Německá spolková země Porýní-Falc vzbudila v týdnu pozornost rozhodnutím, že na školách zakáže předem neohlášené testy. Jde o praxi, která je kupříkladu na českých školách v rukou jednotlivých učitelů či ředitelů. Podle zemské vlády v Porýní-Falci nemá být škola místem, kde se na děti vytváří tlak. Jde tak o další z případů, kdy se v sousedních zemích řeší určité úlevy žákům na základních školách. Debatu i v Česku například v minulém roce vzbudilo rozhodnutí, podle kterého se v Polsku na základních školách zakázat či výrazně omezit domácí úkoly. I v tomto případě se mluvilo o přílišné zátěži na děti.

Předem neohlášené testy nepatří podle zemského ministra Svena Teubera do moderní školy. „Stále více dětí a mladistvých vnímá školu jako prostor, kde se necítí dobře,“ řekl. Cílem je podle něj rozvíjet kompetence žáků, „a to nikoliv tlakem, ale možností dobré přípravy“.

Zadávání neohlášených testů bylo už dříve v západoněmecké spolkové zemi Porýní-Falc omezené. Testovat se bez předchozího upozornění mohla jen látka z domácích úkolů a to navíc jen ta, která se probírala nanejvýš před dvěma dny. Všechny další písemky a zkoušky musejí být žákům ohlášeny přinejmenším týden dopředu.

Nové pravidlo vyvolalo mezi některými politiky a odborníky na vzdělávání kritickou odezvu, uvedl německý deník Die Welt. Helge Schwab, opoziční člen školského výboru zemského parlamentu, považuje nové nařízení za zbytečné: „Stresující situace jsou součástí školy – stejně jako v životě. Studenti se s nimi musí naučit vypořádat,“ uvedl. Německý svaz učitelů nové nařízení rovněž kritizuje: „Neohlášené testy přispívají k neustálému učení,“ uvedl prezident sdružení Stefan Düll. „Odrážejí také situace v profesním nebo osobním životě, kdy studenti musí reagovat bez přípravy. Selhání je třeba snášet.“

V Polsku zase na jaře minulého roku vláda překvapila tím, že oznámila konec domácích úkolů na základních školách. Argumentem byl také stres a přetížení žáků. Na nejnižších stupních tak došlo k úplnému zákazu domácích úkolů, ve vyšších ročnících pak jejich omezení pouze na dobrovolnou bázi, která nemůže zasahovat do hodnocení žáků. I zde se pak objevovala kritika části pedagogické obce, že šlo o unáhlený krok bez širší diskuze.

To tehdy vzbudilo debaty opět i v Česku. Část odborníků či rodičů za domácími úkoly vidí zahlcování volného času jak jejich, tak dětí, v případě tvrdého známkování pak i utvrzování nerovností tam, kde rodina dítě ve studiu nepodporuje. Jiní v tom zase vidí snahu snižovat nároky na děti, ale třeba i zásadní problém s tím, že se v rámci školních hodin nedá postihnout celá potřebná šíře procvičování.

Na jaře předminulého roku podobnou debatu spustila petice za zrušení povinných domácích úkolů v Česku. Ministerstvo školství tehdy vydalo doporučení, aby se domácí úkoly zadávaly dobrovolně a neznámkovaly se. V něm se mimo jiné odvolává na studii odborného pracoviště CERGE-EI z roku 2019 s tím, že v Česku je zatížení dětí domácími úkoly v mezinárodním srovnání jedno z nejnižších. Oproti zemím OECD pak mají podle MŠMT čeští žáci trávit průměrně ve školách výrazně méně času. Zároveň ministerstvo došlo k jasnému závěru, že škola je oprávněná úkoly zadávat, vyžadovat jejich vypracování a i je hodnotit.

Zatímco debatu o domácích úkolech může brzy výrazně zasáhnout nástup umělé inteligence (jak jsme psali například zde), debaty o tom, jak se děti na školách cítí a zda se kvůli tomu má nějak uzpůsobovat výuka, stále probíhají. I do strategických dokumentů českého vzdělávání se tak dostává třeba téma tzv. wellbeingu.