KOMENTÁŘ LUKÁŠE NOVOSADA

Milan Kundera navěky uzavřen ve své knihovně

KOMENTÁŘ LUKÁŠE NOVOSADA
Milan Kundera navěky uzavřen ve své knihovně

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V sobotu na apríla v den devadesátých čtvrtých narozenin spisovatele Milana Kundery byla v Brně v tamní Moravské zemské knihovně jako jedna z jejích nových stálých sbírek otevřena Knihovna Milana Kundery, shromažďující autorův archiv a knížky, které nasbíral pro svou domácí knihovnu, či knížky a články, které byly napsány o něm. O zřízení tohoto podniku se zasloužil ředitel MZK Tomáš Kubíček a spisovatelova manželka a archivářka Věra Kunderová, jíž nápad na zoficiálnění původně privátního knihovnického a archivního majetku prý vnukl za jedné bezesné noci odněkud z éteru již zesnulý americký spisovatel Phillip Roth.

Inu, budiž. Je jistě dobře, že taková sbírka se dostala z Francie na naše území, protože Milan Kundera je estét, intelektuál a má umění a knihy rád. Ničím jiným vlastně nikdy pořádně nežil, takže nelze očekávat, že je jakost zpřístupněného celku nízká. Zrovna tak je dobře, že bude k dispozici sekundární literatura, jež byla spisovateli věnována, nebo že se dočkáme nějaké jeho korespondence (například s Louisem Aragonem) či jeho archiválií (třebaže předpokládáme, že kdeco už sám dříve zničil). Záměr pořadatelů nové sbírky jeví se bohulibě: údajně jde o prostor pro studenty a badatele, kteří se v něm mohou dovědět mnoho nového o jednom z významných zdejších slovesných tvůrců.

Přesto se zdálky nelze neušklíbnout nad vyjádřeními, která se kolem Knihovny Milana Kundera kupí (a odmysleme si tradiční zdejší poklonkování těm, kteří dokázali uspět za humny). V základu nadšených ohlasů nad novým kulturním prostorem totiž zapadá jeden logický lapsus, který je s ním spojen: Kundera si už desítky let buduje image tvůrce, po němž nemá zbýt nic než jeho dílo, než několik málo textů, které netvoří ani většinu toho, co napsal, a které si sám vybral a určil jako odkaz potomkům a dalším generacím. Kolik jen už kolem tohoto jeho přesvědčení bylo mrzení, kolikrát mu někdo předhodil, že to není než falešná póza, kolikrát se probíralo, co všechno už Kundera sám zničil, a co se proto už nikdy nedozvíme (rozkošné pasáže o tom má kupříkladu Jan Novák ve svém kunderovském fasciklu), a kolikrát se naopak kdekdo Kundery zastával, že má právo nakládat se svým dílem, jak sám uzná za vhodné.

Samozřejmě že má, ale hlásí-li pak jeho žena v rozhovorech do světa, že díky nové knihovně bude Milan Kundera žít dál i po své smrti, a tvrdí-li táž dáma, že nevyhodila z archivu ani „ty škaredé články z Čech“, protože není udavačka a protože naopak chce sloužit historickému aktu díla svého muže… přece jen se to vylučuje s tím, co vždy hlásal (alespoň veřejně) on. Ostatně na Kunderově postoji bývalo sympatické především to, že nevylučoval možnost zapomnění. Že to byla příležitost k úsporám – nechť žije to, co přežije, co promlouvá, co si další existenci zasluhuje svou kvalitou, nikoli podpůrnými prostředky, a nechť to žije pouze tak dlouho, dokud je to živé a srozumitelné.

Knihovna Milana Kundery jeví se však jako pravý opak tohoto postoje, jako úsilí o mohylu pomocné síle své ženy, jako pomník mnohého z toho, co zřejmě s dílem souvisí okrajově, jelikož to není samotné dílo, nýbrž jsou to jeho přívažky, jejichž životnost by standardně byla ještě kratší než původního díla. Vždyť už jenom tento sloupek: měl by se ocitnout v Knihovně Milana Kundery, jelikož se spisovatelem zabývá, ale spíš v oné instituci vznešeného poslání nemá co pohledávat, neboť se nijak nevyjadřuje k žádnému z autorových (románových) textů. Jenže jak rovněž byla navýsost přesvědčivě pravila paní Věra, „všechno zlo, co už se stalo a udělalo Milanovi, přichází z Prahy. Žádné zlo nikdy nepřišlo z Brna, nikdy.“ A protože jsem z Prahy, dál budu raději mlčet.

2. dubna 2023