Ještě před několika lety se v přímém sousedství centra Bangkoku nacházel rozlehlý brownfield po tabákové továrně. Šlo o mrtvou část městské krajiny, znečištěnou předchozí výrobou, která hustě zastavěné desetimilionové metropoli nenabízela zhola nic. Dnes tu však rostou stovky stromů, žijí tisíce živočišných druhů a zadržují se miliony kubíků vody. Úctyhodný projekt městského parku chytře kombinuje rekreační funkci s adaptačními opatřeními města reagujícími na změnu klimatu.

Minimum prostředků

Park o rozloze sto dvou akrů – tedy zhruba sedmapadesáti fotbalových hřišť – přitom vznikal v mimořádně náročných podmínkách: s extrémně omezeným rozpočtem dvaceti dolarů na metr čtvereční, v časovém rámci osmnácti měsíců a pod stavebním dozorem thajské armády, která s krajinářskými projekty takového typu a měřítka samozřejmě neměla žádné zkušenosti. Přesto se architektům z renomovaného čínského studia Turenscape podařilo vytvořit ekologicky funkční a současně esteticky podmanivý celek, který dnes slouží jako modelový příklad pro města podobná Bangkoku, která ohrožují záplavy i přehřívání.

Studio krajinářské architektury Turenscape (vede ho profesor Kongjian Yu) pojalo území po bývalé továrně na tabák jako součást širšího ekosystému města. Místo, které bylo izolované od okolí a znečištěné, proměnili v odolnou krajinu, která chytře pracuje s vodou a současně vytváří přirozené prostředí pro biodiverzitu. To vše s využitím jednoduchých postupů a metod.

Klíčovým východiskem návrhu se stala snaha recyklovat a opětovně využít maximum z toho, co se na místě již nacházelo. Zachovány byly všechny stromy, původní silniční síť i části industriálních budov. Demolované betonové konstrukce posloužily jako základ pro terénní úpravy a zpevněné plochy. Široké silnice pro nákladní dopravu byly přeprofilovány – mezi částí pro pěší a cyklostezkami vznikl úzký pruh s květinovými záhony, takže nadále umožňují průjezd nákladních vozidel. Jediným konkrétním požadavkem města v rámci zadání bylo v areálu navrhnout dva objekty – muzeum tabákové továrny a sportovní centrum. Pro ně se našlo místo v bývalých továrních halách.

Vykopat a nasypat

Protože studio Turenscape od začátku přistupovalo k projektu jako k příležitosti ulevit Bangkoku od pravidelných záplav během monzunů, stalo se nejvýraznějším zásahem vytvoření umělých mokřadů. Pomocí jednoduché metody výkopu a násypu, bez dovozu či odvozu zeminy z lokality, se z původní betonové plochy stala propustná a nasákavá krajina. Stoleté stromy zůstaly stát na svých místech, nové byly vysázeny na stovkách ostrůvků rozesetých po vodní ploše.

V období monzunů mokřady zadržují dešťovou vodu a chrání město před záplavami vlivem přehlcené kanalizace, v období sucha pak udržují vlhkost a poskytují životní prostor pro rostliny i živočichy. Díky chytrému návrhu bylo možné terénní úpravy i ostrovy realizovat jen s pomocí bagru pod vedením zmiňované armády.

Další vrstvu parku tvoří samotný koncept „divoké přírody“, který je záměrně nenáročný na údržbu. Namísto dokonale upravených trávníků a okrasných květin tu vznikl kus městské divočiny, která si žije vlastním životem. Návštěvníci se tu mohou procházet po dřevěných chodnících mezi mokřady, pozorovat ptáky a hmyz nebo si jen odpočinout v zeleném stínu uprostřed města.

Benjakitti Forest Park dnes denně přitahuje desetitisíce lidí a stal se novým kulturním symbolem Bangkoku. Je ukázkou toho, že i s minimálními prostředky lze vytvořit prostor s velkým přínosem pro město a úzce propojit dva světy – desetimilionové město s přírodní krajinou.