Určovat ceny potravin nebo zisky firem státu nepřísluší. Co by ale dělat měl, je zajistit fungování silné konkurence na trhu. V tom české vlády dlouhodobě selhávají a přílišnou regulací spolu s nekontrolovaným tokem dotací směrem k velkým podnikům a holdingům dovolily v potravinářství vyrůst oligopolům. Když nelze potravinu dovést ze zahraničí, trh ovládne několik velkých hráčů, kteří mají sílu na to, aby šponovali ceny jídla nahoru.

Problémem českého trhu s potravinami je jeho struktura. „Významná část trhu je složena z několika málo firem, což omezuje konkurenční tlaky na tomto trhu. To se projevuje v cenách v těchto odvětví. Respektive ve svižném růstu cen při nákladovém šoku a velmi pomalém poklesu cen při jeho odeznění v těchto odvětvích,“ říká hlavní ekonom Roklen Pavel Peterka.

Platí, že trh s každou potravinou je trochu odlišný velmi záleží na tom, zda jsou obchody závislé na domácích producentech, nebo nikoliv. „Tam, kde je jednoduché danou potravinu dovézt, jsou i velcí čeští producenti pod tlakem a snižují ceny v souladu s tím, jak klesají ceny vstupů. Problém nastává, pokud je nemožné danou potravinu dovézt. Z důvodu, že je to drahé a dovoz by danou potravinu výrazně prodražil kvůli vysokým logistickým nákladům, nebo nadnárodní výrobce dovozu ze zahraničí brání a nutí obchody nakupovat výhradně u českého distributora,“ sdělil deníku Echo24 prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Z dat Českého statistického úřadu lze vyčíst, že například máslo a sýr eidam od začátku roku výrazně zlevnily s tím, jak klesají ceny energií. „U těch to produktů jsou totiž výrobci pod tlakem zahraniční konkurence a musí držet podobné ceny jako jinde v Evropě. Naproti tomu cena mléka v podstatě stagnuje, protože české mlékárny vědí, že je nemožné dovážet větší objemy mléka a tak drží ceny mnohem výš, než by odpovídalo,“ uvedl Prouza.

Příkladem mohou být i vejce. „Ve chvíli, kdy to čeští producenti vajec letos na jaře přehnali se svými cenovými požadavky, sáhli jsme po dovozu z jiných evropských zemí. Díky možnosti dovážet museli ze svých přehnaných požadavků čeští dodavatelé odstoupit a přizpůsobit se ceně běžné v jiných zemích. Od jara tak díky volnému evropskému trhu klesla cena vajec o korunu za kus,“ říká Prouza.

Na nedostatečnou konkurenci v oblastech základních potravin upozornil nedávno antimonopolní úřad, který ale zároveň tvrdí, že oligopolní podstata trhu, která existuje u pěti základních sledovaných potravin, tedy u mléka, vajec, másla, mouky, kuřecího masa, nemá vliv na cenotvorbu.

„Antimonopolní úřad konstatoval, že nenalezl důkazy o nezákonném jednání, tedy například o existenci kartelu. To je sice potěšující informace, ovšem nelze to vnímat jako konstatování, že trh je v pořádku. Naopak, samotným zjištěním, že se jedná o oligopolní strukturu, úřad de facto říká, že zde konkurence silná není, což nutně zhoršuje pozici spotřebitele. Podobně i zjištění, že se firmám v tomto sektoru podařilo udržet si předchozí marže – a v některých případech je ještě navýšit – v podstatě znamená, že žádnou krizí zasaženy nebyly, což je samo o sobě zarážející. Při tak dramatickém propadu kupní síly, jakého jsme byli svědky, by v normálně fungujícím trhu část bolesti nesly na svých bedrech právě i firmy. To se ovšem nestalo. Nedostatečná míra konkurence způsobila, že veškerý růst nákladů odnesl výhradně spotřebitel,“ uvedl k tomu pro Echo24 hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil.

Vláda má způsoby, jak konkurenci v potravinářství zvýšit. Jde jednak o deregulaci, která by usnadnila přístup zahraničních firem na český trh, a také o kompletní přenastavení systému státní podpory. „Ta by neměla pokud možno vůbec mířit k velkým hráčům, kterým pouze pomáhá dále upevnit svou pozici, ale naopak k co největšímu množství těch malých. Bohužel, nic z toho nelze udělat rychle, jde o proces na roky. Jakákoliv snaha v tomto směru bude navíc vždy narážet na tvrdý odpor dotčených zájmových skupin, které napnou všechny síly k tomu, aby ji zmařili. Dočkáme se tedy standardního pláče oborových svazů, které nás budou chtít přesvědčit, že bez dotací a s uvolněním regulací nás do roka a do dne čeká chudoba, kolaps ekonomiky a světová válka,“ domnívá se Hradil.

Podle Prouzy je nutné podmínit jakékoliv dotace modernizací výroby a snížením výrobních nákladů. „A je nutné zcela ukončit provozní dotace, které, jak opakovaně upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad, agroholdingy jen projídaly bez jakékoliv přidané hodnoty na kvalitu nebo soběstačnost České republiky,“ tvrdí. O čerpání dotací velkými podniky píšeme podrobněji zde.

Další možností, jak může stát konat ve prospěch zvýšení konkurence, může být také například zjednodušení podmínek pro produkci lokálních potravin. „Protože ne všechno má jít přes velké obchody. Například tedy zjednodušit pravidla pro porážky zvířat na pastvě nebo zjednodušit pravidla pro prodej potravin ze dvora,“ dodává Prouza.

Peterka jako o jednom ze způsobů zvyšování konkurence mluví i o investičních pobídkách. „Vhodně nastavené pobídky by mohly přilákat další potravinářské a maloobchodní společnosti na český trh a posílit tím i konkurenci, která tlačí na pokles cen. Český trh je relativně malý a z pohledu zahraničních firem proto není vždy tím nejzajímavějším, když zvažují mezinárodní expanzi na další trh. Investiční pobídka by toto mohla do jisté míry změnit. Je ale naprosto klíčové, aby tato pobídka byla vhodně nastavena a aby její poskytování bylo spojeno s očekávaným fungováním firem, které pobídky využijí. Přitom musí platit, že přínosy pobídky musí převyšovat její náklady, které budou hrazeny z veřejných peněz, tedy z peněz všech daňových poplatníků.