konflikt,“ doplnil Havel.

„Čistě formalisticky by převod na děti zákon přijal, protože by Babiš nebyl ani vlastníkem. Pak by ale ten úřad měl správně zkoumat, jestli nedochází k tomu nepřímému ovládání. Představa, že děti řídí takový mega holding, respektive dělají ta klíčová rozhodnutí jako akcionáři v kontextu toho všeho, co víme o tom příběhu, jak to s Agrofertem a se střetem zájmů Andreje Babiše je, tak by bylo hodně obtížné uvěřit tomu, že on již nic fakticky neovládá,“ míní Doležal.

Toto vadí hlavě státu

U tohoto obecného ustanovení zákona o střetu zájmů též vzniká možnost permanentního konfliktu, kdy by se dalo vždy zkoumat, jestli to dané konkrétní rozhodnutí vlády nepřináší něco ve prospěch koncernu. Právě tato oblast je ta, které prezidenta pravděpodobně trápí nejvíce, přičemž řešení není tak úplně nasnadě. Případný konflikt by se totiž musel posuzovat vždy ad hoc.

Otázkou samozřejmě je, jak často by taková situace nastávala, nicméně lze si snad představit, že pokud by k ní mělo docházet často, bylo by to téměř neřešitelné, neboť vláda musí rozhodovat v nějakých časových lhůtách, které jsou výrazně kratší nežli délka trvání soudních řízení v ČR. Toto ustanovení ovšem nemá žádnou jasně stanovenou sankci ve smyslu, že by se musel zříci pozice ve vládě, tedy pokud by byl Babiš jmenován a neřídil se jím, z politického hlediska by mu mnohé nehrozilo. Proto Petr Pavel žádá, aby Babiš sdělil řešení veřejně, aby mohl posléze, když by případně nebylo naplněno, apelovat na vlastní slova předsedy ANO.

Jak zákon případně zlepšit?

Docent Havel má za to, že „pokud by docházelo k modifikaci zákona, mělo by se vyřešit, když se mluví o ovládání, tak jestli se skutečně myslí ovládání, jestli se nemyslí nějakou jinou formu propojení. „Když jde do nějakých nepřímých majetkových vztahů, tedy přes děti, nějaké dceřiné společnosti nebo nějaké svěřenské fondy, tak jestli a jak s tím chce legislativa nakládat. Protože byla evidentně psána někým, kdo tyhle agendy podle mě moc neznal a moc s nimi nepracoval,“ řekl Echu vedoucí Katedry obchodního práva na Právnické fakultě UK. Připomněl, že zákon chrání všechny, tedy nejen stát a jeho občany, ale i onoho vlastníka a zároveň člena vlády. „Zpřesnění by bylo dobré, aby i on věděl, že když mu něco patří – nyní je to Agrofert, ale příště to může být někdo jiný, komu patří prostě něco odlišného –, tak co má vlastně dělat,“ zakončil Bohumil Havel.

Podle Kryštofa Doležala „zákon o střetu zájmů určitě nabízí spoustu prostoru pro zlepšení“. Inspiroval by se u jiných států. „Ve Francii mají zřízen dozor, který politikům zároveň pomáhá střet řešit, v podobě protikorupční agentury. V Kanadě to zase mají na parlamentní bázi, kdy máte parlamentního úředníka pro řešení střetu zájmů, který má vyšetřovací pravomoci, obdobné jako soud, může si vyžádat důkazy, může nahlížet do všemožných materiálů, spisů či dokumentů a může skutečně investigativním způsobem kontrolovat, jestli ten střet zájmů je nebo není dodržen,“ uzavřel právník Transparency International.