Vláda Andreje Babiše (ANO) požádala Poslaneckou sněmovnu o důvěru, podle šéfa dolní komory Tomia Okamury (SPD) k hlasování mělo dojít nejdříve ve středu večer (po uzávěrce tohoto vydání). Velké potíže se nečekají – i přesto, že pár poslanců z SPD neskrývalo z vývoje zejména kolem muniční iniciativy a postoje k Ukrajině rozčarování s tím, že bez vysvětlení by mohli mít problém pro důvěru zvednout ruku.

Rozhodnutí o zachování muniční iniciativy a cesta ministra zahraničí Petra Macinky (AUTO) na Ukrajinu ukázaly, jak zásadní pro koalici bylo nedbat připomínek prezidenta Petra Pavla k programovému prohlášení, kdy vláda odmítla zanést postoj k ruské válce nad rámec věty: „Budeme podporovat diplomatické kroky vedoucí k ukončení války na Ukrajině a eliminaci rizik v Evropě.“ Tím si nechala manévrovací prostor u tématu, na nějž nemají tři koaliční subjekty stejný názor. Okamura tak může mluvit o kompromisu u iniciativy, kterou by – být SPD nejsilnější ve vládě – on sám zrušil, ale takto si prý vystačí s neposíláním českých peněz, zatímco jeho spolustraník Jaroslav Foldyna to označil za „nemilé překvapení“ a žádá vysvětlení. Macinka zase může Čechy podporující Rusko onálepkovat jako „pár naprostých pošuků“, což pobouřilo šéfku Trikolory Zuzanu Majerovou (za SPD). Ale právě vzhledem k tomu, že vládní prohlášení jasné vymezení vztahu k Ukrajině neobsahuje, každý si evidentně může říkat, co chce, a přitom se tvářit, že ve vládě žádný problém není. Ostatně novoroční poselství předsedy sněmovny prý také bylo mířeno na voliče SPD. A Foldyna s Majerovou? Přes výsměch části společnosti, že tato dvojice se definitivně odkopala a znemožnila, oba nakonec dokázali rozpor postojů SPD s některými vládními kroky kolem Ukrajiny svým voličům prodat jako své vítězství.

Zatímco liberální média, jež Babiš označuje jako své odpůrce, se zaměřila na třenice v koalici, autora textu trkla jiná věc: jak moc se, hlavně Motoristé a SPD, snaží vzájemné neshody zahlazovat namísto toho, aby jich využili pro posílení své pozice v duchu „mečiarovského“ stupňování nepřátelství „přítel – nepřítel – koaliční partner“. Tento úhel pohledu totiž nabourává mediální obraz Babiše coby slabého premiéra, jenž musí trpět výstřelky menších partnerů. Dle informací Echa z vládních kruhů je situace opačná: Babišovu autoritu nikdo nezpochybňuje a menší strany se mu nechtějí plést do cesty. Babiš si tedy je tak jistý v kramflecích, že reagovat nemusí. To ostatně potvrdil i první průzkum preferencí po volbách od agentury STEM: ANO má ještě více než ve volbách, SPD kleslo o jeden procentní bod, Motoristé dokonce ještě více. Jistě, jedna vlaštovka jaro nedělá a bude třeba vyčkat na trend. Ale dominance ANO je vidět i v otázce poslance Filipa Turka, kterého Pavel nadále odmítá jmenovat coby šéfa resortu životního prostředí.

Motoristé Babišovi nevyčítají nepodání kompetenční žaloby, jež by jediná mohla říci, zda jsou Pavlovy argumenty validní. Ustupují a z Turka udělali „zmocněnce pro Green Deal“. Jeho úkoly a pravomoci v této funkci jsou zatím nejasné, každopádně jde o prohru prezidenta, který do nejmenování Turka napnul veškeré síly, přičemž ten teď resort sice nepovede de iure, ale de facto nejspíš ano. Dle zdrojů Echa je mínění v ANO takové, že Macinka může vést oba resorty klidně roky – stejně jako to u složitějších ministerstev zvládl v minulosti Karel Havlíček (ANO). Pavel navíc může očekávat mstu Macinky, jenž už nastínil, že má problém třeba s finančním honorářem pro první dámu (tu nazval „vyžírkou“). Následovat mohou i další „naschvály“, třeba ve věci zahraničních cest.

Vše řečené o poměru sil mezi subjekty má zajímavé implikace do budoucna: řada komentátorů očekává, že stávající koalice může být jen dočasná – do chvíle, než bude v únoru odhlasována poslanecká imunita jak pro Babiše (Čapí hnízdo), tak pro Okamuru („lékaři z dovozu“). Opozice se sice již začíná po volbách konsolidovat a dochází jí, že chce-li něco získat (např. sesadit Okamuru), musí za to něco nabídnout. To ale těžko překlene osobní antipatie mezi jednotlivými figurami bývalé a nynější vlády. Lze se tak domnívat, že současná koalice bude pokračovat i po únoru a nevydání předsedů.