Evropská komise představila plán na posílení evropských obranných schopností. Stanovuje konkrétní cíle a milníky pro odstranění nedostatků ve vojenských schopnostech zemí unie, do kterých spadá také protivzdušná a protiraketová obrana i drony. Podle oslovených europoslanců i expertů nemá EU suplovat vojenskou pozici NATO, problém může podle nich nastat v neochotě jednotlivých zemí uvolňovat další finanční prostředky, respektive respektovat avizované kvóty nákupů obranných kapacit.

Takzvaná cestovní mapa podle ní přechází od plánů k činům a navrhuje čtyři evropské vlajkové projekty: Protidronovou obranu (European Drone Wall), Ochranu východního křídla EU (Eastern Flank Watch), Štít protivzdušné obrany (Air Defence Shield) a Vesmírný obranný štít (Defence Space Shield). „To vše posílí náš obranný průmysl, urychlí výrobu a zároveň povede k zachování naší dlouhodobé podpory Ukrajině,“ uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Veškerý pokrok v oblasti bude shrnovat každoroční zpráva o obranné připravenosti, kterou bude komise prezentovat unijním prezidentům a premiérům vždy na říjnové Evropské radě. Evropská komise zdůrazňuje, že jde o odstraňování nedostatků ve schopnostech jednotlivých zemí, nikoli o budování operačních struktur, protože to spadá pod Severoatlantickou alianci. Zpráva říká, že například projekt na monitorování východního křídla EU bude plně v souladu s integrovanou strukturou velení a řízení NATO a bude doplňovat alianční misi Eastern Sentry (Východní stráž).

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) z Evropské lidové strany pro Echo24 řekl, že plán na posílení evropských obranných schopností vítá. „Ale musíme zůstat realisty. Technicky i finančně je dnes EU roztříštěná a bez jednotného přístupu nelze očekávat rychlý pokrok. Obrana Evropy musí stát na pevném evropském pilíři v rámci NATO, ne vedle něj. Evropská iniciativa může být přínosná, pokud povede k větší soběstačnosti a spolupráci, ne jen k dalšímu byrokratickému cvičení,“ uvedl Zdechovský.

Posilování evropských obranných schopností je důležité téma i podle europoslankyně Kláry Dostálové (ANO). „Ale musíme ho vnímat realisticky. Evropská unie by měla být schopná lépe koordinovat své obranné kapacity, sdílet technologie, podporovat výzkum a investovat do modernizace armád. Ale rozhodně by se neměla snažit duplikovat roli NATO, to by bylo nejen neefektivní, ale i nebezpečné,“ řekla Echu Dostálová.

Hnutí ANO, které nyní sestavuje vládu, podle ní dlouhodobě zdůrazňuje, že základním pilířem naší obrany zůstává Severoatlantická aliance. „NATO je garancí kolektivní bezpečnosti, kterou žádná unijní struktura nemůže nahradit. Evropská spolupráce má mít podpůrnou roli, například v oblasti obranného průmyslu, výzkumu, kyberbezpečnosti a inovací, kde můžeme zvýšit soběstačnost a konkurenceschopnost evropských zemí,“ dodala Dostálová.

Ruská invaze podle ní odhalila v plné nahotě, jak nutné je být akceschopní a připravení na nenadálé hrozby, které s sebou složitá doba může přinést. „Zrychlení a zjednodušení povolovacích procesů pro projekty obranné připravenosti, jako je třeba zpevňování mostů kvůli těžké vojenské technice či podpora vývoje a výroby, je podle mě cesta správným směrem. Projekty obranné připravenosti by měly mít prioritu, například co se týče povolování staveb důležitých pro obranu. O těchto projektech by ale měly mít právo rozhodovat členské státy, nikoliv jen muset slepě plnit úkoly shora. Navržené nařízení dokonce stanovuje lhůty 60 dnů pro vyjádření řady úřadů zapojených do příslušných povolení, vyjma EIA. Důležitost návrhu vnímáme, ještě jej připomínkujeme např. z pohledu veřejných zakázek,“ dodala Dostálová.

Europoslanec Ondřej Krutílek (ODS) pozitivně vnímá, že Komise zdůrazňuje, že jde o odstraňování nedostatků ve schopnostech jednotlivých zemí, nikoli o budování operačních struktur, protože to spadá pod NATO. „Na druhou stranu, unijní exekutiva tlačí na členské státy, aby vojenské vybavení nakupovaly společně, a chce, aby do konce roku 2027 alespoň 40 % obranných zakázek tvořily společné zakázky. Plán také stanovuje cíle, aby do roku 2028 alespoň 55 % nákupů zbraní pocházelo od společností z EU a Ukrajiny a do roku 2030 alespoň 60 %. A to podle mě není dobře,“ uvedl Krutílek s tím, že je důležité zvyšovat obranné kapacity, aby členské státy plnily závazky vůči NATO, ale společné nákupy by měly být dobrovolné, ne okvótované.

Expert: Zásadní bude politická vůle

Podle bezpečnostního experta Miroslava Mareše z Masarykovy univerzity v Brně je unijní plán odráží vzrůstající angažovanost EU na poli obranné politiky. „Její právní zakotvení je již dané dlouhodobě. Článek 42(7) Smlouvy o EU je svým zněním silnějším závazkem než článek V. Severoatlantické smlouvy. Nicméně reálné schopnosti k jeho naplnění jsou velmi omezené a evropská obrana je stále fakticky závislá na USA,“ vysvětlil Mareš.

Aktuálně prezentovaný dokument Defence Readiness Roadmap 2030 vnímá Mareš z geopolitického hlediska jako snahu EU demonstrovat připravenost k posílení vlastní vojenské dimenze v situaci, kdy je oslabena transatlantická vazba v NATO, zvláště kvůli Trumpově podmínce pomáhat jen těm zemím, které dávají na obranu 5 % HDP a více.

„Dokument je sice rozsáhlý, ale nepostihuje všechny strategické aspekty soudobého vojenství (například jaderné zbraně). Jsou v něm však identifikovány některé podstatné nedostatky evropské obrany a v určitých oblastech si stanovuje věcné a splnitelné cíle, zvláště pokud se týká European Drone Defence Initiative a Eastern Flank Watch. Nicméně jsem zvědavý, nakolik bude věcný Military Mobility Package, který má být představen v listopadu,“ dodal Mareš.

Představené cíle jsou podle něj v rámci EU ufinancovatelné, pokud bude politická vůle. „A ta v některých klíčových zemích (aktuálně Francie) může být problém. Dokument slibuje posílení Evropského obranného fondu, což by mohla zvláště německá vláda ve spolupráci se severskými zeměmi skutečně prosadit. Ale pro některé země to atraktivní nebude a nelze vyloučit, že se fakticky začne vytvářet ‚dvourychlostní‘ obranná unie různě ochotných zemí,“ dodal Mareš v reakci na dotaz, zda nemohou země jako Maďarsko či Slovensko, které avizovanou obrannou iniciativu EU brzdit.