Český průmysl stojí před největší zkouškou od 90. let. Ohrožují ho totiž vysoké ceny energií a nutná dekarbonizace za více než tři biliony korun. Tuzemské továrny sledují s narůstající úzkostí, jak se cenovky evropské zelené transformace pomalu přibližují k astronomickým částkám a bijí na poplach s tím, že průmyslu hrozí kolaps. Podle Miroslava Haška, analytika ze společnosti Trask, se těmto investicím vyhnout nedá. „Náklady energetické transformace někdo vždy ponese, buď firmy, nebo stát. Pokud bychom je neprovedli, český průmysl by se stal ještě zranitelnějším vůči drahé energii i zahraniční konkurenci,“ uvedl pro deník Echo24.

Splnění nových klimatických cílů bude vyžadovat výraznou akceleraci dekarbonizace tuzemského průmyslu, a to už velmi brzy. Zapotřebí budou zejména masivní investice do elektrifikace nebo nových technologií například na využití vodíků nebo ukládání oxidu uhličitého. Řada z těchto technologií ovšem podle studie dosud komerčně v průmyslu nefunguje.

EU mezitím dál utahuje šrouby. Některé emise si členské státy mohou „odepsat“ díky investicím ve třetích zemích, ale to je jen kosmetická úleva. Tuzemské hutnictví, chemie nebo sklářství – základ české exportní páteře – mají před sebou zeď vysokou jako klimatické ambice Bruselu. Elektrifikace výroby, přechod na vodík, technologie na zachytávání CO₂. Mnohé z těchto postupů zatím v reálném průmyslu nefungují nebo jsou v cenách, které z českých závodů dělají bezbrannou kořist levnější zahraniční konkurence.

Českému průmyslu díky tomu hrozí kolaps a ztráta konkurenceschopnosti, pokud nezasáhne stát či úřady EU. Nová studie poradenské společnosti EGU pro Svaz průmyslu ČR mluví jasně: pokud má Česko splnit klimatický cíl EU – snížit do roku 2040 emise o 90 procent oproti roku 1990 – bude muset průmysl investovat do transformace a dekarbonizace více než tři biliony korun.

Pro většinu energeticky náročných podniků je to suma mimo realitu. Několikanásobné zvýšení investic oproti současnosti je ale mimo finanční i technologické možnosti tuzemského průmyslu. Vážně tak hrozí ztráta jeho konkurenceschopnosti, především pak energeticky náročných firem.

Pro nemalou část tuzemského průmyslového odvětví by splnění klimatických cílů bylo fakticky likvidační. „To by přineslo v příštích 15 letech bezprecedentní investiční a technické nároky, které nejsou realistické, a zároveň jsou pro značnou část energeticky náročného průmyslu fakticky likvidační,“ shrnuje projektový ředitel EGU Michal Kocůrek.

To potvrzuje i Milan Brejchal ze Svazu průmyslu a dopravy. „Jejich ziskovost naopak již nyní vlivem dosavadních opatření setrvale klesá. Vysoce problematická je i návratnost a profitabilita takových investic – to samozřejmě zajímá také každou banku při jednání o případných úvěrech,“ uvedl. Pod tlakem jsou dlouhodobě především hutnictví, chemický průmysl a výroba nekovových materiálů – tedy cementu, vápna, skla nebo keramiky.

SOUVISEJÍCÍ: Německo bude masivně dotovat energeticky náročné firmy. České ocelárny bijí na poplach

Českým firmám klesá ziskovost a banky už dnes váhají s financováním projektů, jejichž návratnost je nejistá a závislá na politických rozhodnutích. Zatímco Německo plánuje dotovat cenu energie pro velké podniky, české firmy slyší jen mlhavé přísliby budoucích úprav poplatků. Průmysl tak čeká, zda vláda najde odvahu přizpůsobit klimatické cíle realitě české ekonomiky – nebo zda bude dál stát za každou cenu za evropským plánem, který vrství náklady rychleji, než přichází řešení.

Studie EGU popisuje tři scénáře. Ten „bruselský“ – tedy splnění 90 procent snížení emisí – vyžaduje investice až 3,8 bilionu korun. Scénář, který by ještě umožnil průmyslu přežít, počítá s investicemi kolem 1,2 bilionu. Česká politická debata se však stále točí kolem zbožných přání a rychlých řešení – přitom všichni tuší, že bez změny tempa a způsobu transformace bude český průmysl pomalu sklouzávat mimo evropské hřiště.

Zástupci firem proto žádají alespoň to, co je v moci státu. Zrychlené odpisy investic, zjednodušení povolování, stabilní prostředí pro rozhodování. A hlavně snížení nákladů, které energeticky náročné podniky drtí. Bez toho budou rozdíly mezi českými a německými výrobci dál narůstat.

Obcházení investic není řešení. „Průmysl bude ještě zranitelnější“

Když už se průmysl ptá, zda je možné těmto investicím uniknout, dostává jednoduchou, ale nepříjemnou odpověď. „Nedá,“ říká Miroslav Hašek ze společnosti Trask. Pokud by se transformace odkládala, české podniky by doplatily na drahou energii ještě víc. Paradox modernizace tak stojí před všemi: investice jsou bolestivé, ale jejich absence může bolet ještě víc.

„Těmto investicím se vyhnout nedá, protože náklady energetické transformace někdo vždy ponese, buď firmy, nebo stát,“ uvedl Miroslav Hašek. Ten se domnívá, že pokud bychom neprovedli potřebné investice, tak se český průmysl stane ještě zranitelnějším vůči drahé energii i zahraniční konkurenci. „Vyhýbání se investicím by jen oddálilo problém a prodražilo budoucí řešení, proto reálnou alternativu k modernizaci dnes Česko nemá,“ uvedl pro deník Echo24.

To souvisí i se ztrátou konkurenceschopnosti. Tuzemské firmy musí kombinovat úspory, modernizace i chytrou státní podporu. „Německo snižuje cenu energie dotacemi, takže české podniky budou bez reakce v nevýhodě. Část řešení ale leží i uvnitř firem. Investice do efektivity, automatizace a digitalizace mohou výrazně snížit spotřebu energie i provozní náklady,“ uvedl Miroslav Hašek.

Německo příští rok zavede dotace vysokých cen energií pro velké podniky. Plánuje se něco podobného i v Česku? „Podle současného vývoje se v Česku neuvažuje o tak rozsáhlém tarifu, jaký zavádí Německo,“ sdělil Hašek s tím, že vláda zvažuje menší, dílčí kroky. Mezi nimi je například úprava regulovaných poplatků. „Část průmyslu proto zůstane odkázaná na tržní cenu elektřiny, která je stále vysoká, což vytváří tlaky na zavedení nějaké české varianty průmyslového tarifu,“ uvedl pro Echo24.

To potvrzuje i současná energetická situace. Ta totiž není stabilní ani v cenách, které dopadají na domácnosti a firmy. Energetický regulační úřad (ERÚ) oznámil růst regulovaných cen elektřiny o 1,1 procenta a u plynu o 4,7 procenta. Na první pohled jde o mírné úpravy, které však mohou během příštího roku zcela změnit politická rozhodnutí nové vlády. Pokud kabinet skutečně přesune financování podpory obnovitelných zdrojů energie (POZE) plně na stát – jak slibuje vítěz voleb hnutí ANO – regulované ceny by mohly klesnout o více než 15 procent. U velkých odběratelů dokonce ještě výrazněji.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: České firmy ztrácí konkurenceschopnost. „Hrozí kolaps kvůli drahým energiím.“ Bude hůř

Rozhodnutí vlády tak může během několika měsíců proměnit cenovou strukturu energetiky. To ale nic nemění na skutečnosti, že energetická transformace sama o sobě bude stát biliony a její dopady pocítí všichni – od domácností až po největší průmyslové podniky.