Zpráva, že Kanada s Čínou se dohodly na snížení vzájemných cel, nepůsobí jako světodějná událost, zvláště pokud přihlédneme k tomu, co se děje v Íránu, na Ukrajině či okolo Grónska. Přesto jde ale o zásadní zlom, naznačující, jak chaotická politika Donalda Trumpa podlamuje americké zájmy.

Ze suchých fakt asi opravdu nikdo nebude skákat nadšením. Peking slíbil snížit clo na kanadský řepkový olej z 85 na 15 procent, výměnou Ottawa dovolí Číňanům dovézt 49 tisíc elektrických aut se clem 6,1 procenta místo dosavadních 100 procent. Jde o ukončení vleklé obchodní války. Kanadský premiér Mark Carney nutnost uzavřít dohodu zdůvodnil potřebou diverzifikovat obchodní vztahy pryč od USA. Spojené státy jsou největším obchodním partnerem Kanady, ale chování Washingtonu ji nutí rozhlížet se po jiných trzích.

Řeči Donalda Trumpa o anexi Kanady rozhodně nepřispěly k utužení vzájemných vztahů. Ještě škodlivější byla ale americká cla, která Trump samovolně zvyšoval a snižoval. Carney v narážce na Trumpovu nespolehlivost prohlásil, že v posledních měsících byly vztahy s Čínou „předvídatelné“ a rozhovory označil za „realistické a uctivé“.

Současná americká administrativa přistupuje k zahraničním vztahům značně direktivně. Vydává rozkazy, od „zabereme Grónsko“ až po „Evropa musí chránit svobodu slova“, a očekává, že budou splněny. Připomíná to spíš chování imperiálního centra k vazalům než komunikaci mezi spojenci. Pokud není po americké vůli, přicházejí výhrůžky a cla. Situaci nezlepšuje Trumpova nepředvídatelnost. Trumpovy výlevy na jeho sociální síti Truth Social se málokdy zhmotní v reálné činy, jindy ale americké speciální síly unesou venezuelského autoritáře Nicoláse Madura či americká letadla bombardují íránská jaderná zařízení.

Ve zmiňovaných případech sice šlo o údery proti americkým protivníkům, ale alespoň část hnutí MAGA se tváří, že by jim nevadilo, kdyby se Trump podobně choval vůči spojencům. Evropany považují v podstatě za nevděčné vyžírky, kteří na USA pouze parazitují. Tento sentiment sdílí i Trump. „Po mnoho let jsme dotovali Dánsko, všechny země Evropské unie a další země tím, že jsme jim neúčtovali cla ani žádné jiné formy náhrad. Nyní, po staletích, je čas, aby Dánsko oplatilo laskavost – v sázce je světový mír!“ napsal v příspěvku oznamujícím cla na skupinu evropských zemí, které vyslaly do Grónska vojáky.

Dřívější americké vlády chápaly, že i když Evropané jsou často nevděční, neplní sliby, jsou rozhádaní a protivní, transatlantické spojenectví je nakonec ku prospěchu USA. Byl to násobitel americké moci. Předvídatelné chování zase z Ameriky činilo stabilního partnera.

Tuto roli se snaží přebrat Čína. Tváří se jako solidní partner, který chce hlavně vydělávat peníze. Do vnitřní politiky ostatních států se nebude motat. Výměnou požaduje stejné chování vůči sobě, tedy žádné všetečné otázky ohledně lidských práv a statusu Tchaj-wanu, který Čína považuje za svou vnitřní záležitost.

Američané se tváří, že k atlantickému spojenectví neexistuje alternativa, Evropa tedy musí dělat, co se jí řekne. Případ Kanady ale ukazuje, že přece jen tu alternativa je. Carney nemusí být zdaleka jediný, kdo bude v Pekingu hledat protiváhu vůči Washingtonu. Na návštěvu říše středu se chystají i britský premiér Keir Starmer a německý kancléř Friedrich Merz.

Trumpovo chování ale neohrožuje jen tradiční Aliance, nýbrž i jeho vlastní cíle. Znovu je tu příklad Kanady. Tam vše směřovalo k obřímu vítězství konzervativců, kteří by byli přirozenými partnery republikánů. Trumpovy slovní útoky ale měly efekt vzestupu liberálů, u nichž voliči předpokládali ostřejší postoj vůči USA.

Podobné je to nyní v Evropě. Současná administrativa se netají tím, že by ráda viděla u moci spřízněné strany, jako je Národní sdružení ve Francii či AfD v Německu. Ty se ale od Trumpa kvůli Grónsku distancují. „Porušil základní volební slib, a sice že nebude zasahovat do záležitostí jiných zemí,“ prohlásila šéfka AfD Alice Weidelová. Podobně se vyjádřil předseda Národního sdružení Jordan Bardella, který obvinil Trumpa z „imperiálních ambicí“.

Na Trumpovo chování v nedávné době, zvláště ohledně Grónska, se tak hodí Talleyrandův citát: „Je to horší než zločin, je to chyba.“