Pro mezinárodní srovnání je důležitý deficit po očištění o evropské peníze, která vloni skončil o dost lépe než ten neočištěný. To ale neznamená, že bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) rozpočtoval korektně. V rozhovoru pro Echo24 to řekl předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Vláda Andreje Babiše (ANO) podle něj určitě letošním rozpočtem poruší zákon o rozpočtové odpovědnosti, který ukládá maximální deficit ve výši 286 miliard korun. Rozpočet na rok 2027 pak bude podle Hampla bez dodatečných úsporných opatření či zvyšování daní fakticky nesestavitelný v mezích stávajícího zákona.

Vrátím se ještě k deficitu za minulý rok. Jak jste vnímal tu diskusi mezi panem Stanjurou a paní Schillerovou o tom, které číslo spojené se schodkem loňského rozpočtu je relevantní?

Diskuse o očištění salda o evropské peníze je za nás důležitá a musím říci, že zjitřená emocionální debata i v médiích nám pomohla to téma znovu otevřít a vysvětlit. Mnoho let v této zemi, když vykazujeme hospodaření za uplynulý rok, ministerstvo financí řekne, že celkový výsledek je jedno číslo, očištěný výsledek je jiné číslo. Očišťování má dát představu o tom, jak stát reálně hospodaří, protože evropské peníze jsou rozpočtovány jako neutrální peníze, které neovlivňují saldo. My tomu říkáme “nalej, vylej peníze”. V jeden okamžik je utratíte z národních zdrojů a v jiný okamžik je inkasujete od Evropské unie.

V čem tedy vznikl ten vyostřený rozpor?

Šlo o to, že neočištěné saldo dopadlo výrazně hůře než saldo očištěné, které bylo v uvozovkách jen o devět miliard horší, než jaký deficit byl schválen. Obě ta čísla mají svou relevanci a smysl, pro nás je nicméně zásadnější to číslo očištěné, protože je jediné relevantní pro mezinárodní srovnávání. Problém je ten, že bývalý ministr financí Stanjura letos soustředil plnou pozornost na očištěné saldo, zatímco v loňském roce na to neočištěné, protože letos to očištěné vycházelo lépe, před rokem pak vycházelo lépe to neočištěné. My říkáme i politikům: Vždycky sledujte obě čísla, ale porovnávejte mezi sebou buď jen číslo se započítanými evropskými prostředky, nebo bez nich. Ne že si každý rok libovolně vyberete, které číslo zrovna vychází lépe.

Evropské peníze jsou tedy jakýsi průtokový ohřívač.

Řadu let tady bojuji s tím, že si pořád část politické elity myslí, že když lépe čerpá evropské peníze, tak vylepšuje hospodaření. Ale tak to není. Když budeme lépe čerpat, tak akorát možná dostaneme dříve proplacenou fakturu, ale za něco, co už jsme národních peněz proplatili. Sami jsme zaplatili třicet miliard a dostaneme třicet miliard. Nic jiného v tom není.

V souvislosti s tou debatou o očištěném či neočištěném deficitu se odhlédlo od toho, že ten rozpočet byl ale skutečně problematicky sestavený, jak jste ostatně jako NRR dlouhodobě upozorňovali. A poměrně výrazná část výdajů prostě nevyšla.

Když to řeknu úplně jednoduše, tak výsledek dopadl i po očištění o evropské peníze mírně hůře, než bylo plánováno. Ale to, že to dopadlo „jen“ mírně hůř, není popřením námitek, které jsme měli, ale jejich potvrzením. U klíčových položek, u nichž jsme od začátku upozorňovali na to, že jsou rozpočtovány nekorektně, tedy platby za obnovitelné zdroje energie, výnosy z emisních povolenek a platy nepedagogů, se to nekorektní rozpočtování potvrdilo. Jediné, co pomohlo tomu, že to nedopadlo hůře, je lepší výkon ekonomiky a lepší daňové příjmy, které ten výkon ekonomiky vytvořil.

A ty příjmy byly poměrně výrazně vyšší, že?

Ano. Ale každopádně takhle řádné hospodářství nefunguje. To funguje tak, že vy od začátku dáte do rozpočtu vše, o čemž víte, že to musíte vydat a když pak ekonomika jede výrazně lépe, než se očekávalo, tak akorát skončíte s nižším saldem. Všechny problémy se nakonec potvrdily a částečně je vykompenzoval jen lepší výkon ekonomiky, se kterým se ale nedalo na začátku počítat a nedalo se na ně kredibilně spoléhat.

Zbyněk Stanjura říká, že má vláda Andreje Babiše v podstatě v mašličkách připravených pro letošní hospodaření těch 40 evropských miliard. To asi není úplná pravda.

Takhle to opravdu nejde stoprocentně říci. Protože kdy skutečně dojde k proplacení, není jasné a je to na nějaký průzkum mezi jednotlivými resorty. Do určité míry je to pravděpodobné, že ty prostředky dorazí, ale kdy a v jakém objemu, jasné není.

Pojďme k letošnímu rozpočtu. Vy jste už avizoval, že bude v “příkrém rozporu se zákonem” kvůli platbám na OZE, které se převedou pod stát. Proč?

To bylo první rozhodnutí vlády na prvním zasedání, u kterého jsme věděli hned v tu chvíli, že jde o vytvoření nových výdajů, pro které není prostor v současném výdajovém rámci. Jinými slovy jde o výdaje, které nejsou ani kryty očekávanými příjmy, ani povoleným deficitem. Hned od začátku to také říkáme. Nejsem za to rád, ale realisticky musíme počítat s tím, že vláda zákon nedodrží. Pro nás je jediná otázka, jak moc se ten zákon nedodrží, respektive o kolik.

Jak moc je letošek z hlediska rozpočtu specifický? Jednak doběhla windfall tax, vyprchává konsolidační balíček, navíc vláda chce zrušit zvýšení odvodů OSVČ. Kabinet Andreje Babiše také říká, že nejde o její rozpočet, ale o rozpočet Fialovy vlády. Dá se tedy čekat, že letošní deficit může být „utržený ze řetězu“?

Rozpočet v tuto chvíli už zhruba měsíc sestavuje Babišova vláda a je to její zodpovědnost. Já bych rád byl optimista jako vy, když říkáte, že jen letošek bude specifický. Takový optimista bych byl, kdyby vláda avizovala, že v roce 2027 nebo 2028 bude striktně respektovat literu zákona o rozpočtové odpovědnosti a začne připravovat opatření, ať už na příjmové, nebo výdajové straně, které pomohou ten zákon dodržet. Dopady konsolidačního balíčku se skutečně postupem času snižují a my opakovaně říkáme, že bez dodatečných konsolidačních opatření bude rozpočet na rok 2027 fakticky nesestavitelný. Já bych ten váš optimismus měl, kdyby vláda říkala, že chce výrazněji zvyšovat příjmy, třeba úpravou daní, nebo chce snižovat výrazným způsobem výdaje. Ale tohle já neslyším, já slyším opak.

Jsme ve fázi, že si půjčujeme na běžný provoz?

To jsme už dávno, to je realita naší země už delší dobu. Strukturální saldo je dlouhodobý nesoulad mezi výdaji, které máte a příjmy, které vám nestačí na pokrytí výdajů. Je to jako když máte v rodinném rozpočtu pravidelné výdaje 40 tisíc korun, ale příjem jen 38 tisíc. Pak si potřebujete půjčit na běžný provoz. To je realita, ve které žijeme.

Zahraničním partnerům nicméně, jak upozorňujete, příliš nevadí momentální vyšší deficit, třeba i nad rámec zákona o rozpočtové odpovědnosti, problém mají spíše třeba s avizovanými změnami v penzijním systému.

Nám ale ten očekávaný vyšší deficit vadí, protože je v rozporu se zákonem. Nicméně penze znamenají dlouhodobě mnohem více. Investoři a ratingové agentury nás srovnávají s okolím. A v tomto srovnání my pořád ještě působíme relativně dobře. Když se podíváte na naše nejbližší okolí, tak prakticky všechny země jsou na trestné lavici za nadměrný deficit, třeba Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovensko a Německo tam směřuje v dalších letech. My jsme s dvouprocentním deficitem, i když pro nás vysokým, byli stále zemí krále Miroslava, zatímco v řadě jiných zemí EU bylo půlnoční království. My bychom si moc přáli, abychom si statut země, zbytečně se nepředlužující, udrželi. Uvidíme, jaký směr udá vláda návrhem rozpočtu na letošní rok.

Jak vypadá výhled na obsluhu státního dluhu? Marian Jurečka ve středu ve sněmovně říkal, že při pohledu na programové prohlášení, by to mohlo být na konci funkčního období vlády Andreje Babiše 150 miliard korun za rok.

Politici jsou fascinovaní absolutními částkami. My jim pořád říkáme, podívejte se na ty relativní částky. My jsme dlouho byli zemí, která platila za obsluhu státního dluhu pod jedno procento HDP. Domnívám se, že takovou zemí teď dlouho nebudeme, naopak budeme zemí, která platí přes jedno procento. Když to ale srovnám se zemí, která je nám blízko, tedy Maďarskem, tak to platí přes čtyři procenta HDP. Zkuste si představit, jakou debatu bychom vedli, kdybychom jako země podobné velikosti platili na obsluhu státního dluhu 400 nebo 500 miliard. Ano, jestli budou deficity narůstat, budou narůstat i výdaje na obsluhu dluhu, ale my bychom rádi, kdybychom se drželi v mezích udržitelného deficitu. To vám pak zajistí i udržitelnou obsluhu dluhu.