V první dekádě tohoto tisíciletí bývala nejvyšší státní zástupkyní, od října je zákonodárkyní Poslanecké sněmovny, v rámci níž se Renata Vesecká (za AUTO) stala předsedkyní Ústavně-právního výboru. V rozhovoru pro Echo24 nastínila, na jaké změny chce nová vládní koalice v oblasti práva zaměřit: snížení věku trestní odpovědnosti, využití alternativních trestů i ochrana zvířat. Také kritizuje přístup státu ke svobodě slova v uplynulých letech či způsob výběru nové „nejvyšší“.

Motoristé sobě, na jejichž kandidátce jste byla zvolena do PSP, a hnutí SPD podporují snížení věku trestní odpovědnosti z nynějších patnácti let. Už se vám podařilo o tomto kroku přesvědčit i hnutí ANO, které bylo dosud ve věci zdrženlivější?

I já to vidím tak, že než se podá nějaký konkrétní legislativní návrh, tak je určitě potřeba vést odbornou diskuzi. Ta se musí zaměřit na stanovení konkrétní věkové hranice. Jestli to má být 14 let či 13 let, případně dokonce 12 let, protože jsou státy okolo nás, například Poláci, Němci či Slováci, kteří mají nižší hranice a to rozpětí je právě různé. V některých částech Spojeného království platí dokonce odpovědnost od 10 let. Za mě by bylo ideální snížení na těch 14 let.

Proč to považuji za důležité? Poslední česká úprava, která řeší tuto problematiku, je z roku 1960. Mezi tím došlo několikrát ke generační obměně a celá společnost se posunula někam úplně jinam. Současní mladiství jsou zkrátka už v těch 14 letech vyspělí a plně si uvědomují své jednání. Trestní právo a trestání má mimo jiné i smysl výchovný.

Přibývá násilných činů páchaných mladistvými. Podíl mladých do 18 let se na násilné kriminalitě od roku 2014 zvýšil ze 7 % na 13 %. Jedním příkladem za všechny je vražda dvou prodavaček obchodu v Hradci králové. Čím si to vysvětlujete?

Ano, je to téměř dvojnásobek. A jak správně citujete, jde o násilnou kriminalitu, což je o to nebezpečnější. Drobná kriminalita jako například méně závažné krádeže, což tak zhruba odpovídá nějakým přestupkům, se může pohybovat v sinusoidě – někdy je jich víc, někdy méně. Oproti tomu nárůst násilí a šikany je závažný a nebezpečný jev. A nedochází k němu jen u mladistvých, tedy mezi 15 a 18 lety, ale též u nezletilců do 15 let, kteří nenesou žádnou trestní odpovědnost.

Co způsobuje ten nárůst je spíše otázka na sociology či psychology, nicméně můj osobní názor je, že vidí příliš mnoho násilí okolo sebe. Na piedestal jsou stavěni pro nevyzrálé osobnosti bojovníci v klecích v přímém přenosu. Roli hraje i to, že děti propadají čím dál víc závislosti ať už na mobilech, nebo na počítačových hrách. Ve kterých se zase objevuje krev a násilí. Tohle všechno má podle mě svůj vliv. A nelze pominout ani nedostatek cílené péče rodičů a škol. Od učitelů slyším, že těžko působí nějakým razantnějším způsobem, nějakými výtkami, protože rodiče jim to pak rychle vrací přes ředitele.

Co říkáte na argument kritiků, že ve věznicích se mladí jen ledacos přiučí od zkušenějších, nežli dojdou k nápravě?

Určitě nechci hovořit pouze o tom, že by se měli čtrnáctiletí zavírat do věznic. Jedná se totiž také o to, aby byli postaveni před to trestní právo, aby si uvědomovali, že něco takového společnost netoleruje. Nesmí se to páchat a pakliže se dané činy páchají, přichází nějaký trest, který působí výchovně. A to nejen jako prevence vůči tomu jednotlivci, který si uvědomí, že příště už něco takového dělat nemůže, ale i jako prevence směrem k celé společnosti. Neboť i okolí daného jedince, jeho kamarádi ve škole, si uvědomí, že ta dejme tomu šikana se nesmí páchat. Že by se to příště mohlo stát jim.

A určitě se tedy nejedná o to, že za nějaké třeba fyzické napadení půjde dětský pachatel do výkonu trestu odnětí svobody se zasloužilými zločinci, s nějakými recidivisty. Vůbec ne, to se ostatně neděje ani v současné době. Když patnáctiletí páchají trestnou činnost, tak samozřejmě mají speciální výchovné programy. Úvaha, že náš systém není na mladistvé pachatele připraven, je chybná. Systém s nimi samozřejmě počítá a nově by jenom ten věk nebyl od 15 let, ale třeba od 14 let.

A kromě snížení hranice pro ty, kteří jsou úplně beztrestní, je ve hře i zpřísnění trestů pro mladistvé, že? Nynější maximální strop je 10 let.

I u této problematiky bych velice ráda uspořádala v rámci sněmovního Ústavně-právního výboru odborný seminář, kde bychom tuto otázku otevřeli a kde bychom se dobrali závěrů, které by se promítly právě do konečné legislativy. Myslím si, že pokud se dnes běžně ukládají za hospodářskou kriminalitu tresty 8 či 10 let, tak trest 10 let u dvojnásobné vraždy, jakou jste v jedné z předchozích otázek zmiňoval – nebo třeba u příprav v podstatě rovnajících se nějakým teroristickým útokům, protože u mladistvých pachatelů opravdu se tendence radikalizace skutečně objevuje – je příliš málo. Ono se to možná od stolu říká dobře, 10 let odnětí svobody, ale když si pak člověk promítne dobu 10 let zpátky, co se odehrálo a co se odehraje konkrétně u mladého člověka, tak i těch 10 let se může zdát jako veliká část života, ve které se u mladistvého vytváří životní návyky a názory. Je to hodně důležité období, ale řekla bych, že právě proto je třeba u těch nejzávažnějších trestných činů na mladistvého pachatele v rámci tohoto období opravdu kvalitně a dlouhodobě působit.

Diskutovaným problémem je i nedostatek odborných pracovníků. Jak zajistit, aby péče byla kvalitní?

Stát opravdu něco zanedbal, protože dennodenně slyšíme, že chybí tito odborníci. Jednak je to otázka financí, ale je to i otázka opravdové odborné práce. V ČR funguje množství institucí, které řeší a zabývají se výchovou mladistvých, ale nemají žádnou efektivitu. Je to vidět na školách, kde je šikana, je to vidět na ulicích, kde party děti napadají buďto své spolužáky, nebo dokonce seniory a podobně. Je jasné, že někde je něco špatně. Takže těžko říci, zda je v tomto kontextu selhávajících institucí odborníků málo, nebo moc. Byť je jasné, že problémy sužující dnešní mladou generaci související s psychikou jsou dost jiné a náročnější. Ve srovnání se stavem před 20 lety se tak počet psychologů a pedagogů může zdát nedostačující.

Ona podfinancovanost například ve Vězeňské službě ČR je dlouhodobým tématem. ANO přišlo s konkrétním návrhem 50 tisíc korun pro justiční stráž či dozorce. Chtěl jsem se vás ale zeptat také na civilní zaměstnance. Mělo by se jim přidávat?

Určitě je v první řadě potřeba zajistit, aby byl dostatek příslušníků vězeňské služby, to je totiž základ a ta práce je náročná, přičemž také dochází často k vyhoření a odchodům, takže je nutné zajistit obměnu kvalitními lidmi. To se právě řešilo na bázi koalice, zda jít stejným způsobem jako třeba u příslušníků policie. Takže to je jedna strana mince, přičemž druhou stranou je, že je nezbytné přistoupit k oblasti vězeňství trochu jiným způsobem. On už ty první kroky teď učinila novela trestního zákoníku, protože Česká republika patří ještě stále mezi státy s vysokým počtem odsouzených, kteří vykonávají trest ve věznicích.

Nechci teď říci, že takový výkon trestu je úplně zbytečný, naopak, určitě svůj smysl v odůvodněných případech má. Ale ten trest odnětí svobody a jeho účinek lze zajistit i jinak, což jsou právě možnosti peněžitých trestů, domácí vězení či obecně prospěšné práce. Samozřejmě to bude práce pro nového ministra spravedlnosti, aby svou vahou působil v rámci celé justice zejména na výchovu soudců, aby přistupovali k ukládání těchto druhů trestů. Prozatím podle mé zkušenosti nejsou dostatečně využívány.

V minulosti například nedostatečné ukládání domácího vězení bylo spojeno s nevyhovujícím technickým provedením, jestli se nepletu…

Ano, u těch náramků. To byla určitě chyba, protože v dnešní současnosti 21. století si myslím, že technicky není složité, aby tento způsob nejen výkonu trestu, ale i alternativní možnosti pro výkon vazby, byl umožněn.

Dočkáme se boomu alternativních trestů s příchodem nového roku, kdy vejde novela trestního zákoníku v účinnost? Ta vězeňská populace sahá až k 20 tisícům osob.

Asi bych nehovořila o boomu, protože cokoliv, co by výrazně vykolejilo dosavadní trestní politiku dané společnosti, není nikdy úplně dobře. Je ale zásadní, aby razantními kroky docházelo k naplňování trestní politiky, jejíž součástí je právě i větší uplatňování trestů nespojených s výkonem odnětí svobody ve věznicích. Nejen po prvním lednu, ale dokonce už nyní je podle mě znát, že soudy přistupují častěji, zejména u majetkové a hospodářské trestné činnosti, k ukládání peněžitých trestů. Přičemž ten preventivní dopad to má daleko lepší, nežli jaký má u prvotrestaného pachatele trest odnětí svobody třeba na dva roky. Samozřejmě to musí být výrazný finanční postih, ne, že to bude nějaká částka v řádu nižších desítek tisíc. Takže o boomu bych nehovořila, ale posun určitě zaznamenáme.

Ty peněžité tresty namísto vězení ale nepůjde dle té zmíněné novely využít u zvlášť závažných zločinů. Nechybí tam ovšem také nemožnost využití u korupce? Přece jen častým argumentem je, že korupčníci si nashromáždí finance a pak se vyplatí…

Ano, je to tak. Tuto otázku jsme přinesli do koaličních jednání my jako Motoristé sobě. Rádi bychom docílili toho, že právě u korupce nebude možné, aniž by se tedy jednalo o ten zvlášť závažný zločin, uložit jenom samostatný peněžitý trest. Závisí to ovšem na shodě všech tří koaličních stran a zde bych řekla, že se o této otázce jedná.

V rámci zmíněné novely dojde v novém roce k částečné legalizaci držení a pěstování psychoaktivního konopí. Jak to vnímáte?

Problematikou drog v rámci trestního práva jsem se zabývala a musím říct, že jsem se setkala většinou s odborníky, kteří potvrzovali, že lehčí návykové látky, jako je třeba konopí, vedou ke stupňování užívání až tedy následně k tvrdým drogám. Ačkoliv tedy ne u každého, tak k tomu ale dochází u velké části uživatelů. Z celospolečenského hlediska si myslím, že to je závažný problém, přičemž jeho bagatelizace a přijímání úpravy jenom proto, aby reflektovala současný stav na drogové scéně, není podle mě úplně šťastné.

Pro to nadcházející období byla tato otázka řešena v rámci koaličních jednání, přičemž co se Motoristů týče, tak to přesně odpovídá naším základním myšlenkovým postulátům, kterými jsou jednak svoboda, jednak odpovědnost. Dobře, pokud se trošičku uvolnila ta část svobody tím, že se ta legální množství lehce upravila, tak se ale zároveň s tím musí zvednout i ta strana odpovědnosti. Toho bychom rádi docílili tím, že pokud někdo spáchá nějaký trestný čin pod vlivem návykové látky, kdy se do toho stavu uvedl sám a vědomě, tak by to měla být okolnost, která by automaticky znamenala uložení přísnějšího trestu.

Jaké další oblasti týkající se trestního zákoníku budete chtít znovu otevírat?

V našem programu byla ještě zdůrazněna například ochrana zvlášť zranitelných obětí, což jsou jednak děti, jednak senioři, takže i to je možné téma, kterému se budeme chtít věnovat. A v souvislosti s bezbrannými subjekty v rámci trestního řízení, tak samozřejmě myslíme i na zvířata. V této oblasti se již odpovědnost zlepšuje a soudy dokonce – sice výjimečně, ale stalo se to – už sáhly i k ukládání trestů odnětí svobody. Domnívám, že zde pořád máme velký dluh vůči živým tvorům a potřeba jejich ochranu posílit – zejména při ukládání trestů za týrání nebo bezdůvodné usmrcování. Ale nejenom: jde i o kvalitu převážení zvířat a také kvalitu jejich chovu. Otázkou také je, pod jaký resort by měla ochrana zvířat jako taková spadat, neboť dosud je to lehce rozpolcené, byť většina míří pod ministerstvo zemědělství. Je ale potřeba přesunout tuto problematiku pod ministerstvo životního prostředí, přičemž si myslím, že na tom panuje shoda.

Za jak podstatné považujete, aby byla česká koruna jakožto měna zakotvena v Ústavě? Jde o bod z programového prohlášení vlády.

Je důležité, aby zůstala možnost platby v hotovosti, a stejně tak důležité je, že platidlem České republiky je koruna. Jestli má být toto součástí Ústavy či nikoliv, o tom lze vést jednání a dobrat se nějakého konsensu, ale mám za to, že tohle není tak naprosto zásadní věc pro naše voliče jako jsou třeba otázky ekonomické, ceny energií a pohonných hmot, jako jsou například důchody, stav školství, stav zdravotnictví, atd. Každopádně tato koalice rozhodně stojí za českou korunou a za platbou v hotovosti.

Vnímala jste v posledních letech úpadek svobody slova? Protože například předseda SPD Tomio Okamura, který čelí trestnímu stíhání, tvrdí, že je perzekvován za svůj politický názor. Jsou v ČR občané stíháni za názor?

Mám ten pocit, že období předcházející vlády skutečně v rámci společnosti napáchalo škody. Posun od toho roku 1989, kdy smyslem a cílem, proč chodili lidé cinkat klíči, bylo kromě jiného i to, že chtěli volně projevit svůj názor a svobodně se vyjadřovat ke společenským a světovým otázkám. Když jsme viděli, že vládní zmocněnec označoval odpůrce hlavního vládního mainstreamu za svině nebo ministryně obrany za blbečky, tak si myslím, že to opravdu poškodilo vnímání svobody slova v rámci celé společnosti.

Neprospělo ani to, že docházelo k trestnímu stíhání některých osob, které pak ale následně soud označil za nezákonné, k čemuž uvedl velice moudrou myšlenku, že vyslovení negativního názoru k určité politické události, politickému dění, nemůže být vnímáno jako trestný čin, protože základní zásada trestního práva je ultima ratio, což znamená, že orgány činné v trestním řízení přicházejí na scénu až ve chvíli, když už opravdu není možné napravit cokoliv jiným způsobem. To, že někdo nesouhlasí s tím, jak se staví vláda k otázkám válce na Ukrajině, jak se staví vláda k problematice třeba Izraele, jak se vláda staví k otázkám energetiky a podobně, tak vyjadřování tohoto názoru není trestným činem. A byť třeba i hanlivým způsobem, neboť i druhá strana si leckdy servítky nebrala.

Ono to šlo pozorovat i na debatě týkající se boje s dezinformacemi, která skončila tím, že národní bezpečnostní poradce řekl, že vlastně neví, jak dezinformaci definovat. Byť samozřejmě nelze podceňovat, že jednou z metod boje proti nám je i vedení hybridní války…

V rámci současného stavu technologií se dezinformace využívají jak v rovině politické, tak v té trestněprávní, takže určitě není radno je podceňovat. Určitě ne, ale zároveň není možné pod ně schovávat všechno a snažit se ve společnosti ve jménu boje proti dezinformacím potírat každý jiný názor a zavádět cenzuru, to zkrátka také nelze. Od boje s dezinformacemi a možnými riziky z nich plynoucích máme speciální útvary a instituce, takže ony musejí chránit společnost. A na druhé straně by potom soudy měly skutečně přistupovat k trestání jenom toho, co je závažné a co opravdu naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Samozřejmě, že někdy je to tak trošku na hraně a musíme si vypomoci odborníky, ale myslím si, že pokud je to na hraně, pokud to opravdu není naprosto jednoznačně nějaký trestný čin – pokud můžeme říkat, je to tak, není tak –, tak by na to trestní právo nemělo být uplatňováno.

Když došlo k rezignaci nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, podle ministra spravedlnosti Pavla Blažka byla jedinou osobou, která přicházela v úvahu jako následovník, Lenka Bradáčová, do té doby vrchní státní zástupkyně. Vy jste v minulosti zastávala nejvyšší pozici v rámci státního zastupitelství. Opravdu by se v ČR nenašel nikdo jiný, kdo by měl srovnatelné zkušenosti?

Za sebe určitě vnímám, že to nebylo zcela pořádku. Bylo to zjevně šito horkou jehlou, aby to bylo dořešeno v nějakém termínu. Nebyl důvod, proč by nemělo proběhnout standardní výběrové řízení, když na jiné funkce se běžně konají.