Donald Trump neohlásil invazi a „regime change“ ve Venezuele. To je nejdůležitější závěr ze včerejšího prezidentova projevu. Je oprávněné ho takto formulovat vzhledem k tomu, že, za prvé, podcaster Tucker Carlson predikoval, že Trump invazi ohlásí, což by ještě nemuselo mnoho znamenat, nicméně, za druhé, americké jednotky u venezuelských břehů se hromadí a hlavně je takový náhle ohlášený projev prezidenta k národu v hlavním večerním čase krajně neobvyklý.

Nakonec to tedy byl projev, jehož účelem bylo jen „resetovat“ prezidentovu domácí politickou agendu. Už se stalo téměř banálním konstatováním, že prezident má problém, jenž má v americké politické hantýrce pojmenování „affordability – tedy že voliči nemají pocit, že by si ohledně základních životních potřeb mohli dovolit to, co by potřebovali. A že se situace nelepší.

To zatím hlasy z administrativy zpravidla popíraly, respektive snažily se tomu vyhýbat a převádět řeč na postup proti ilegální migraci, mírotvorné úsilí prezidenta na Blízkém Východě, případně na to, jak se prezidentova ekonomická politika zúročí v budoucnosti. Ovšem teď i od personální šéfky Bílého domu Susie Wilesové v jejím mírně skandálním rozhovoru pro časopis Vanity Fair zaznělo: „Je asi zapotřebí více mluvit o domácí ekonomice a míň o Saúdské Arábii. Lidé mají rádi mír ve světě. Ale proto nebyl Trump zvolen.“

Takže Trump mluvil. Když jako prezident přijdete s takovým projevem, jímž fakticky přiznáváte, že máte problém – což američtí prezidenti zpravidla dělávají až po prohraných kongresových „midterms“ dva roky po zvolení – měli bystě přijít s něčím výživným. S nějakými konkrétními iniciativami. Jinak se stane tou hlavní věcí, o níž se bude mluvit, to, že máte problém.

Trump oznámil, že všichni příslušníci ozbrojených sil dostanou k Vánocům „válečnickou dividendu“ 1 776 dolarů (protože se blíží dvousetleté výročí založení USA). A to je všechno.

Jinak se uchýlil k tomu, že vysvětloval Američanům, jak se mají lépe. S použitím grafů. Ty byly dost pravděpodobně zavádějící, ale na to, aby to člověk zjistil, nebyly na obrazovce dost dlouho (na jednom z nich si například někteří diváci mohli stačit všimnout, že cena benzínu už nestoupá jako za Bidena, ale stále je vyšší než v prvním Trumpově volebním období).

Ale i Biden dlouho odmítal uznat, že se ceny vyvíjejí špatně, a pak ujišťoval Američany, že už je nebo začíná být líp, Jenže když jde o, módním progresivistickým termínem řečeno, žitou zkušenost, lidé se zpravidla nenechají přesvědčit optimistickými grafy. A inflace sice nepádí tak jako za Bidena, ale lidé mají stále pocit, že mají hluboko do kapsy.

Trump taky vychválil cla, ale Američané z nich podle průzkumů nejsou nadšeni a ti, kteří více sledují politiku, se mohli ptát, proč tedy v poslední době některá snižuje. A připomenout, že čerstvá data potvrzují, že počet pracovních míst v průmyslu, jež mají cla nakopnou, stále neroste.

Zbytek jeho projevu byl slovní salát dobře známý každému, kdo v poslední době slyšel nějaký rozhovor s Trumpem. Amerika je nejvíc respektovaná v dějinách, za Bidena byla nejméně respektovaná v dějinách, cizinci nás okrádali, dnes s nim děláme ty nejlepší dealy, krocan na den díkůvzdání byl za Bidena nejdražší v dějinách a dnes je nejlevnější, skončil jsem osm válek, a tak dále.

Nešlo si nevšimnout, že projev byl velmi špatně přednesený – sice energicky, ale jako by Trumpovi na čtecím zařízení neoznačili začátky a konce vět, takže se v proudu slov posluchač ztrácel. A Trumpovy superlativy a přehánění se opotřebovávají. Když v dobách své první volební kampaně a úřadování pronášel různé bájné cifry, fungovalo to jako dobrá strategie. Řekněme například, že prohlásil, že ilegální imigranti zabili nějaký počet Američanů, zcela určitě přehnaný. Takže se ho reportéři jali horlivě factchceckovat – a díky tomu byli nuceni o kriminalitě migrantů, tématu do té doby tabuizovaném, najednou mluvit.

Jenže dnes už to téma tabuizované není, což lze považovat za Trumpovo vítězství, ale došlo k němu už před drahnou dobou, strategický efekt zmizel a zůstalo jen nutkavé přehánění. A to není žádný reset.

Připočtěme k tomu, že prezident začíná jevit první známky postavení označovaném v Americe „lame duck“ – tedy prezidenta ve svém závěrečném funkčním období, o němž si politici začínají uvědomovat, že už pro ně nebude moci příliš udělat ani jim příliš uškodit – a prezident Trump, možná víc než kdysi při svých impeachmentech, vypadá slabý.

A co se týče invaze do Venezuely, nikde není psáno, že nebude. Nicméně citovaná Susie Wilesová taky ve svém rozhovoru potvrdila, že v Bílém domě uznávají, že na pozemní invazi potřebují souhlas Kongresu.