Jiří Bartoška nebyl jen významným hercem, ale zapsal se i do politických dějin tohoto státu. Při revoluci v roce 1989 byl dokonce prvním, kdo stotisícovému davu na Václavském náměstí oznamoval kandidaturu Václava Havla na prezidenta Československa. Jeho dlouholetým kamarádem byl i Alexandr Vondra. Ten vyzdvihuje nejenom Bartoškovu roli v roce 1989, ale vzpomíná i na to, jak s populárním hercem později společně bojovali i proti zákazu kouření v hospodách.

Jak se vlastně populární herec dostal mezi disidenty?

On už vystoupil na jaře 1989 s peticí za propuštění Václava Havla z vězení. Petici začali podepisovat i herci, od nichž by člověk nikdy nečekal takové veřejné vystoupení. On byl jeden z nich. A protože to bylo úspěšné, a Havla pak někdy v květnu propustili z vězení, tak jsme pod vlivem té petice cítili, že se lidi začínají probouzet. Tak jsme vymysleli novou petici Několik vět. A samozřejmě, že on ji podepsal také. A to už pak podepsala třeba i Zagorka. Tedy Hana Zagorová

Tu petici za propuštění Václava Havla a jména signatářů také vysílaly západní rozhlasové stanice?

Určitě. Je to už hodně dávno, ale předpokládám, že ano, každopádně úspěch a ohlas to mělo. Bartoška byl v té době mimořádně aktivní. Vlastně to začala Palachiáda v lednu 1989, kdy nás zavřeli a Václava Havla odsoudili natvrdo. Já jsem tehdy dostal jen podmínku a trest natvrdo jsem dostal až později v létě za Několik vět. V té době se herci opravdu probudili a on byl jeden z nich.

Stýkal se Jiří Bartoška s disentem už před tím, nebo se začalo až kolem podpisů petic?

Určitě už dříve. Třeba s Jirkou Křižanem, který organizoval tu petici za propuštění Václava Havla, se znal dobře, byli to kamarádi od filmu. Jeden skvělý scénárista a druhý skvělý herec.

Takže v listopadu a prosinci 1989 se Jiří Bartoška přirozeně dostal až na slavný balkon Melantrichu, odkud se moderovala revoluce…

Ano, to pak vyvrcholilo na konci roku tím, že on byl ten, kdo oznamoval nominaci Václava Havla na prezidenta.
Já ho mě hrozně rád.

Později se objevoval často i po boku Václava Klause.

On se kamarádil s Havlem i Klausem. S oběma Václavy. Byl i v tomto výjimečný.

Bartoška ale nebyl přímo členem nějaké politické strany. Je to tak?

Ne, nebyl. V tomto si držel nezávislost. A po všech těch peripetiích se spíš soustředil na záchranu filmového festivalu. On ho vlastně s paní Zaoralovou zachránil.

Vy jste Bartošku nikdy nelákali do politiky na nějakou funkci?

Kdysi jsem se ho ptal, jestli by nechtěl kandidovat na prezidenta. Tu otázku jsem vlastně dával Barťákovi i Cyrilu Höschlovi, který taky nedávno umřel. A oba mě poslali k šípku.

Kdy to bylo?

V roce 2018, když se tehdy hledal a dlouho nemohl najít žádný vhodný kandidát. A proti Miloši Zemanovi tehdy nakonec kandidoval Jiří Drahoš. Barťáka jsme se možnost kandidatury ptal a poslal mě skutečně k šípku.

Vás s Bartoškou spojovala i vášeň pro kouření.

Ano. My jsme spolu kdysi taky zahajovali nakonec neúspěšnou akci na záchranu kouření v hospodách. To jsme vytvořili ještě se senátorem Kuberou a Láďou Kantorem…

To bylo v době, kdy jste ještě měli šanci to změnit?

V té době šel ten zákon do parlamentu a zákaz byl na spadnutí. Ale my jsme neuspěli. Bartoška tam tehdy pronesl něco v tom smyslu, že nechce, aby o jeho životě rozhodoval parlament. Měl rád život. To mně na něm bylo taky sympatické.