Kdo se dokáže odpojit?

Digitální disidenti

Kdo se dokáže odpojit?
Digitální disidenti

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Chytré telefony nepoužívá u nás pětina obyvatelstva. Většinou jsou to dříve narození, ale najdou se mezi mladšími ročníky ti, kteří se vůči nadvládě internetu vymezují. U nás si říkají digitální disidenti podle stejnojmenného dokumentárního filmu z roku 2022. Mezi ně patří i Hynek Trojánek z neziskové organizace Iuridicum Remedium, která se zabývá digitální svobodou.

A kolik takových digitálních disidentů v Česku vůbec je? To podle Hynka Trojánka nelze říct. „Máme sice data Českého statistického úřadu, ale z těch pochopitelně nelze vyčíst, zda lidé nemají chytrý telefon proto, že se tak vědomě rozhodli, či proto, že ho neumějí ovládat. A rozhodně v kategorii mladých lidí ta čísla nejsou nijak extra vysoká. Podstatné ale je, že se to může kdykoli změnit,“ myslí si „odpírač“ Trojánek a upozorňuje na to, že vliv má nejenom stárnutí, kdy lidé přirozeně ztrácejí určité schopnosti, ale i veřejná debata a legislativa.

Hynek Trojánek chytrý telefon nemá a neschází mu. Internet nonstop mu nechybí. Naopak si užívá volnosti a tuší, že by mu jinak propadl. „Dřív jsem psával scénáře a bylo dost problematické se soustředit, když jsem každou chvíli brouzdal po internetu,“ svěřuje se. Opatření udělal jednoduché, byť pro mnohé z nás drastické, odpojil se doma od sítě. Nyní může v klidu psát dlouhé hodiny, aniž by se podíval, co je nového na všech možných serverech, kdo mu poslal e-mail, jaké bude zítra počasí. Internet používá v práci. Pro nás, kdo máme internet neustále po ruce, už nepředstavitelná věc – něco psát a nemít možnost si ihned ověřit věcnou či pravopisnou správnost. Hynek pracuje jinak, nastuduje si dopředu, co to jde, a pak jen píše.

Píše, aniž překlikává. Už to není jen tak, psát třeba dvě hodiny v kuse a nepošilhávat aspoň po Facebooku, jestli tam nepřibyl byť jen jeden lajk. Čím dál víc lidí se učí dělat na internetu vše najednou. Koupit lístek na autobus, rezervovat restauraci, do toho mít rozepsaných deset e-mailů a rozečtených pět zpravodajských serverů.

Digitální demence

Tzv. multitasking ale nefunguje. Mozek se nedokáže soustředit na víc věcí najednou. Přepínání obrazovky nám narušuje koncentraci. Petr Lupač z Filozofické fakulty UK vidí problém zejména u malých dětí. Do pěti let by vymoženosti moderní doby neměly používat vůbec a do deseti lety jen nějaký ohraničený, dopředu vymezený čas. „Když dítě něco skládá z kostek nebo si čte, tak u toho vydrží, ale jakmile na internetu přeskakuje z jedné věci na druhou, začíná to být problém. Právě absence odpočinku pro mozek kvůli neustálému přísunu informací a neustálému přeskakování z jedné činnosti na druhou vede k tomu, že se u silných dětských uživatelů ICT (informační a komunikační technologie) schopnost koncentrace a orientace na dlouhodobý úkol nemůže patřičně rozvinout,“ upozorňuje Lupač s odkazem na knihu Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum od předního německého psychiatra Manfreda Spitzera, která se ve světě stala bestsellerem. Autor, jenž opakovaně poskytl Týdeníku Echo rozhovor (viz č. 1/2014 a č. 15/2020 pozn. red.), v ní upozorňuje na negativními účinky intenzivního užívání tabletů a počítačů na kognitivní vývoj dětí. Přílišné surfování po internetu přináší mnohočetné fobie. Těmi trpí až 70 procent uživatelů chytrých telefonů. Navíc podle Spitzera přicházíme kvůli mobilním vychytávkám o každodenní kontakt s něčím novým, například se nás už málokterý cizinec zeptá na cestu. Spitzer varuje před nekontrolovatelným užíváním internetu, a to především u dětí, u kterých hrozí, že je ve stáří postihne demence. Steve Jobs moc dobře věděl, co lidem nabízí, a svým dětem tablety a iPady zakazoval. Bill Gates svým dětem dovolil mobil až v pubertě.

Ale vraťme se k Hynkovi a jeho příběhu. „Na internetu jsem byl už od roku 2002 aktivní. Oceňoval jsem na něm fakt, že to, co člověk nenašel ve fyzickém světě, našel právě na internetu. I dnes je na sociálních sítích pozitivní, že můžete najít podobně smýšlející lidi. Myslel jsem si, že internet povede k nějaké spravedlivější, svobodnější společnosti... Tak se o tom mluvilo v 90. letech, že budou slyšet lidi, kteří předtím nebyli. Ta decentralizace se ale úplně nepovedla, přišel Facebook a další giganti. Pro mě bylo nepředstavitelné, že si najednou lidé zakládali profily pod svými jmény a psali opravdu hodně osobní věci. Viděl jsem v podobných sítích velké riziko pro soukromí a měl jsem potřebu se vůči tomu vymezit. S kamarádem jsme tehdy našli pár citlivých příspěvků, které se týkaly nemocí, rozvodů a dalších hodně intimních záležitostí, a z těchto statusů jsme udělali nálepky, kterými jsme polepili město. Zpřítomnili jsme to ve fyzickém prostoru a upozornili na to, že lidé zveřejňují hodně soukromé věci.“ A jak Hynek bez internetu v mobilu funguje? Docela snadno. Jen si musíte počkat, než vám odpoví na e-mailovou zprávu, od pátku odpoledne do pondělního rána je zkrátka off-line. Lístky na vlak si kupuje postaru. U okýnek. Chodí na takové akce, na které je dopředu pozván, a také postaru, tedy bez klasické pozvánky na sociální síti.

Nostalgie jménem analog

Chytrý telefon zahodil tvůrce městských projektů Ondřej Kobza. Protože ví, že by tomu propadl. I on se snaží upozornit na reálný svět venku. Přestal prý být soustředěný, přestával si číst, přitom však myslí, že mít chytrý telefon může být pro leckoho prospěšné, jenže on to nezvládal, potřeboval se víc soustředit na lidi. Tak o době, kdy používal chytrý telefon, mluví v dokumentu Digitální disidenti. Snaží se omezit i navigaci, používat víc mapy či platit v hotovosti. Stojí za projektem Piana v ulicích, přišel i s poeziomaty, tedy tzv. jukeboxy s básněmi, které se spouštějí mechanicky klikou. Nápad zvaný Šachy na ulici je také jeho. „Je fajn mít některé věci analogové,“ podotýká. Návrat k analogu láká i řadu filmařů. Například režisér Martin Ježek stále točí na filmový pás, který si vyvolává ve své laboratoři. Jak sám říká, věc je složitá a každý filmař má jiné důvody, někdo nostalgické, jiný proto, že ví, jaké technologie mají své limity, a například americký režisér Quentin Tarantino nechce, aby jeho filmy před premiérou kolovaly na internetu.

Logan Laneová z Brooklynu řekla chytrému telefonu Ne. - Foto: Profimedia.cz

Ale zpátky k telefonům. K tzv. neoluddismu, tedy vědomému odmítání chytrých telefonů, se řadí i některé děti a teenageři. V únoru letošního roku vyšel v New York Times článek o hnutí za osvobození smartphonů. Jde o skupinu teenagerů zvanou Luddite club, která odmítá chytré telefony a kontrolu nad našimi životy. Založila ji sedmnáctiletá Logan Laneová z Brooklynu. Trávila denně dlouhé hodiny na sociálních sítích, ale jednoho dne se rozhodla chytrý mobil zahodit.

Podle Lupače je ale těžké vystoupit z rozjetého vlaku. „Když bychom vypnuli naše komunikační sítě, tak se ocitneme v komunikační tmě.“ Lupač mluví o „nezbytnosti“, tedy ne o tom, že chceme mít chytré telefony, ale že je mít musíme. „Je to prorostlé společností a ne vždy existují alternativy, zejména v komunikaci,“ připomíná. V Americe existuje pojem odpojená mládež, což jsou děti, které se především v době covidového lockdownu poflakovaly před fastfoodovými řetězci, aby měly přístup na internet.

I někteří z „digitálních disidentů“ přiznávají, že mají „tajné“ účty na sociálních sítích kvůli práci.

Vyčlenění je docela snadné. Stačí chybět v hromadném chatu, což pro dospělého člověka může znamenat klidný večer, pro dospívající ale trauma z nezapadnutí mezi ostatní. Hynek Trojánek upozorňuje i na nevýhody absence chytrého telefonu, například nemožnost využít slev v supermarketu či znevýhodnění při využívání bankovních služeb. „Sdílené koloběžky a rekola můžete použít jedině přes aplikaci,“ dodává a upozorňuje, že na různé kulturní akce jsou lístky v předprodeji, kde se rychle vyprodávají. Ti, kdo by si chtěli koupit vstupenky přímo, mají smůlu. Stejně také cestující mířící na dálkový spoj.

Podle dat z Českého statistického úřadu chytrý telefon používá 99 procent lidí mezi 16 a 24 lety, pak čísla klesají, nejméně je používají lidé nad 65 let, tam je to polovina populace. Ale přibývají, možná je táhnou možnosti aplikace, bez kterých si dnes pomalu nepřivoláte ani taxi. Podle dat si během tří měsíců aspoň jednu aplikaci stáhne 56 procent uživatelů chytrých telefonů.

Zatím šlo o zábavu, ale velký problém nastává při komunikaci se státem. „Diskuse o digitalizaci v České republice ukazuje, že odpovědní politici nechápou životní realitu řady občanů. Mnozí zkrátka nemohou nebo nechtějí digitální služby používat. Mají na to právo a měla by ho garantovat i ústava,“ míní ředitel organizace Iuridicum Remedium Jan Vobořil a upozorňuje na to, že on-line forma by měla být přínosem, avšak nesmí zmizet možnost volby. Připomíná dobu covidové pandemie, kdy se zpočátku bylo možno registrovat na očkování pouze on-line. Hodně diskutovanou byla v loňském roce povinnost datových schránek – ty jsou aktuálně povinné jen pro OSVČ, původní plán však počítal s tím, že budou založené každému, kdo byť jen jednorázově využije digitální identitu. Od tohoto původního plánu se ustoupilo právě díky tlaku organizace Iuridicum Remedium, která spolu s dalšími devíti organizacemi zaslala poslancům otevřený dopis varující před negativními dopady širší povinnosti. Organizace mimo jiné upozorňovaly na to, že zkrátka nelze předpokládat, že digitální technologie má každý a umí či chce je používat. Současně prosadila podnět Rady vlády pro lidská práva, který blížící se povinné datovky kritizoval.

Mimochodem, relativně čerstvá zpráva je, že banka Moneta Money Bank ustoupila tlaku lidí s tzv. hloupými telefony. Nebude tedy realizovat svůj plán, podle kterého byste se do internetového bankovnictví mohli přihlásit pouze přes aplikaci. Potvrzovací kód bude stále přes klasickou SMS.

V současné době se mluví o škodlivosti sociálních sítí, jako je TikTok. „Jejich důvěryhodnost navíc výhledově ještě víc podkope umělá inteligence,“ podotýká Hynek Trojánek. Dovede si představit, že za pár let se tady o žádných sociálních sítích bavit nebudeme. „Je taky možné, že se odehraje jeden větší, veřejnosti srozumitelný skandál související například s únikem biometrických dat z některých aplikací a obliba těchto technologií půjde strmě dolů. Je také velmi pravděpodobné, že se tématu digitálního disidentství chopí nějaká korporace a udělá z něho cool trend, který budou lidé následovat,“ uzavírá.