Středoevropský prostor ve své historii sdílí neuvěřitelně mnoho z různých důvodů geografických a kulturních, ale z pohledu zahradnického hrají hlavní roli nové kytky a jazyk. I přes úspěšné snahy vzdělávat zahradníky v jazyce českém ve školách a vydáváním knih a časopisů, novinky k nám přicházely především z německy mluvících zemí. Podívejme se nyní na spojené nádoby zahradnického umu německy mluvících zemí, do jejichž okruhu jsme přece jen dlouho patřili. Zhruba před sto lety vznikl fenomén „Staudengärtnerei“, totiž zahradnictví specializovaného na pěstování vytrvalých zahradních květin, jak se často dopisovalo „zimovzdorných“ či prostě přezimujících.

Abychom rozuměli zahradnickému světu, musíme si připomenout, že až do dramatického rozkvětu sortimentů v devatenáctém století vlivem rozmachu cestování existovaly vlastně jen dvě pěstitelské skupiny. Dovnitř a ven. Tedy to, co přezimovalo a co se muselo ukládat do oranžerií. Specializace na úrovni peren neboli vytrvalých květin byla přinejmenším odvážná, právě proto, že šlo o novou skupinu rostlin. I u nás ovšem již před první světovou válkou fungovaly dva specializované závody a některé velkoškolky již měly perenářská oddělení.

V německy mluvících zemích se ovšem před Velkou válkou objevily závody, které vsadily na tuto kartu. Goos & Koenemann, Heinrich Junge či Nonne & Hoepker byla slavná jména, která stála v počátcích a hlavní období rozkvětu mezi válkami prožívala v nejlepších letech. Je až s podivem, že i přes následné válečné útrapy a přemety dvacátého století mnohé z nich najdeme podnes. Například Grafin von Zeppelin v jižním Německu je naprosto dechberoucí zážitek. Obnovit se podařilo slávu závodu, který založil Karl Foerster v Postupimi u Berlína a který si prošel znárodněním a družstevnictvím. Ve Švýcarsku se stále zahradničí v závodě Frikartii, v Holandsku najdete žijící muzeum, kde působila Mia Ruys, Dánsko má svůj Overdam, Anglie svou pivoňkovou velmoc v Kelway’s a u nás máme v Jaroměřicích nad Rokytnou Vejtasovy.

Co je vlastně Staudengärtnerei? Po Evropě jsou jich stovky, prožívají vlnu popularity, v Německu dokonce najdete celé firmy úplně nově postavené na zelené louce. Ke kořenům můžete jít na několik míst, ale jedno stojí opravdu za to – a to je závod, který založil a vedl Georg Arends v Ronsdorfu u Wuppertalu. Jižně od Dortmundu najdete v nejzalidněnější oblasti Evropy městečko, na jehož okraji založil zahradnictví Georg Arends v roce 1888. Jeho pravnučka Anja Maubach ho vede podnes. Její předci popravdě měnili svět peren, protože stáli na začátku a vyšlechtili přes 350 nových kříženců a odrůd. Řada z nich je stále v kultuře, v případě čechrav se jedná dokonce o základ sortimentu, a oměj, která nese pyšně jméno Arendsii, je dnes bez nadsázky módní pozdně kvetoucí trvalkou. Myšlenka křížit mezi sebou vysoké floxy a měnit jejich dobu kvetení nedávno znovu ožila. Na jejím počátku stál kdysi právě Georg Arends. Potěší nás zde výrazná stopa z Čech. Budovu pro balení rostlin obepíná hortenzie z Průhonic. Silva Tarouca byl jeho vážený kolega a Arends mu přispěl do díla Freiland Stauden, které vydal. Také spolu úspěšně měnili květiny i svět kolem nich.

Anja Maubach velmi úspěšně střeží žijící muzeum, kde najdete vzorové záhony, klasické matečnice i bohatý sortiment ve velmi dobře vedené školce. Ovšem co víc, věnuje se vzdělávání a velice silně vnímá život současného člověka v zahradě. Pouto historie se současností, které ona sama zosobňuje více než kdo jiný.