O Andrejovi Babišovi bylo už mnohokrát napsáno (taky jsem se o to přičinil), že jeho nejvýraznější charakteristikou jako politika je prázdnota. Svým způsobem je to jeho velká výhoda, umožňuje voličstvu, aby si do něj promítalo často protichůdné představy a přání. Zároveň jeho politika měla nějaké konstanty, prezentovala jakýsi lidový technokratismus, kontrast mezi „žvanírnou“ tradiční politiky a „makáním“ oproštěným od ideových střetů, představu země řízené jako firma, v čele každého závodu znavený ředitel nebo ředitelka, trnoucí hrůzou, co na něj nejvyšší vytáhne na příští výrobní poradě.

Jeho potenciální koaliční partneři dobře vědí, jak dopadli ti minulí. Babišovo ANO jim vyluxovalo voliče tak důkladně, až se nedostali do parlamentu. Zároveň by si měli být vědomi toho, že pro antisystémovou stranu je velice riskantní, když se stane součástí systému, může to vést k jakési krizi identity. Naplno v ní může propuknout „narcismus malých rozdílů“, boje o to, kdo bude moci směle snít o roli prospektivního duceho či ruského místodržícího. Korekce realitou se dočkají všechny možné předvolební sliby, lze sice doufat, že voličstvo jich většinu stejně zapomene, ale spoléhat na to úplně se asi nedá. Navíc možnosti jakékoli české vlády budou velmi výrazně definovány záležitostmi, které bude moci ovlivnit i v minimální míře. A i kdyby nakrásně v Evropě došlo k vítěznému tažení stran národovecké pravice, mohou její zdejší reprezentanti zjistit, že mezi evropskými nacionalismy ten český nepředstavuje tu nejtěžší váhu.

Andrej Babiš jistě bude moci hrát roli rozumného taťky, který krotí největší excesy rozjívených radikálních děcek. Nakonec ale může dojít k jednouchému závěru – to jediné, v čem může jeho dnes ještě hypotetická aliance spolehlivě fungovat, je udržování emoci, sdílených averzí, jež mohou o výsledku podzimních voleb spolurozhodnout. Úběžníkem jejich představ tak nemusí být nějaká vzdálená radostná utopie, ale pomstychtivá fantazie. Démoni, jež člověk vyvolá, si ho mohou snadno zotročit – však jsou to taky démoni. Andrej Babiš byl vždycky nejpřesvědčivější ve své ukřivděnosti a resentimentech, schopnosti dát lidem najevo, že je stejně naštvaný jako oni, stejně bezprávný a odstrkovaný. Tenhle talent může ještě hodně potřebovat. Celkem snadno se mu může totiž stát, že stane v čele aliance revanše, a již nezbude nic jiného než brnkat na právě tuhle strunu, udržovat a prohlubovat společenské rozdělení, nabídnout ten jediný jakžtakž naplnitelný příslib, příslib odplaty.