V nejbližších letech bude Česká republika zatížena novými či dodatečnými daněmi, které na něj budou uvaleny ze strany Bruselu. Kromě emisních povolenek či uhlíkového cla se má podle návrhu dlouhodobého rozpočtu Evropské unie jednat o daně zaměřené na tabákové výrobky, elektroodpad a velké společnosti. Cílem rozpočtu je mimo jiné splácet covidové dluhy. Ekonomové se shodují, že tyto dluhy zaplatí především obyvatelé EU.

Evropská komise zveřejnila minulou středu první návrh nového sedmiletého rozpočtu od roku 2028 v objemu dvou bilionů eur (49,3 bilionu korun). Představila v něm několik zásadních změn s tím, že chce, aby byl mnohem flexibilnější a ambicióznější. Aby mohl nový sedmiletý rozpočet vstoupit v platnost, musí ho jednomyslně schválit členské státy EU a rovněž Evropský parlament. Očekávají se tedy dva roky intenzivních vyjednávání.

Součástí řady nových opatření jsou i takzvané nové vlastní zdroje, tedy návrhy na další příjmy do rozpočtu. Patří mezi ně například i tři nové daně zaměřené na elektroodpad, velké společnosti a tabákové výrobky. Zpravodajkou Evropského parlamentu pro agendu nových daní je mimochodem Danuše Nerudová z hnutí STAN.

Už od roku 2027 se Češi, podobně jako jiné národy EU, mají dočkat emisních povolenek pro domácnosti, neboli EU ETS 2. „Jedná zjednodušeně vlastně o tři nové daně, které budou uvaleny nad rámec těch stávajících, a to na benzín, naftu a vytápění bytu či domu, zejména prostřednictvím uhlí a zemního plynu. Daně v podobě povolenek budou mít pohyblivou sazbu podle toho, za kolik se zrovna bude povolenka obchodovat na burze. Půjde vlastně o první takto pohyblivou a burzovně odvozenou daň v českém právním pořádku, která dopadne přímo na peněženky domácností,“ řekl Kovanda.

„Domácnosti ji nebudou platit přímo, nýbrž v podobě vyšší ceny, kterou zaplatí i čerpací stanice nebo kterou uvidí na svém vyúčtování za energie. Ještě před rokem 2030 mohou daně v podobě povolenek EU ETS 2 zdražit život běžné tuzemské domácnosti o 83 tisíc korun ročně. Další daní, kterou EU Čechům uchystala, je uhlíkové clo. Stejně jako povolenka pro domácnost se ani tato jako daň nenazývá, avšak její efekt na peněženky lidí je podobný jako v případě daně. Protože představuje zdražení, tedy dodatečný náklady nakonec právě pro rozpočty domácností,“ míní Kovanda.

Deník Echo24 již informoval, že v případě daně z tabákových výrobků bude zřejmě EU po Česku chtít osm miliard korun, v průměru má jít o zdražení o jedno až dvě eura na krabičku. Nově by pak členské státy měly odvádět speciální poplatek z elektroodpadu, který zůstává nerecyklován. Státům pak ovšem mohou chybět prostředky jinde, což může přispět k růstu daní, tedy dalšímu zdražování. Dlouhodobě Česko nehospodaří prakticky s žádnými jinými penězi, než jsou daně poplatníků. Pokud se z těchto daní bude muset do Bruselu odvádět více za elektroodpad, jde prostě o další zátěž pro veřejné finance ČR, tedy pro daňové poplatníky ČR.

V neposlední řadě Brusel navrhuje vlastní firemní daň, uplatněnou jako „daň z hlavy“ na všechny firmy EU s obratem větším, než je 100 milionů eur ročně. „Pokud firmy daň přenesou na zákazníky, znamená to další zdražení pro konečného spotřebitele napříč EU. V Česku by se taková daň mohla týkat až 600 největších firem,“ řekl Kovanda.

Hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek pro Echo24 řekl, že návrhy nových příjmů v podobě daní pro EU chápe jako jednu z cest, jak chce Brusel posílit svoji pozici. „Čím větší rozpočet, tím větší pravomoc rozdávat a zavazovat si jednotlivé členské země. To, jak efektivně jsou tyto peníze utraceny, se asi příliš moc neřeší. Měli jsme tu velkorysý fond obnovy a na místě by bylo zabývat se, jak moc pomohl cílům, které si vytyčil. Vedle toho se ve velkém utrácelo se za ‚zelený‘ lobbing, netransparentně nakupovaly vakcíny a tak dále,“ připomněl Dufek.

„Společný dluh, který měl nastolit prosperitu, bude nutné splácet. Takže to vnímám tak, že se hledají peníze na něj i na zvětšení rozpočtu, který posílí význam komise. To, že to chápu ovšem vůbec neznamená, že se mi to líbí. EU by se měla v první řadě začít zabývat otázkou prosperity, protože ta je na stárnoucím kontinentě primární. Představa, že se vše zreguluje, ochromí, nakonec spasí dotacemi a všechno bude fajn, je zcestná,“ dodal Dufek.

„Nemluvě o tom, že tyto dotace se budou vykrývat vyššími daněmi a poplatky, což jsou vlastně jen taky daně. A kdo je zaplatí? No přece obyvatel EU, respektive spotřebitel. Tento přístup komise však posvěcuje Evropská rada a parlament, takže je to jedno velké společné dílo. Pokud jde o ETS 2, tak ty ‚drobné‘ budou pro domácnosti topící plynem znamenat tisíce korun navíc,“ uzavřel Dufek.