Babišova vláda má problém, sbírá se proti ní veřejnost – to je jedno čtení událostí. V neděli se v Praze konala masová demonstrace na podporu prezidenta a proti straně Motoristé sobě, za čtrnáct dní se nespokojenost podchycená Milionem chvilek pro demokracii má rozšířit do menších měst a obcí. Druhé čtení, poctivější a smutnější: český veřejný prostor a česká politika mají problém. Trend, kdy se hecují dva tábory a používají k tomu i zcela pitomé záminky, po volbách nejenže neodeznívá, ale sílí. A větší sklony k tomu jeví ta fajnovější, vzdělanější, zámožnější část společnosti.

V pondělí, kdy šlo Echo do tisku, podepsalo petici spolku Milion chvilek pro demokracii nazvanou Stojíme za prezidentem 700 tisíc občanů. Petice visí na sítích od prosince, můžeme však předpokládat, že jasná většina signatářů dnes souhlasí s výkladem, podle něhož byl prezident v uplynulých týdnech vystaven sprostému, nedemokratickému útoku vlády. Jsme svědky masové ochoty věřit zjevnému nesmyslu a veřejně se k němu hlásit.

Když vicepremiér Macinka psal, že pokud prezident nejmenuje Filipa Turka ministrem, on, Macinka, spálí mosty a prezident okusí „extrémní kohabitaci“, nedopouští se tím žádného trestného činu vyhrožování, jen prezidentovi hrozí použitím všech zákonných možností. Prezident, který takové zprávy předá právníkům a bezpečnostním složkám, buď potřebuje dát zapomenout na to, že soukromá komunikace se nemá zveřejňovat, nebo prostě jen neví, jak směšně to vypadá. Že je dikce Macinkových SMS zpráv frackovitá? Ano, a pak je zvláštní, aby vymáhání Ústavy, konkrétně věty z článku 68 („Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády“), nechaly všechny ty vážené osobnosti našeho života na frackovi. I jejich vinou tu máme nesmyslný konflikt a ovšem příležitost si zademonstrovat. Přitom od prezidenta se po volbách očekává, že republiku co nejrychleji provede obdobím mezi jednou a druhou vládou, ne že vznik vlády bude dodatečně ztěžovat.

Můžeme předpokládat, že prezidenta Pavla do konfrontace s vládou vmanévrovali jeho poradci. Ano, pro tuto chvíli se Hradu podařilo využít nijakosti opozice, toho, že plejáda předsedů opozičních stran veřejnost ve chvíli, kdy není u moci, nevzrušuje už ani negativně. Ano, Pavel, zvolený v soutěži s Babišem, tehdy ale jako člověk vznášející se nad politickými tábory, je dnes hlavou tábora opozičního. A co z toho? Šance na druhý mandát se mu tím snižují, minule získal i statisíce voličů, kteří dva roky nato hlasovali pro některou ze stran dnešní vlády. Politický život se u nás ještě víc redukuje na souboj světla a tmy. Čím víc moralismu v politice, tím méně času na ni.

Čtyři bitevníky pro Ukrajinu, tón v komunikaci s prezidentem, hloupé vtipy Filipa Turka na sítích, byrokratické monstrum pod názvem služební zákon, udržení statusu chráněná dílna pro ČT a ČRo – to je agenda pavlovské části společnosti soudě podle slov, která se v neděli nesla z pódií. Ale v tyto dny také vzniká nový (deficitní) rozpočet. V tyto dny vládní zmocněnec Turek avizuje konec akceleračních zón pro masivní výstavbu větrníků. V tyto dny ČEPS oznamuje, že naše energetická soustava se obejde bez Tykačových uhelných elektráren, ačkoli stejný ČEPS jinde varoval, že už za rok v zimě nemusí být dost proudu a pak budeme třetinu spotřeby muset pokrývat dovozem neznámo odkud. Deficit rozpočtu vede k více úrokům ze státního dluhu a ty peníze pak chybějí například ve zdravotnictví. Dotýká se to potenciálně skoro každého. Boom solárních a větrníkových plantáží je vysoce nepopulární v obcích, které za minulé vlády spadly do akceleračních zón, v tomto případě půjde přinejmenším o desítky tisíc lidí. Bez uhelných elektráren se přestává vyplácet provoz tepláren, jejichž teplo dnes odebírá 40 procent českých domácností. Taková jsou témata dne. Mezitím Hrad, jeho občanská společnost a fakticky celá opozice upřednostňují morální válčení, jak si ho pamatujeme z loňské kampaně. Loni aspoň byly volby. Od té doby ti lidé nic nezapomněli a ničemu se nenaučili.